Jiří Novák                                                        Vloženo 16.12.2018
86A. Kniha Jak přelstít ďábla od Napoleona Hilla - 1.část

                                            

K publikování připravila a na web vložila Marie Holoubková (Mejdrová)

__________________________________________________

 

Výjimečná kniha. O čem tato kniha je? Pohled na knihu z nadhledu NDC. S kým vlastně Napoleon Hill hovořil - kdo byl oním ďáblem? Náš postoj k protikladu Dobro - Zlo. Vezměme si z knihy to pozitivní. 
Jakým způsobem ďábel ovládne člověka? Unášení ďáblem. Nepříznivá úloha školství, církví, rodičovské výchovy. Lichocení a úplatky. Hypnotický rytmus jako přírodní zákon. Dvě možnosti vlivu hypnotického rytmu na náš život. Jak využít hypnotický rytmus ve svůj prospěch? Sedm principů k dosažení duchovní, duševní a fyzické svobody. Jak si vybudovat pevnou sebedisciplínu? Vychýlená nebo zvládnutá sexualita? Přílišná mnohomluvnost. Právo na vlastní svobodné myšlení. Shrnutí: Jak se člověk může osvobodit?

_______________________________________________________
 

Výjimečná kniha

Knihu Jak přelstít ďábla, s podtitulem Tajemství svobody a úspěchu, od Napoleona Hilla, vydalo nakladatelství PRAGMA 2011. K dostání je i na Slovensku ve slovenské verzi a stejným přebalem.

Tuto knihu si mnozí z nás již koupili a vnímáme, že je naprosto výjimečná. Pomohla již i řadě jednotlivců na NDC. Dostal jsem impulsy, abych o knize napsal všem. Věnoval jsem proto více času, abych základní myšlenky a principy obsažené v této knize sepsal do tohoto textu. Má to výhodu i pro mne. Že jsem byl takto doveden k tomu, abych se knihou zabýval detailněji, a je to tedy i zásadní pomoc pro mne na mé životní cestě. Proto i čtenářům, kteří jsou odhodláni zavést do svého života zásadní pozitivní změny, doporučuji obstarat si tuto knihu a začít ji studovat.

 

O čem tato kniha je?

Je o tom, jakým způsobem temné systémy na Zemi ovládají většinu lidí. Jakými způsoby si člověka zaháčkují, učiní jej závislým a od té doby jej plně ovládají. Je také o tom, jak se tomuto všudypřítomnému temnému vlivu vzepřít. Začíná to tím, že se zbavíme všech strachů, které nás drtí.

Kniha je psána ve formě rozhovoru s ďáblem, kterého autor donutil k tomu, aby hovořil pravdu o tom, jak lidi ovládá. Jaké jsou jeho nejtajnější způsoby chytit člověka do své pasti.

Pozoruhodné je, že byla napsána už v roce 1938. A vyšla poprvé knižně až v roce 2008 v anglické verzi, tedy po 70 letech. Proč ne dříve? Kvůli drtivé kritice školství a náboženství, která je v knize, rodina odmítla knihu vydat, aby se na ně nesneslo opovržení. A držela ji v tajnosti, dokud po smrti členů dvou generací nenašli ti mladší konečně odvahu knihu zveřejnit. Zajímavé je, že kniha je stejnou měrou určena i pro dnešní dobu. Můžeme se jen v úctě podivovat intuici autora, který napsal něco tak hodnotného pro lidstvo a jeho situaci, v jaké bude po dalších 70 letech.

 

Pohled na knihu z nadhledu NDC

Autor byl Starou duchovní cestou jen minimálně ovlivněn. Jeho kniha tak v mnohém podporuje a potvrzuje čisté principy Nové duchovní cesty, které jsme se stali součástí. V knize najdeme jen skutečně pár drobností, které už nám nebudou sedět.

Doporučuji nevšímat si těchto drobností, ale vnímat především celkovou obrovskou hodnotu této knihy. Například jeden z úryvků poskytujících zásadní poznatky, kdy ďábel hovoří: „jedním z mých nejchytřejších nástrojů ovládání mysli je strach… strach z chudoby, kritiky, nemoci, ztráty lásky, stáří a smrti.“

Je vůbec reálná myšlenka, že obyčejný člověk donutí samotného ďábla, aby mu říkal pravdu? Ano, je. Jeden ze základních principů, který jsme objevili z nadhledu NDC, je přece následující. Když nás drtí temné systémy nějakým energetickým útokem, potřebujeme se svojí vnitřní frekvencí energie dostat nad jejich temnou frekvenci. A jakmile jsme nad nimi, máme nad nimi absolutní převahu. A můžeme je třeba donutit, aby říkaly pravdu. Nebo obráceně, máme možnosti, jak rozpoznat jejich lež, kamufláž.
 

Z tohoto pohledu se zdá, že Napoleon Hill musel být výjimečným člověkem, když dokázal temnou strukturu k odpovědím donutit. Měl jen svoji životní cestu a tvrdé životní zkoušky, kterými musel projít. I zkoušky, je-li ochoten naprosto důvěřovat světelnému vedení v situacích a rozhodnutích, které se zdály být nemožné, hloupé, nereálné. Protože těmito zkouškami prošel, viz první část knihy, dostalo se mu výjimečného poznání.

A jaká byla jeho duchovní situace z pohledu NDC?
Z pohledu dnešní doby byl výjimečně čistý, nezatížený větším množstvím duchovních předsudků. Byl na tom mnohem lépe než většina z jednotlivců v dnešní době, kteří se snaží o dosažení světelného vzestupu. Stačilo zásadně zlepšit výživu a mohla se třeba i jemu otevřít struktura Nové duchovní cesty. Ale v jeho době tyto možnosti nebyly.

 

S kým vlastně hovořil? Kdo byl oním ďáblem?

Šlo o určitou inspiraci. Samotný ďábel přiznal, že je ve všem, v každém. Že vlastně představuje nikoliv individuální bytost, ale spíše rozsáhlý systém ovládání všeho a všech. Dotazem na Přírodu dostávám, že temná energie tohoto ďábla byla kolem 85 % a temná síla absolutní, tedy 100 %.
O tom, jak je možné posoudit situaci člověka, jiné bytosti nebo systému, je více v našich textech U8. Jak rozpoznat, v jaké duchovní situaci se člověk nachází?  Tam jsou detailně vysvětleny termíny temná energie a temná síla.

Napoleon Hill se tedy napojil inspirací na temnou strukturu, která byla a doposud je v pozadí za ovládáním lidí. Nejvyšší strukturu s bezprostředním působením na jednotlivé lidi na planetě Zemi. Z pohledu NDC víme, že Temno je ještě mnohem více vynalézavé, než ďábel v této knize. Že existují další vyšší hladiny Temna přesahující tento svět. Temné systémy vyšší hladiny dokonalosti z frekvenční pozice nad tímto Vesmírem. Tyto vyšší roviny byly v době Hilla a pro něj jakoby ukryty za oponou.

