Pravčická brána
Úvodní stránka | Zážitky v přírodě | Z55. Lekce a inspirace od lesních zvířat

Z55. Lekce a inspirace od lesních zvířat

Eva Janečková Vloženo 14.6.2022
Eva Janečková

Text připravila k publikování a vložila na web Marie Holoubková



Jarní čištění s přírodou


Letošní jaro mi přineslo řádnou dávku očist. Protože nejsem zrovna společenská osoba, postarala se o to příroda.  

Ráda bych se o něco málo z toho podělila. Nejprve jsem si to chtěla nechat pro sebe, ale v duchovní komunikaci mi chodí, ať to sdílím s dalšími lidmi.
Nějakou záhadou se mi podařilo něco z toho nafotit, z těch fotek jsem nadšená.



 

Liška a slepice


Jarní očista začala příchodem nádherné lišky na můj pozemek. Krása tohoto zvířete a jeho divokost mě tak uchvátila, že jsem na ni jen koukala a ona na mě. Po této naší předehře odešla a já si s nadšením přála ji vidět znovu.

Což se taky stalo a další den mi tato nádherná liška zabila a odnesla slepici, kterou jsem měla ráda. Jak mě to naštvalo a pobouřilo...

Rmoutila jsem se nad slepicí a sama nad sebou, že jsem viděla jen to pozlátko, tu krásu a přehlédla, že je to predátor.

 

Jak je tato situace podobná mnoha těm, které jsem dosud zažila. Myslím, že jsem nebezpečí vždy poznala až poté, co mě srazil predátor k zemi a trhal si ze mě jakoby kusy masa.

Impulz byl jasný. I lekce od přírody.

"Dívej se správně, dívej se hluboce, dívej se pod povrch. Kdo hledá jen pozlátko, bude chycen a sežrán."

 

Cítila jsem, že to ale nekončí a je za tím něco víc.
Možná moje pozice člověka, že já vím, kdo je zlý a dobrý, kdo je zabiják a kdo oběť. Trochu toho a támhletoho, ego roste, neb jsem přece chytrá a vím vše nejlíp.

Jak i toto moje myšlení bylo rychle prohlédnuto přírodou a přišla další lekce. 

 

Asi po třech týdnech od příhody, nazývejme ji třeba „slepičí lekce“, jsem měla silný impulz jít do lesa. Okamžitě jsem se zvedla a šla.
Vedlo mě to úplně jinam, než normálně chodím, tudíž nové kraje, nové cesty, nové možnosti?

Tak si kráčím lesem a málem šlápnu na malou lišku. A tamhle další. A třetí. A pozor, čtvrtá lištička a za nimi nora.

Ne moc daleko od mé zahrady. Naopak, velmi blízko od mé zahrady. A co to slepičí peří?

 

Poté, co jsem vše nafotila, a pocítila asi tu nejkrásnější energii na světě, jsem odešla domů a o všem přemýšlela.

Je tu něco dalšího, další úroveň.
Pochopení, že liška zabila slepici, aby nasytila sebe a celý vrh. Vědomí, že zabila slepici, která byla stará a stejně by brzy umřela.
Vědomí, že vím, že nic nevím, protože příroda je velká, širá a její plány s každým z nás jsou pro naši úroveň vědomí nepochopitelné. Že vše má nějaký smysl i když ho třeba v danou chvíli nevidím.

Pochopila jsem, že je dobré někdy řešit jen to, co právě je, denní starosti a zkoušky. A nechat ty velké věci, ať se vyjeví samy.
 

 

 

Divoké prasátko


O pár dní později jsem stála na pastvině, kam pouštím přes den kozy, a dívala se na západ slunce. Z levé strany jsem uslyšela rachot a něco ke mně běželo v trávě. Nebylo to vidět, bylo to malé a hodně rychlé. Proběhlo to jedním plotem a naprosto šílenou rychlostí to běželo kolem mě trávou. Malé divoké prasátko. Proletělo kolem mě jako střela skrze další plot a směrem do lesa.

Vůbec jsme se nepohnula, asi jsem měla strach, že za ním poběží i bachyně.
Ale nic se nedělo.

Nikdy jsem neviděla někoho tak šíleně makat, dát do toho všechno, malé nožičky a tělíčko, přesto naprostá soustředěnost a míření na cíl, tedy les.

Kdybych i já dokázala takto cílit ve svém životě a když je potřeba dát do toho těch 100 % a víc, co jsem viděla u tohoto malého návštěvníka. Kam bych asi došla? 

Nikdy dřív kolem mě prasátko neproletělo, proto jsem to brala jako další radu Přírody:

„Když něco chceš, dej do toho všechno. A leť!!“
 

S tímto vědomím jsem pocítila velkou úlevu a zakončení jarní očisty.


Jelen


Závěrem mi bylo dopřáno potkat se s mladým jelenem. Potkali jsme se na cestě, ani jeden z nás se nehnul.

Vždy jsem toužila něco takového předat fotkou, a to se povedlo. 

Stačilo si počkat, být trpělivá, jít, když je to potřeba, zastavit se, když je to potřeba a zmáčknout spoušť foťáku ve správný okamžik. Neboť trpělivost přináší růže. Nebo taky jeleny a lišky.
 



Zajdi do lesa


Nevím, jak bych přesně vyjádřila svoji lásku ke všemu, co má čtyři nohy, křídla, peří, drápy, kořeny a listy. Věřím však, že každý, kdo toto čte, mi rozumí.
Taky věřím, že každému, kdo to čte, se rozjasní oko a vyběhne ven na slunce či do deště. Bude chodit po trávě a poslouchat, jak šumí stromy. Bude skákat do vody a hladit zvířecí srst.

Protože: "Když nevíš, co se sebou a už je toho všeho moc, zajdi do lesa."
 

 

Obrázek „Bílý jelen“


jsem malovala v napojení na energie dílčí části Přírody.

Tuto nádhernou energii cítím nejvíc při setkání s divokými zvířaty. Vnímám ji jako neuvěřitelně čistou a láskyplnou. Tvořivou a pomocnou nám všem.


 

© Eva Janečková, červen 2022
www.novaduchovnicesta.cz


Anketa

Byl pro Vás tento text přínosem? Ohodnoťte prosím známkou od 1 (nejlepší) do 5 (nejhorší).

  • 157
  • 5
  • 2
  • 2
  • 4

Celkový počet hlasů: 170