Labe

Labe (německy Elbe) je jednou z největších řek a vodních cest Evropy. Pramení v Krkonoších na severu Čech a protéká napříč Čechami. U Lovosic se Labe zanořuje kaňonem do Českého středohoří. Toto místo je označováno jako Brána Čech (Porta Bohemica). Brána, kudy je možné vstoupit od severu soutěskami kolem Labe do rozlehlých úrodných rovin Čech. Hluboce zaříznutými kaňony pak tok Labe pokračuje oblastmi Ústí nad Labem a Děčína až ke státní hranici v Hřensku. Pokračuje pak Německem, aby svoji pouť Evropou zakončilo v Severním moři u Hamburku.

Labe je celkově 1154 km dlouhé, z toho v Čechách 358 km. Pramení v nadmořské výšce 1387 m n. m. na Labské louce blízko hranice s Polskem. Pod Labskou boudou spadá Labským vodopádem do Labského dolu. Druhou větví je Bílé Labe, které naopak pramení u Luční boudy nedaleko Sněžky. V místech, kde zároveň pramení další významný přítok Labe – Úpa. Labe i Bílé Labe se spojují nad Špindlerovým mlýnem.

Jméno dali řece zřejmě Keltové, kteří její povodí obývali ve starověku. Původní keltské slovo (snad „Elb“) znamenalo prostě „(velká) řeka“ a objevuje se v názvech mnoha řek ve Švédsku. Podle některých pramenů má jméno Labe původ v základu Albis znamenající bílý, světlý, čistý (zdroj: Wikipedie).

Díky Keltům je dnes Vltava považována za přítok Labe, ačkoliv je Vltava od pramene k soutoku zřetelně delší, má větší povodí a na soutoku též o polovinu větší průtok. Totéž se opakuje ještě jednou. „Přímo v centru starobylého města Hradec Králové se nachází soutok Labe s řekou Orlicí. Orlice zde rovněž mívá vyšší průtok a má za sebou větší délku toku a rovněž opticky působí dojmem hlavního toku. V této souvislosti mě nepřekvapila historická skutečnost, že hlavní tah lososů ze Severního moře odbočoval z řeky Labe právě do Orlice a poté pokračoval vzhůru Divokou orlicí, kterou tyto ryby, nadané neuvěřitelným instinktem, považovali za pramenný tok Labe. Lososi se evidentně nemýlili.“ (Jan Kroča: Řeka Labe – posvátný tok země Bohemie, časopis Skryté skutečnosti č. 32/2002)

Jaké měli Keltové důvody k tomu, aby jako hlavní tok české kotliny vybrali právě Labe pramenící v Krkonoších? Jan Kroča v citovaném článku udává následující důvody, proč v obou případech zvítězilo Labe: Zaprvé dobrá splavnost a zadruhé skutečnost, že Labe pramení v nejvyšších českých horách.

„Vzhledem k tomu, jaký zájem projevovaly staré národy, a především pak Keltové, o říční prameny, lze předpokládat, že k prameni Labe i k nedalekému posvátnému vrcholu Sněžky si cestu hustým pralesem razili už obyvatelé četných hradišť z krkonošského podhůří... Koneckonců, snad každý citlivější jedinec, který někdy navštívil kruhovou kapli sv. Vavřince na Sněžce, nebo třeba Dívčí a Mužské kameny při cestě na Vysoké kolo (pozn.: viz naše fotogalerie Krkonoše), nemusí být o síle krkonošských „aes sidhe“ (čili mocností hory) nijak přesvědčován.“ (Jan Kroča)

A zatřetí je zde energetický důvod: Labský důl má unikátní postavení z pohledu energií. „Tento až 200 metrů hluboký kaňon, připomínající mytickou obří propast, je plněn extrémním množstvím energie, strhávané řadou vodopádů přes hranu kaňonu. Voda Labe je zde sycena takovou intenzitou přírodní energie, která při dalším toku řeky spolehlivě strhává energii všech, tedy i větších a delších průtoků.“ (Jan Kroča).

Labe prostě z energetického pohledu vyhrálo na celé čáře, další vysvětlení najdete v duchovní komunikaci na samostatné stránce. „Situování hlavního labského pramene do ústředních českých hor Krkonoš tedy své opodstatnění rozhodně má“ (Jan Kroča, historik a terénní mytolog).

Na toku Labe najdeme mnohem menší počet přehradních nádrží, než je tomu u Vltavy. Hned pod Špindlerovým mlýnem se nachází Labská přehrada. A nedaleko Dvora Králové je přehrada Les království, jejíž hráz je národní technickou památkou. Autory neoznačených fotografií jsou provozovatelé těchto stránek, zejména Marie Mejdrová. Ostatní fotografie byly převzaty z webových stránek www.wikipedie.cz. Jejich volné publikování je podmíněno uvedením autorství a zdroje.

Níže na této stránce najdete dvě fotogalerie: