V auře duchovního mistra

Duchovní komunikace ze 3.1.2011

Nejvyšší Karmo, prosím o bližší informace o včerejším karmickém čištění jedné bytosti (poznámka: její jméno zde z logických důvodů nebude jmenováno). Příznaky byly následující: Bytost se necítila dobře, energeticky jevila známky vychýlení, v pozadí, opodál byla jasně patrná silueta významného duchovního mistra, mága. Bytost byla jeho energiemi jakoby impregnovaná, doslova nasáklá. Navíc jasný skrytý vliv na zadních čakrách 3B až 7B. Asi byla dlouho SOUČÁSTÍ JEHO AURY:

Nejvyšší Karma: „Tato bytost byla jedním z učedníků tohoto známého duchovního mistra, lépe řečeno jednou z bytostí, které se snažil vést, ovlivňovat, manipulovat. Takových bytostí bylo mnoho, sledoval je dlouho, v různých obdobích a existencích. Vybíral si nicméně nakonec vždy podle toho, jestli v daném momentě byly ty osoby „slibné.“ Svojí rolí ve společnosti nebo v přírodě. Svým chápáním reality, svojí duchovní úrovní, svým naladěním a schopnostmi.“
 

Bylo to z hlediska těch bytostí dobrovolné?

„Někdy ano. Často v době, kdy se on prezentoval jako vůdce, duchovní mistr, bílý mág, který pracuje pro stranu Světla. Tenkrát byly jiné doby než dnes. Bílá magie byla prezentována jako v podstatě jediný prostředek dosažení schopností a znalostí, jaké mají mistři zasvěcenci. Pokud nepočítáme meditace – styl, který se rozvinul především na Východě pod vedením určitých větví lidských Duchovních hierarchií. Byla to ovšem inspirace, kterou přijali a předávali dál jen určití mistři Duchovních hierarchií, nešlo o většinový proud. O většinový názor, který v hierarchiích převládal.

Protože magie byla pokládána za tu sílu, která dává razanci, průraznost, schopnost bojovat s agresivními Temnými silami. Možnost vítězit nad nimi. Jednoduše nebyla známa cesta čistého vzestupu ve Světle, takže nikdo ani nemohl tušit, jaké možnosti, znalosti a schopnosti by taková cesta přinesla. Nikdo si to ani nedokázal představit, tedy nikdo dole ve hmotě ani ve sférách hmotě blízkých. Možná s výjimkou čistých přírodních bytostí, které měly přístup k tvořivým silám Přírody a intenzivně s Přírodou komunikovaly. Takové mohly vidět, že magie jednak není třeba a že je umělá a dokonce škodí. Těm co ji používají i objektům, na kterých ji praktikují.

Takže takový učedník se cítil přirozeně potěšen a jaksi povýšen, když se o něho zajímal známý a slavný mistr. Myslel si, že to je pro něj obrovská pomoc a zkratka k vysněnému cíli. Ať už ho zajímala tajná učení, magické schopnosti nebo chtěl přímo dosáhnout mocenských a společensky uznávaných pozic. Čím pilněji se takový adept učil, tím více se mu mistr věnoval. Dospíval k dalším zasvěcením a vyšším schopnostem.

A docházelo taky k tomu, že mistr takzvaně „PŘIJAL UČEDNÍKA DO SVÉ AURY“. To znamenalo úplné vedení, řízení bytosti. Vynětí ze všech ostatních okolních vlivů. Vlastně jde o ztrátu svobody té bytosti. Paradoxně, protože jedním z cílů učedníka (nebo třeba i tím hlavním) bylo získat svobodu a nezávislost. Místo toho se stal loutkou v rukou svého mistra. Tím, že se mu plně oddal, přestával vnímat ostatní, takzvané „rušivé“ vlivy. Teď už ovšem víme, že to byly i vlivy Přírody, Vesmíru, které se snažily bytost směrovat na správnou čistou cestu.

Fungovalo to tak, že silné energie mistra, jeho magické systémy a případné temné systémy v pozadí jakoby držely učedníka uzavřeného v „ochranné“ bublině. Vtáhly ho do sebe, silně ho na sebe energeticky navázaly – napojily se na několik i všechny čakry. Byl jako svázaný řetězy a měl odstíněné vnímání na všech odpovídajících úrovních. Mnohem snadněji se pak podvolil i tomu, co by běžně sám o sobě nechtěl dělat nebo by měl pochybnosti o správnosti a vhodnosti takového jednání.

Připomeňme, že jednou z vlastností vzorového učedníka byla oddanost. Kompletní oddanost a důvěra vůči svému učiteli. Bylo neustále zdůrazňováno, že kdo přesně následuje pokyny mistra, dostane se nejrychleji k cíli. Čili ideálem byla pokorná, tvárná ovce, která neodporuje, sama si nic nemyslí a jen přijímá slepě, co je jí předkládáno a vštěpováno mistrem. Obětavost a píle byly dalšími vzorovými vlastnostmi. Pokora a soucit s druhými se objevovaly jen v určitých školách. Hlavní důraz byl kladen na duchovní vnímání a schopnosti, na znalosti tajných učení a metod, na dosažení privilegií a získání magických pomůcek, výbavy. Na dosažení spojení s vysokými mistry hierarchií, s archanděly, s určitými duchovními sférami a stvořiteli či Stvořitelem. Také s Dhyany, dokud a pokud se o nich mluvilo. (Často byli v pozdějších dobách zaměňováni s bytostmi z lidských duchovních hierarchií).

No a pak tu byli „učedníci“ nedobrovolní. Bytosti, na které se duchovní mistr napojil, protože si myslel, že jim tak pomůže a i světu, když vychová dalšího mistra, pokud pracoval oficiálně pro Světlo. Anebo touha získat poskoka, sluhu, další zdroj energie a další prodloužené ruce pro práci ve hmotě, pokud byl vědomě Temný. Prostřední zakamuflovaná pozice, kdy předstíral, že pracuje pro Světlo a přitom vědomě nebo podvědomě pracoval pro Temno, byla velice častá a samozřejmě pro stranu Světla nejvíce nebezpečná. A protože posuzovala dle schopností duchovního vnímání, chování a výsledků činů, které byla schopná dohlédnout, těžko se jí rozlišovalo mezi Světlem a Temnotou. Kamenem úrazu bylo, že ti, kteří posuzovali a rozhodovali, měli sami nízký nadhled, nebyli na cestě neomezeného vzestupu ve Světle, podléhali vžitým předsudkům a metodám, na kterých byli odkojeni.“