Na počátku jeho rozhovoru s ďáblem jsou myšlenky, že ďábel, tedy temná strana světa ovládá 98 % lidí. S tím lze jedině souhlasit. Protože i v našich textech na mnoha místech vysvětlujeme, že zde na planetě Zemi byla temná strana jen krůček od kompletního ovládnutí celého světa.

Ďábel: Jak vypadám? Přece nemám žádné tělo… Skládám se z negativní energie a žiji v myslích lidí, kteří se mne bojí. Obývám také polovinu každého atomu fyzické podstaty a každou jednotku duševní a fyzické energie.

 

Náš postoj k protikladu Dobro - Zlo

JN: Podobné teze, že Dobro a Zlo se dělí o vládu nad světem, že obě tyto složky tady vždy byly a i nadále budou, jsou součástí některých teorií Staré duchovní cesty. Podle těchto teorií se Dobro a Zlo, tedy Bůh a Ďábel věčně střídají o vládu nad světem. A jedna z těchto složek bez druhé nemůže existovat.

Když se nám otevřela cesta neomezeného světelného vzestupu, o povaze Dobra a Zla jsme začali dostávat úplně jiné informace. První várka těchto informací byla vložena do textu 6. Dobro a zlo jako dvě soupeřící síly, sestupy do nižších světů. V něm jsme vysvětlili, že Dobro a Zlo můžeme chápat jako věčné protivníky, kteří usilují o získání rozhodujícího vlivu nad světem a lidskou civilizací. Nejde tedy o doplňující se složky světa, které tady vždy byly a i nadále budou. Ale o dvojici nesmiřitelných protivníků, kde každý z nich se snaží co nejvíce omezit, až úplně vytlačit druhou stranu.

V tom článku byly rovněž nastíněny dvě možnosti dalšího vývoje, jak je vnímáme z pohledu Nové duchovní cesty. První možnost je, že zvítězí Světlo. Lidé, kteří jsou ovládáni a zneužíváni, se dokážou vymknout rostoucí manipulaci. Naopak všechny bytosti a síly ve hmotě, které mají tendence manipulovat, ovládat, ničit, zabíjet, vraždit, bránit přirozenému vývoji, se dostanou pod kontrolu sil Světla a ztratí moc a vládu nad planetou a nad lidstvem. A tak dále. To je ta první pozitivní varianta.

Pak je tady druhá varianta. Všeobecné vítězství manipulace, ovládání, zla a destrukce. Vytvoření dokonalého matrixu. O kterém známe mnoho například z filmů Matrix 1 – 3. Třeba i zdánlivě spokojený život, ve skutečnosti však dokonalé skryté ovládání. Kdy úzká nejtemnější část lidstva podporovaná temnými silami z duchovního pozadí bude ovládat všechny ostatní. A bude je zneužívat jako levnou pracovní sílu, jako pouhé otroky nebo dokonce jako zdroje energie. Dokonalý matrix však není konečným stavem, jak bylo vysvětleno v článku.
 

V dalším textu  49A. Tři úrovně života ve hmotném světě I  je vysvětleno, že právě čínský obrazec Jin – Jang vznikl ze starých taoistických tradic, jako obrazec naznačují trvalou existenci dvou složek světa. Obrazec měl tedy původně neutrální význam. Měl naznačovat svět takový, jaký skutečně je. Proč tedy byl během plynutí staletí postupně přetvořen do podoby temného zářiče? Je to důsledkem nevhodné náplně, kterou dnešní lidé i nadále tomuto symbolu nesprávně přisoudili. Jsme přece již novými lidmi druhého typu. Zatímco mnohé teorie Staré duchovní cesty jsou odrazem fungování dávného lidstva prvního typu. Rozhodně ne vše z toho, co platilo pro dávné lidstvo, platí i dnes pro nové lidstvo druhého typu.
 

Systémy Nové duchovní cesty, to znamená i samotná planeta Země a pozemská Příroda, usilují o to, aby vliv temných energií na zdejší život co nejvíce omezily. Pracuje se na tom již od otevření Nové duchovní cesty v roce 1999. To, co je uvnitř jednotlivých obyvatel, však potřebuje každý člověk zpracovat sám za sebe. To už nikdo, žádná síla či energie, za něj nemohou udělat.

Chceme-li ze sebe kompletně dostat všechny temné energie a vlivy, všechny skryté ovládací nánosy, je k tomu potřeba dvou věcí. Zaprvé, začít se soustavně karmicky čistit ze své minulosti. Konkrétní návod k tomu poskytuje cesta světelného vzestupu a texty na našem webu. A zadruhé, člověk potřebuje vytěsnit všechny projevy temných energií i ze zvyků, každodenních návyků, které má v tomto životě. A k tomu zase dává jednoznačný návod kniha Napoleona Hilla. A právě v tom je její obrovský přínos.
 

Vezměme si z knihy to pozitivní

Co říci závěrem? Nehledejte v knize drobné nedostatky, které neodpovídají dnešním principům NDC. Jistě tam nějaké další jsou. Knihy Jamese Redfielda (Celestýnské proroctví, Desáté proroctví a další) měly v sobě mnohem více prvků poplatných Staré duchovní cestě, a přesto jsou pro nás mimořádně inspirující. (Viz články 71C. Hodnotné knihy s duchovní tématikou, přínosy a nedostatky I,  71D. Hodnotné knihy s duchovní tématikou, přínosy a nedostatky II, 71F. Eckhart Tolle a jeho kniha Nová Země )

Tato kniha Napoleona Hilla je v tomto směru mnohem přesnější. Vezměme si z ní to správné a nezatěžujme se kritikou toho, co úplně nesedí. Už to, že ta kniha nakonec vyšla až v roce 2008, naznačuje, že knihu můžeme chápat především jako poselství do budoucna pro lidstvo ve 21. století. Něco takového je naprosto výjimečné. I když samozřejmě i pro tehdejší dobu byla řada informací v knize pravdivých a trefných.

Knihy Jamese Redfielda byly z pohledu dnešního vývoje pravdivé a objektivní podle Přírody kolem 75 - 80 %. Kniha Napoleona Hilla přesahuje 85 %. A pokud se vám některé termíny v knize nebudou líbit? Tak si je jednoduše nahraďte jinými.

 

Není to beletrie pro jednorázové přečtení. Jednorázové přečtení vám mnoho nedá. Je to kniha pro opakované detailní studium, zaznamenání si hlavních myšlenek, rozjímání nad nimi, neustálé připomínání si jich. A hlavně, uvádění těchto myšlenek do praxe svého každodenního života. Pak si teprve můžete říci, že přečtení knihy splnilo u vás svůj účel. Sám na sobě vnímám, že zařazení změn do života podle návodu Napoleona Hilla mi přineslo a i nadále přináší zásadní výsledky.

Pro každého, kdo už je na to připraven, může být kniha šancí, pomocí, jak dále změnit svůj život. Většina jednotlivců na NDC je svojí dosavadní cestou připravena na to, aby poselství této knihy dokázala přijmout. Aby do svého života dokázali zařadit některé ze základních principů pro práci na sobě, které tato kniha přináší.

_________________________________________________________
 

Připomínám, že části této knihy jsou napsány ve formě rozhovoru Napoleona Hilla, autora knihy, který kladl otázky, s ďáblem, který odpovídal.

 

Jakým způsobem ďábel ovládne člověka?

Otázka (str. 69): Jak získáváte kontrolu nad lidskou myslí?

Odpověď: Ó, to je jednoduché: Prostě se jen nastěhuji dovnitř a zaberu nevyužité místo v lidském mozku. Do lidských myslí zaseju semínka negativních myšlenek, abych mohl tento prostor zabrat a ovládat!

 

JN: Jakým způsobem se ďábel dostane dovnitř mozku člověka? Lidé na cestě světelného vzestupu se soustavně karmicky čistí. Obnažují se jim přitom bloky karmických vrstev, třeba i s vysoce nepříznivou energetickou náplní. Rozbalené karmické vrstvy způsobí, že do nitra člověka se dostane třeba i velká dávka temných energií. A je logické, že tyto energie v něm vyvolávají nepříznivé, vychýlené myšlenky. Ty obvykle přinášejí negativní postoje ke všemu, to je jejich hlavním cílem. A teď je na člověku, co s takovými myšlenkami udělá. První možnost je začít se jimi zabývat. Tu negaci v nich pak začíná chápat jako realitu svého života. A v důsledku toho je jeho aktivita ochromena, začne mít sklon k depresím, ke stěžování si. Pokud potká jiného člověka s podobným postojem, budou si navzájem notovat, stěžovat si na vše možné a kompletně se takto navzájem zdestruují. Tyto negativní myšlenky pak skutečně zabraly prostor v jeho hlavě. A Temno je takto začíná skrytě ovládat.

Správná je druhá možnost – člověk si uvědomí, že ty myšlenky jsou inspirovány temnými energiemi z karmické očisty. Nebude se jimi zabývat, nepovažuje je za pravdivé, jednoduše je odhodí a dál zůstává pevný ve svém pozitivním přístupu k životu.

Temné myšlenky v člověku může vyvolat také setkání se zatemněným člověkem, zhlédnutí nevhodného filmu, návštěva vychýlených webových stránek, zkonzumování nevhodné potraviny s temnými energiemi, atd.

 

Otázka: Musíte mít spoustu triků a nástrojů, jak získáváte a udržujete kontrolu nad lidskou myslí… Popište mi své chytré triky.

Odpověď: Jedním z nejchytřejších nástrojů ovládání mysli je strach. Zasadím do lidské mysli semínko strachu, a jak toto semínko klíčí a roste, přebírám kontrolu nad místem, které zabírá. Šest nejúčinnějších druhů strachu je:

    1.       Strach z chudoby,

    2.       Strach z kritiky,

    3.       Strach z nemoci,

    4.       Strach ze ztráty lásky,

    5.       Strach ze stáří,

    6.       Strach ze smrti.

 

Otázka: Který z těchto šesti druhů strachu vám slouží nejčastěji?

Odpověď: Ten první a ten poslední – z chudoby a ze smrti. Během života všech lidí se vždycky najde příležitost sevřít mé spáry pomocí jednoho nebo obou z nich. Sázím tento strach do lidských myslí tak dlouho, až věří, že ho sami vytvořili… Všechny podoby strachu zabírají místo v lidské mysli, které obývám.


JN: Ano, myšlenky strachu bývají nejúčinnější na vychýlení člověka. Strachem je ochromen, paralyzován ve své činnosti. Vyvolává to v něm nejistotu, obavy. Přestává být schopen dělat to správné, začne v životě uhýbat, kličkovat, vršit nevhodná rozhodnutí.

 

Unášení ďáblem

Otázka (str. 80): Nejdříve mi povězte o svém nejchytřejším triku – o tom, který používáte k polapení co největšího počtu lidí.

JN: Ďábel se chvíli kroutil, nakonec ale byl nucen odpovědět.

Odpověď: Má největší zbraň nad lidskými bytostmi se skládá ze dvou tajných principů, kterými získávám vládu nad myslí. Nejprve budu mluvit o principu návyku, jehož pomocí potichu vstupuji do mysli lidí. Pomocí tohoto principu vštěpuji zvyk unášení. Jakmile se člověk začne nechávat unášet k nějaké věci, míří přímo k branám toho, čemu vy pozemšťané říkáte peklo.

Zvyk unášení nejlépe definuji, když řeknu, že lidé, kteří myslí sami za sebe, se nikdy unášet nenechají… Unášený člověk (neboli člověk bez pevného cíle) dovolí, aby byl ovlivňován a řízen okolnostmi mimo svou mysl. Raději mne nechá, abych zabral jeho mysl a myslel za něj, než aby se obtěžoval myslet sám. Unášený člověk přijme vše, co mu život hodí do cesty, a ani se nesnaží protestovat nebo se bránit. Neví, co od života chce, a podle toho také jeho život vypadá. Unášený člověk má spoustu názorů, ale žádné nejsou jeho. Většinu z nich jsem mu poskytl já. (JN: tedy působící temné energie, impulsy z okolí i z jeho nitra, z vlastní minulosti, názory jiných lidí)

 

Otázka: Povězte mi o těch nejběžnějších zvycích, kterými lidskou mysl ovládáte.

Odpověď: Tohle je jeden z mých nejchytřejších triků: Vstoupím do mysli lidí pomocí myšlenek, o kterých si myslí, že jsou jejich. Těmi nejužitečnějšími jsou strach, předsudky, lakota, chamtivost, chtíč, msta, hněv, marnivost a prostá lenost.


JN: Unášení tedy představuje určitou závislost na nevhodných, negativních, až depresivních myšlenkách. Nebo na nějaké věci, případně určité činnosti. Jakmile se člověk stane na něčem závislým, těžko pak odolává vnitřním pohnutkám udělat to znovu a znovu. Nedokáže zastavit proud stále stejných nepříznivých nutkavých myšlenek, které pak dokážou zřetelně vychýlit nejen jeho psychické rozpoložení. Ale postupně mohou začít ovlivňovat i jeho fyzické zdraví.

 

Nepříznivá úloha školství, církví, rodičovské výchovy

JN: Ďábel hovoří o dvou tajných principech, pomocí kterých dokáže člověka ovládnout. Tím prvním je vnutit mu určité myšlenky a pomocí nich poté člověka chytit do sítě unášení. Neboli učinit jej závislým na něčem. Ten druhý trik souvisí s působením rodičů, veřejnosti, školství, církví, atd.
 

Odpověď: Můj druhý nejlepší trik není vůbec druhý. Je první! Je první, protože bez něj bych nikdy nezískal vládu nad myslí mladých lidí. Rodiče, učitelé, učitelé náboženství a mnozí další dospělí mi nevědomky slouží a pomáhají mi zničit v dětech schopnost samostatného myšlení. Dělají svou práci různými způsoby a nemají nejmenší tušení, co mysli dětí nebo skutečnému procesu dětských chyb způsobují.
 

JN: Rodiče dělají za děti úkoly, dokončují za ně činnosti. Dítě si pak může říci: Bez rodičů bych to nezvládl. Nakonec takto mohou úplně zničit dětské sebevědomí. Každopádně v dítěti nerozvinou zvyk samostatného myšlení. A nejen to, straší je peklem. A jsou-li rodiče už sami unášeni, pak stejný způsob života učí svým osobním příkladem i své děti.

Ve škole jsou děti zpočátku nadšení, neustále se hlásí, jsou otevření učení se. V dalších třídách už postupně upadají do určité apatie, do ničeho se nehrnou, na nic se neptají. Raději jsou tiše v pozadí, aby nic nezkazily a nezesměšnily se.

Dál se pak v knize odvíjí drtivá kritika tehdejšího školství, které učí děti memorovat fakta, místo aby je učilo svobodně myslet, rozvíjet si tvůrčí činnost. V tehdejší době byla jeho slova veřejně nesdělitelná. A co se stalo za uplynulých 70 let se školstvím? Z tohoto pohledu téměř nic. I nadále se ve školách memoruje, učí se kvanta informací, které člověk v životě nikdy potřebovat nebude. Potřebuje je jen v té chvíli, aby napsal úspěšně test, splnil požadavky na něj kladené a postoupil do dalšího ročníku. Tvůrčí činnost a nezávislé myšlení jsou zařazeny do osnov pouze některých státních a alternativních soukromých škol. Mnozí odborníci porovnávají kvalitu školských systémů ve světě podle toho, kolik ta která země dokáže do dětí nahustit informací.

Tyto tendence k unášení jsem za léta své praxe vnímal u řady rodin s malými dětmi. Rodiče se snaží dostat na cestu světelného vzestupu. Přitom hledali mezi různými metodami Staré duchovní cesty. Nabalili tak na sebe zvyky, nánosy, které je tlačí do pádu (měřeno frekvencí a typem vnitřní energie, na kterou jsou naladěni). Mají-li malé dítě, třeba ve věku jednoho až dvou let, dítě je zatím na rozdíl od rodičů na světelném vzestupu. Takto vstoupilo do života a tento pozitivní trend bude trvat do té doby, než začne přijímat zvyky unášení typické pro jeho rodinu.

Malé dítě hledá, zkouší poznávat svobodně svět a nechce si do toho nechat moc mluvit. Vleze třeba po kolenou do kaluže, aby poznalo, co tam je. A rodiče křičí: To nemůžeš, podívej se, jak vypadáš, to už nikdy nedělej. A aby si to pořádně zapamatovalo, dostane ještě pár na zadek. Takto jej rodiče začnou postupně spoutávat do sítě nejrůznějších zákazů, příkazů, doporučení. Vedou jej tedy k unášení, aby přestalo používat svůj mozek a začalo přijímat bez reptání myšlenky druhých. Dítě přestává být samostatné, postupně plně přijímá životní směr rodičů a našeho školství. A tím se stejně jako rodiče a učitelé dostává do pádu směrem k temné straně světa. Až v pubertě a přechodem do dospělosti překročením věku 18 let má šanci něco ve svém životě změnit. Skutečně se postavit na své nohy a sám si zvolit svoji cestu.
 

Otázka: Bojíte se jen a jen pravdy (str. 104), protože pomalu ale jistě osvobozuje lidi od všech podob strachu. Bez této zbraně strachu byste byl bezmocný a naprosto neschopný ovládat lidské bytosti! Je to pravda?

Odpověď: Víte, že existuji pouze v myslích lidí, kteří jsou plní strachu. Víte, že ovládám pouze unášené lidi, kteří se neobtěžují používat vlastní mysl… Víte, že jsem podstata nebo forma energie, která vyjadřuje negativní stránku věcí a energie, a že nejsem postava s rozeklaným jazykem a špičatým ocasem…

 

Lichocení a úplatky

Odpověď: Lichocení je jedna z mých nejužitečnějších zbraní… Lichocení je návnada neocenitelné hodnoty pro všechny, kdo si přejí získat vliv nad jinými. Má schopnost stáhnout, protože působí na dvě nejběžnější lidské slabosti: marnivost a egoismus. V každém je určitá dávka marnivosti a egoismu. U některých jsou tak zřetelné, že slouží doslova jako lano, za které je můžete utáhnout. Nejlepší ze všech lan je lichocení.
 

Otázka: Povězte mi o dalších tricích, kvůli kterým se lidé nechávají unášet.

Odpověď: Jedním z mých nejúčinnějších nástrojů je prohra! Většina lidí se začne nechat unášet hned, jakmile se setkají s protivníkem. Po dvou nebo třech neúspěších se dál snaží asi tak jeden člověk z deseti tisíc.

 

Otázka: Vaší prací je tedy přimět lidi k selhání, kdykoli je to možné. Je to tak?

Odpověď: Chápete to správně. Prohra ničí morálku, sebevědomí, potlačuje nadšení, otupuje představivost a bere člověku jednoznačnost záměru…
Schopnost překonávat neúspěch a nenechat se jím odradit je hlavní výhodou každého člověka, který dosahuje výjimečných úspěchů v jakékoli oblasti.
Do lidské mysli se poprvé dostanu za pomoci úplatku.

 

Otázka: Co používáte jako úplatek?

Odpověď: Používám mnoho věcí a všechny z nich jsou lidskému chtíči příjemné. Používám stejný druh úplatků, jaké používají lidé, když se uplácejí navzájem. Používám tedy věci, které lidé nejvíce chtějí. Mými nejlepšími úplatky jsou:

  •      Láska
  •      Touha po sexuálním vyjádření
  •      Dychtivost po penězích
  •      Sžíravá touha něco získat za nic – hazardování
  •      Marnivost u žen, egoismus u mužů
  •      Touha ovládat ostatní
  •      Touha po omamných látkách a narkotikách
  •      Touha po sebevyjádření pomocí slov a činů
  •      Touha napodobovat druhé
  •      Touha po životě po smrti
  •      Touha být hrdinou nebo hrdinkou
  •      Touha po jídle

 

Otázka: Chcete říci, že tyto úplatky vám tiše otevřou dveře do kterékoli mysli, kterou si vyberete?

Odpověď: Přesně to tím chci říci…

Pokud je něčí největší slabost touha po penězích, začnu před něj obrazně řečeno sázet mince. Znásobím jeho touhu a přiměju ho, aby o peníze usiloval. Když už se dostane moc blízko, prostě mu je vytrhnu. Je to můj starý trik. Když ho několikrát opakuji, ten chudák se vzdá. Pak zaberu v jeho mysli ještě trochu víc místa a naplním ho strachem z chudoby. Je to jedna z nejlepších věcí, jakými mohu jeho mysl naplnit…

Pokud se touha mé oběti po penězích přesune na větší sumy, začnu ho obklopovat věcmi, které by si za ně mohl koupit. Například ho přinutím, aby se krmil dobrým jídlem. To zpomalí jeho schopnost uvažování, oslabí jeho srdce a přivede ho to na cestu unášení.


Hypnotický rytmus jako přírodní zákon

Otázka (str.124): Co je to za záhadný zákon, kterým získáte trvalou moc nad lidským tělem ještě dřív, než se zmocníte jeho duše?

Odpověď: Bude těžké vám tento zákon popsat, abyste ho pochopil, ale můžete mu říkat „hypnotický rytmus“. Je to stejný zákon, kterým mohou být lidé zhypnotizováni.
 

JN: Podle Wikipedie a dalších zdrojů představuje hypnóza změněný stav vědomí, který je možné využít k léčbě nejrůznějších poruch člověka. Například k odstraňování strachů, úzkostí, vyrovnání se s traumatem, řešení závislostí, zvládání hněvu, deprese, stresu, poruch spánku i řešení dalších tělesných nebo psychických obtíží. V tomto změněném stavu vědomí člověk snáze přijímá sugesce terapeuta (tedy podsunuté ovlivňující myšlenky či představy) za svoje vlastní. Toto může být samozřejmě využito ke skutečné pomoci člověku. Zkoumáním duchovního pozadí světa jsme ovšem zjistili, že hypnózu lze stejně tak dobře a snadno využít i k ovládnutí člověka, jeho vědomí. K donucení jej k určitým činům, které by jinak neudělal.

Samotný pojem hypnotický rytmus v knize naznačuje, že má také co dělat s určitým ovládnutím či ovlivněním. A toto „ovládnutí“ může hrát v životě člověka jak pozitivní, tak i negativní úlohu. Původně jde o přírodní zákon, kterým se Příroda snaží často opakované myšlenky, zvyky, postupy učinit trvalými. Ty se pak stávají závaznými pro člověka nebo pro určitou lidskou skupinu, případně celou civilizaci. Princip, kterým se tak děje, souvisí s fungováním morfických polí. Více o tom bylo v našich textech 38A. Návyky Přírody, morfická a morfogenetická pole, 38B. Vývoj nových návyků člověka a Přírody.

Morfická pole fungují na úrovni jednotlivců, lidských skupin, národů, případně celé lidské civilizace. Tento mechanismus umožňuje člověku naučit se určité činnosti, zautomatizovat je, učinit je trvalými. Takovým způsobem se člověk třeba učí hrát na hudební nástroj. Mechanismus tak vlastně přispívá k navození určité rovnováhy v životě člověka. K tomu, aby člověk získával nové dovednosti, zautomatizoval je, aby se v životě posouval, stával se moudřejším, schopnějším, atd.

Ďábel (tedy temná strana světa) ovšem tohoto zákona využívá naopak k těsnému ovládnutí člověka. Aby dostal jeho život pod svoji plnou kontrolu.

 

Otázka: Co je to ten hypnotický rytmus? A jak ho používáte, abyste získal trvalou vládu nad lidskými bytostmi?

Odpověď: Jakákoli myšlenka nebo fyzický pohyb, který se neustále opakuje pomocí principu návyku, nakonec dosáhne rozměrů rytmu. Pak už návyk nemůže být zlomen, protože se ho zmocní příroda a učiní jej trvalým. Je to něco jako vodní vír. Předmět může plavat libovolně na vodě, ale jakmile je zachycen do víru, už se jen točí a točí a nemůže uniknout.

 

JN: Rytmus je tedy návyk, který se už zapsal do neviditelných morfických polí člověka nebo skupiny a k jeho spuštění už nadále dochází automaticky na základě určitého spouštěcího impulsu bez vědomého úsilí člověka. Takto může být vytvořen rytmus odpovídající pozitivně naladěnému zvyku, který posouvá člověka ve vývoji dopředu. Stejně tak ale může být takto upevněn zlozvyk, který naopak člověka degraduje. A právě této skutečnosti používá ďábel (temná strana světa). Když člověka pomocí lákadel přivede k tomu, aby si napřed poprvé zkusil nevhodný zvyk a poté aby jej začal pravidelně opakovat. Přechodem zvyku do stádia rytmu už se člověk stává na zvyku závislým, tedy unášeným, nedokáže se jej jednoduše zbavit. Přestal mít sám sebe pod kontrolou. Příkladem je kouření. Nebo závislost na hracích automatech. U někoho dokonce závislost na brouzdání po internetu.

 

Otázka: Jestli vám dobře rozumím, hypnotický rytmus je přírodní zákon, kterým příroda upevňuje vibrace veškerého okolí. Je to tak?

Odpověď: Ano, příroda používá hypnotický rytmus, aby něčí převažující myšlenky a převažující zvyky učinila trvalými. Proto je chudoba nemoc. Příroda ji nemocí udělá, když trvale upevní myšlenky a zvyky všech, kteří přijmou chudobu jako nevyhnutelnou okolnost. Tímto stejným zákonem hypnotického rytmu příroda také trvale upevní pozitivní myšlenky bohatství a prosperity.

 

Dvě možnosti vlivu hypnotického rytmu na náš život

JN: Je tedy plně v našich rukou, jestli zákon hypnotického rytmu neboli morfických polí využijeme ve svůj prospěch. Abychom v životě přitahovali to žádoucí, abychom se stávali lepšími, moudřejšími lidmi. Nebo jestli se naopak necháme tímto zákonem v životě unášet k různým zlozvykům, k porážkám utvrzovaným svými negativním postoji a představami. Aby nás to pak smýkalo k dalším a dalším nepříznivým situacím a událostem v našem životě.

 

Otázka: A proto člověk, který si v životě zvykne nechat se unášet, musí přijmout všechno, co mu život podává, je to tak?

Odpověď: Ano, je to naprosto správně. Život unášenému člověku účtuje svou vlastní cenu, podle vlastních pravidel. Neunášený člověk přiměje život přijmout vlastní pravidla…

 

Otázka: Potom neexistuje nic, jako je štěstí, že ne?

Odpověď: Důrazně říkám, že ne. Okolnosti, kterým lidé nerozumí, jsou řazeny pod hlavičku štěstí. V pozadí skutečné události je příčina… Příroda žádný takový zákon jako štěstí nezná. Je to domněnka vytvořená člověkem, jenž její pomocí vysvětluje věci, kterým nerozumí.

 

Otázka: Co je důležitější – něčí myšlenky nebo něčí skutky?

Odpověď: Všechny činy následují myšlenky. Pokud nejprve nevznikne myšlenka, nemůže dojít ani k činu… Něčí převažující myšlenky, tedy myšlenky, které člověk míchá s emocemi, touhami, nadějí a vírou, strachem, závistí, chamtivostí, nadšením, mají nejen tendenci se do svých fyzických protějšků strojit  (JN: neboli realizovat se do projevů ve hmotě), ale jsou k tomu přímo zavázány.

 

Otázka: Takže tímto způsobem (JN: tj. využitím hypnotického rytmu) přebíráte kontrolu nad lidskou myslí?

Odpověď: Ano. Jediné co musím udělat k získání vlády nad lidskou myslí, je přimět jejího majitele k unášení.    

 

Otázka: Chci se dozvědět něco víc o nejúčinnějším způsobu, kterým hypnotický rytmus používáte.

Odpověď: Ale to je snadné. Nejraději ze všeho naplním lidskou mysl strachem. Jakmile se mi tohle podaří, nedá mi moc práce přimět člověka k unášení, dokud ho nezamotám do sítě hypnotického rytmu.

 

Jak využít hypnotický rytmus ve svůj prospěch?

Otázka: Hypnotický rytmus připomíná magnet, který přitahuje věci, pro které má přitažlivost. Je to tak?

Odpověď: Ano, je to tak. Proto se lidé zasažení chudobou sdružují ve stejných společenstvích. Vysvětluje to staré pořekadlo: „Neštěstí nechodí samo“…

Všichni úspěšní lidé hypnotický rytmus používají, ať už vědomě nebo nevědomě, a to tak, že očekávají a vyžadují jen úspěch. Požadavek se stane zvykem, hypnotický rytmus zvyk ovládne a zákon harmonické přitažlivosti ho přemění do jeho fyzické podoby…

 

JN: Co je důležité, abych zákon hypnotického rytmu využil ve svůj prospěch?

Potřebuji jednoznačně vědět, co chci od života.

Měl bych to jasně a důrazně požadovat a byl ochoten za to něco zaplatit.

A zároveň odmítnout přijmout jakoukoliv neúplnou dílčí náhražku konečného cíle.

Zákon hypnotického rytmu se pak ujme mých tužeb.

Přirozenými a logickými prostředky mi pomůže přetvořit mé touhy do jejich fyzické podoby.

Ochota zaplatit zde neznamená zaplatit penězi, ale zaplatit vloženým úsilím, aktivitou, důsledností, odhodláním, které dávají šanci můj plán realizovat.

 

Zákon hypnotického rytmu tedy funguje za všech okolností. I když má člověk špatný plán nebo když usiluje o splnění svého plánu nečistými, nemorálními způsoby.

 

Otázka: Uspěje plán založený na nemorálních a nesprávných cílech stejně jako ten, motivovaný silným vědomím spravedlnosti a morálky?

Odpověď: Kvůli fungování zákona kompenzace (JN: zákona karmy) sklidí každý to, co zasel. Plány založené na nesprávných nebo nemorálních pohnutkách můžou vést k dočasnému úspěchu, ale trvalý úspěch musí vzít v úvahu čtvrtou dimenzi, čas. Čas je nepřítelem nemravnosti a bezpráví. Je přítelem spravedlnosti a morálky… Mladá nezkušená mysl má sklon mylně považovat dočasný úspěch za trvalý. Mladí často dychtí po dočasných úspěších a jsou ochotni je podložit nemorálními a nesprávnými plány, ale zapomínají se dívat kupředu. A přehlížejí tak tresty, které na ně přicházejí stejně jistě, jako noc střídá den.

 

JN: Napoleon Hill zároveň vysvětluje, že i člověk, který byl po určitou dobu rozhodný ve svém záměru, ještě nemá vyhráno.

Může se totiž dostat do situace, kdy v jeho mysli vzniknou myšlenky chamtivosti, ješitnosti, egoismu a on upadne do zvyku nedodržování práv jiných.

Zákon kompenzace neboli karmy pak za nějakou dobu vykoná své a člověk se dostane do problematické situace.

 

Sedm principů k dosažení duchovní, duševní a fyzické svobody

Otázka: Chcete tím říci, že existuje určitá jasná metoda, kterou může být hypnotický rytmus využíván, místo aby ničil?… Řekněte mi, jak může být tohoto úžasného cíle dosaženo?

Odpověď: Aby se dal můj popis prakticky využít, bude muset být poněkud delší. Zahrnuje totiž sedm principů psychologie, které musí být pochopeny a využity všemi, kteří hypnotický rytmus používají, aby jim pomohl získat od života, co chtějí.

 

Ze shrnutí od Sharon Lechter (str. 150):

Po zbytek Knihy probírá Hill těchto sedm principů, kterými mohou lidské bytosti přimět život, aby jim poskytl duchovní, duševní a fyzickou svobodu:

  1. Rozhodnost záměru  
    (JN: Jednoznačné nasměrování podpořené vnitřní jistotou, vírou ve své schopnosti a úspěch, doprovázené silnými jednoznačně pozitivními pocity. Vyhnutí se jakýmkoliv pochybnostem, nejistotě.)
     
  2. Ovládnutí sebe sama
    (JN: Neboli disciplína. Každodenní návyky.)
     
  3. Poučení se z nepřízně osudu
    (JN: Pochopit vlastní chyby, kterých jsem se dopustil a poučit se z nich. Neopakovat je. Příště to učinit lépe.)
     
  4. Ovládání vlivů okolí 
    (JN: Nenechat se odvést od svého záměru nepříznivými vlivy, pochybnostmi druhých, kritikou, že to nedokážu, atd.)
     
  5. Čas (utvrzování pozitivních, spíše než negativních myšlenkových zvyků a rozvíjení moudrosti)  
    (JN: Cíle dosáhnu, jedině když ve své činnosti budu s rozhodností pokračovat dostatečně dlouho.)
     
  6. Harmonie (jednání s jednoznačným záměrem a získání převažujícího vlivu nad svým duchovním, duševním a fyzickým okolím)  
    (JN: Tedy aby moje jednání bylo jednak v souladu se záměrem, který jsem si stanovil. A dále aby všechny složky mé bytosti byly ve vzájemném souladu. – Tedy nekamufluji. Říkám to, co sám dělám. Dělám to, co považuji za správné. Neexistují rozpory mezi mými myšlenkami, slovy a činy.)
     
  7. Obezřetnost  
    (JN: Promýšlení plánu před samotným jednáním. Obezřetnost v tom, s kým se spojuji, spolupracuji, navazuji bližší vztah. Nezaměňovat však obezřetnost za pouhý strach.)

 

JN: Napoleon Hill zdůrazňuje, že rozhodnost při uvádění jakéhokoliv plánu do života je důležitější, než stále čekat na to, až budu mít dokonalý plán nebo až vznikne dokonalá příležitost. To znamená dlouho váhat, otálet, vyčkávat. Důležitější je začít s rozhodností s tím, co mám, v té situaci, v jaké jsem. S plánem, který jsem vytvořil, i když třeba ještě není dokonalý. Nečekat na dokonalou příležitost, která sotva kdy nastane. Nestačí však rozhodnost jen na chvíli. Důležitá je vytrvalá rozhodnost přijatá jako svoje vlastní životní zásada. Zásada, která projde určitou zkouškou času. Jakékoliv zaváhání nebo otálení vrací člověka zpět a otevírá opět dveře do jeho nitra temným energiím ďábla. Pokud můj plán nebude úplně optimální, budu dostávat náznaky, například formou dílčích neúspěchů, co je ještě potřeba změnit.

 

Otázka (str. 157): Chcete tím říci, že jakýkoli plán, který je jednoznačně uveden do akce s rozhodným záměrem, může být úspěšný, i když to není nejlepší plán?

Odpověď: Ano, přesně to chci říct. Rozhodnost záměru plus rozhodnost plánu, kterým je záměr dosažen, jsou všeobecnou zárukou úspěchu, ať je plán jakkoli chabý. Hlavní rozdíl mezi zdravým a nezdravým plánem je, že když je zdravý plán rozhodně proveden, může být proveden rychleji, než plán nezdravý.

Lidé, kteří jsou rozhodní ve svých plánech i záměrech, nikdy nepřijmou dočasnou porážku jako něco víc než pobídku k většímu úsilí…

I ten nejlepší plán někdy selže, ale člověk, který jedná s rozhodností, pozná rozdíl mezi dočasnou porážkou a neúspěchem. Když plán selže, nahradí ho jiným, ale jeho záměr se nemění. Vytrvá. A nakonec najde plán, který ho k úspěchu dovede.

 

Jak si vybudovat pevnou sebedisciplínu?

Otázka (str. 184): Kde by měl člověk začít, když s ovládáním sebe sama začíná?
Odpověď: Ovládnutím tří choutek zodpovědných za většinu nedostatku sebedisciplíny. Tyto tři choutky jsou (1) touha po jídle, (2) touha po sexuálním vyjádření, (3) touha po vyjádření neutříděných názorů.

 

JN: I tady je potřeba dodat, že všechny tyto tři touhy, potřeby patří na jedné straně mezi základní instinkty člověka. Choutkou se stávají až při nadměrné vychýlenosti. To znamená, při oddávání se těmto potřebám nepřiměřeným způsobem. A třeba i na úkor jiných bytostí. Nebo dokonce za cenu ovládnutí jiných bytostí. Například touha po jídle – pro člověka je přece zásadní, ne pouze nasytit se, abych přežil, ale udělat z toho příjemný zážitek, možnost na chvíli si odpočinout, odreagovat se od neustálého stresu. To samé touha po sexu, po sblížení dvojice partnerů. V tomto pojetí je touha po sexu zásadním tmelícím prvkem partnerského svazku. V tomto jsme pozemšťané výjimeční. V této naší možnosti hlubšího prožívání citů, pocitů. A v možnosti vnášení těchto prožitků do každodenního života.

A touha po sebevyjádření? I v tomto případě je běžné, že člověk má potřebu veřejně reagovat. Neměl by jen sedět v koutě a neustále mlčet. Je ovšem špatné, když někteří mají tendenci mluvit a mluvit a nepustí ani na okamžik ke slovu druhého člověka. Neustálé mluvení tohoto typu pak může být vnímáno jako obtěžování druhých.

 

Otázka: Jsou to ale přirozené touhy. Člověk si je musí dopřávat, aby byl zdravý a šťastný.
Odpověď.: Jistěže jsou to přirozené touhy, ale jsou zároveň i velmi nebezpečné, protože lidé, kteří se neovládají, se těmito choutkami přejídají. Sebeovládání představuje dostatečnou kontrolu nad těmito choutkami a umožňuje člověku nasytit je, ale nepotřebné jídlo odmítnout.

Vezměme si například touhu po jídle. Většina lidí má tak slabou sebedisciplínu, že plní své žaludky různými tučnými jídly, které lahodí chuti, ale zároveň přetěžují trávicí a vylučovací orgány.

Hltají a míchají páté přes deváté, takže se jejich tělo může takového odpadu zbavit jen tak, že toto jídlo přemění na smrtelně toxické jedy. Tyto jedy ucpávají tělesné útroby… Oběť je po čase zralá do nemocnice…

 

Lidé, kteří jedí s rozvahou a udržují svůj zažívací trakt čistý, mi staví do cesty překážku, protože čisté zažívací ústrojí obvykle poukazuje na zdravé tělo a dobře fungující mozek…
Nesprávné stravování se podílí na většině tělesných nemocí a prakticky na všech bolestech hlavy…

 

Otázka: Z toho, co říkáte o střevním traktu, vyznívá, že ovládnout chuť k jídlu znamená také přestat opomíjet udržování zažívacího systému.

Odpověď: Ano, to je pravda. Je stejně důležité omezit tělesné odpadové látky… jako přijímat správné množství a vhodné kombinace jídla.

 

JN: Je naprosto mimořádné, že i Napoleon Hill už v roce 1938, kdy lidstvo jako celek řešilo úplně jiné problémy, dokázal tak jasně popsat souvislost mezi tím, co člověk jí, a jeho nemocemi. Samozřejmě, nejde o úplně novou myšlenku. Výrok: Jsi tím, co jíš, pochází už z dob Hyppokrata z období před naším letopočtem. Tento trend důkladné péče o svoji výživu ve vztahu ke svému zdraví se ve větší míře začíná prosazovat ve světě až v posledních desítkách let.

 

Vychýlená nebo zvládnutá sexualita?

Otázka: Proč svět považuje sex za něco vulgárního?

Odpověď: Protože lidé tuto touhu k něčemu vulgárnímu zneužili. Sex samotný vulgární není. Vulgární jsou jednotlivci, kteří ho opomíjejí nebo odmítají ovládat a řídit.

 

JN:  Napoleon Hill píše o tom, že samotný sex přece není špatný. Ale měl by být člověkem ovládán a řízen. Jinými slovy, měl by být přiměřený, měl by být přetvořen v sílu tmelící lidský partnerský vztah. A naopak, sex může být zhoubou pro člověka, pokud je nevázaný, například s několika různými partnery ve stejném období, pokud nahrazuje jakékoliv jiné aktivity seznamování. Nebo pokud sex s sebou přináší dokonce prvek nátlaku a násilí. V tomto smyslu bychom měli chápat slova Hilla o potřebě ovládnutí a řízení sexu. Hill to detailněji vysvětluje v dalším textu.

 

Otázka: Míníte svým tvrzením, že člověk by se neměl své sexuální touze oddávat?

Odpověď: Ne, chci tím říci, že sex, stejně jako všechny síly dostupné lidem, by měl být člověkem pochopen, ovládnut a měl by mu sloužit. Touha po sexu je stejně přirozená jako touha po jídle. Tato touha se nedá zastavit, stejně jako nemůžete zastavit proud řeky. Pokud je sexuální touha potlačována a není jí dovoleno přirozeně se projevit, vybuchne v nějaké jiné, méně žádoucí podobě. Když přehradíte řeku, také si najde cestu nebo přeteče přes hráz…

 

Otázka: Teď bych od vás chtěl naopak slyšet, jaký užitek se dá ze sexuálních pohnutek získat, pokud jsou ovládnuty a přetvořeny.

Odpověď: Sex je neužitečnější terapeutická síla přírody…

  •      Ovládnutý sex napájí magnetickou sílu,
         která přitahuje lidi k sobě.
  •      Dává hlasu příjemný zvuk
  •      Slouží jako motivační síla lidských tužeb
  •      Nabíjí nervový systém energií
  •      Bystří představivost
  •      Fyzické i duševní aktivitě dodává svižnost a rozhodnost
  •      Dodává člověku vytrvalost a houževnatost
  •      Je skvělým protilékem na jakýkoli strach
  •      Poskytuje odolnost proti zastrašování
  •      Pomáhá ovládnout lenost a zahálku
  •      Dodává člověku fyzickou i duševní odolnost
  •      Stručně řečeno, činí z lidí vítěze a ne zbabělce.

 

Přílišná mnohomluvnost

JN: Všichni známe ten typ lidí. Při vzájemném rozhovoru vás vůbec neposlouchají. Jen čekají na krátký okamžik, kdy se budete muset nadechnout a okamžitě vstoupí do hovoru nekonečnou litanií svých slov, která jsou často bez ladu a skladu. V čem je toto tak škodlivé?

 

Otázka: Teď nám řekněte o třetí touze a uvidíme, co má společného se sebedisciplínou.

Odpověď: Zvyk vyjadřovat neutříděné názory je jedním z těch nejničivějších. Jeho ničivost spočívá v jeho sklonu ovlivňovat lidi, aby hádali, místo toho, aby se pídili po faktech, když vyjadřují názory, vytváří myšlenky nebo spřádají plány…

  •      Člověk přeskakuje od jedné věci k druhé,
         nikdy nic pořádně nedokončí
  •      Často jde o vyjadřování myšlenek, o které nikdo nestojí
  •      Lehkovážnost ve vyjadřování názorů vede k unášení
  •      Tento zvyk je jedním ze způsobů,
         jak vyjadřovat egoismus a marnivost…
  •      Pohnutkou za tímto zvykem je snaha přitáhnout pozornost
         druhých a udělat na ně dobrý dojem.
         Ve skutečnosti to má přesně opačný účinek
  •      Člověk, který rád mluví, má jen zřídkakdy příležitost
         poučit se z naslouchání druhým…

 

Dobrý řečník má jednu obrovskou výhodu, protože umí lidi ohromit svou řečí, ale tohoto daru nemůže plně využít, pokud svou řeč druhým vnucuje bez jejich žádosti…

 

Právo na vlastní svobodné myšlení

JN: Hill důsledně rozlišuje právo člověka na svobodné myšlení od zlozvyku mnohomluvnosti.

 

Odpověď: Nikdy nežila, nežije, ani žít nebude žádná lidská bytost, která by měla právo nebo moc odepřít jiné lidské bytosti vrozenou výsadu svobodného a nezávislého myšlení. Je to jediná výsada, nad kterou může mít lidská bytost naprostou kontrolu…

 

Otázka: Na co se ale lidé ve své poslední hodině spolehnou, když neví, kam ani na koho se mají odvolávat?

Odpověď: Nechte je spolehnout se na jedinou spolehlivou sílu, která je lidským bytostem dostupná… A tou je síla jejich myšlenek. Jediná síla, kterou mohou ovládnout, a na kterou se mohou spolehnout. Jediná síla, která se nedá zkazit, poskvrnit, upravit ani překroutit jinými nepoctivými bytostmi.

 

JN: Ano, člověk má právo na svobodné myšlení. Někdy však lze jen stěží správně rozpoznat hranici mezi skutečně svobodným myšlením a mezi myšlením, které je projevem unášení. Uvedu dva příklady. Právě vlastní rozum brání mnoha lidem, aby se oprostili od životem pevně zažitých předsudků a dokázali se podívat na situaci novým pohledem. Který jediný je ještě může zachránit před pokračováním jejich například zdravotního propadu. Svobodné myšlení se v ten moment stane unášením člověka všeobecně rozšířenými názory. A tuto cestu jediné záchrany pro člověka zablokuje.

A druhá věc. Předchozí formulace znovu potvrzují, že pro Hilla byly vyšší temné síly schopné ovládnout i vědomí člověka a jeho myšlení jakoby za oponou. Ovládnutý člověk je pak rozumově přesvědčen, že to, co dělá, je správné. Přestože třeba v tu chvíli jedná na úkor jiných lidí. I jeho na první pohled svobodné myšlení má pak také charakter unášení.

Takže nepřeceňujme jednostranně lidské myšlení. Protože může mít charakter unášení a přitom to není jednoduše rozpoznatelné.

Někdy je vhodnější řídit se nenápadnou intuicí přicházející do vědomí mimo vlastní rozumové pochody. Přicházející z impulsů „jiného já“, o kterém se zmiňuje Napoleon Hill. A doporučující člověku přijmout rozhodnutí pro rozum nepochopitelné. A přesto v dané situaci jedině správné.

Navíc, myšlení člověka, který je právě ovládnut vyššími temnými systémy, může fungovat jako nástroj agrese a ovládání.

 

Sharon Lechter:

Možná nemůžete ovládat druhé lidi…
Můžete ale ovládat, jak reagujete na ně a na jejich činy.
Máme tendenci měnit druhé, ale ve skutečnosti můžeme změnit jen sami sebe a to, jak na druhé působíme.

 

Shrnutí: Jak se člověk může osvobodit?

Odpověď (str. 196): Nechte mne shrnout část mé zpovědi, kterou jsem už předložil.

Mé dva nejúčinnější nástroje ovládání lidských bytostí jsou zvyk unášení a zákon hypnotického rytmu. Ukázal jsem vám, že unášení není přírodní zákon, ale člověkem stvořený zvyk, který vede k podrobení se člověka zákonu hypnotického rytmu.

Sedm principů jsou prostředky, kterými může člověk zlomit vliv hypnotického rytmu a znovu nabýt svou vlastní mysl. Vidíte tedy, že těchto sedm principů je sedm kroků, které vyvedou oběti hypnotického rytmu ven z jimi vytvořeného vězení, do kterého se sami uvrhli.

_______________________________________________________________

Těmito naprosto zásadními myšlenkami ukončíme tuto první část. Toto téma bude pokračovat druhým textem 86B. Kniha Jak přelstít ďábla od Napoleona Hilla - 2.část
 

© Jiří Novák, prosinec 2018
     www.novaduchovnicesta.cz

Anketa

Byl pro Vás tento text přínosem? Ohodnoťte prosím známkou od 1 (nejlepší) do 5 (nejhorší).

Celkový počet hlasů: 117