Jiří Novák                                                                          Vloženo 21.4.2011

43B. Ježíšovo poselství pro lidstvo

________________________________________________________________  

Proč za námi přišlo Jezulátko?

Tento článek je pokračováním textu 43A. Ježíš Kristus a poselství Velikonoc.

Vraťme se ještě do nedávné minulosti. Jeden z běžných dnů, 1.7.2004, kdy společně s kolegyní ve dvou provádíme běžnou kontrolu situace a zajišťujeme vše, co je potřeba, o co nás andělé Dhyané v tu chvíli žádají. Práce ve dvojici nám tehdy umožňovala navzájem doplňovat a konfrontovat výsledky našeho duchovního vnímání.

Toho dne se najednou vedle nás objevuje nehmotné Jezulátko, na sobě překrásné roucho s oranžovým podkladem vyšívané zlatem. Kolegyně si vzpomněla, že něco podobného viděla v kostele Panny Marie v Praze na Újezdě. Zkoumáme, proč jej andělé Dhyané za námi poslali. V tu chvíli mi ještě nedochází, že Jezulátko vlastně souvisí s Ježíšem. Co od nás potřebuje? Dlouze se na nás dívá a dává najevo, že musíme sami přijít na to, co potřebuje. Napadla mne myšlenka a ptám se: „Chceš pochovat?“

Vděčně se mu rozzářily oči. Nechtěl však ke kolegyni, chtěl pochovat u mne.

Wikipedie o Jezulátku uvádí:

„Pražské Jezulátko (latinsky Jesulus Pragensis) je malá vosková soška zobrazující Ježíše Krista v útlém dětství, vystavená v chrámu Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Praze.“

Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/User:Szalas

Rozhovor s Ježíšem

Jakmile jsem se však Jezulátka dotknul svými energiemi, Jezulátko se začíná zvětšovat, měnit, až najednou postupně vypadá jako dospělý Ježíš v nehmotné podobě, s dlouhými vlnitými hnědými vlasy.

Dívá se na nás a říká: „Na tuhle příležitost už dlouho čekám.“

Vnímáme, že si nutně potřebuje s někým popovídat o sobě i o dnešním světě. Příchodem z odlehlého místa sem do hmoty, kde byl energeticky zcela izolován od zdejšího světa, na něj teď jakoby naplno narážejí energie a myšlenky spojené s jeho jménem. A on cítí, vnímá, co udělali s jeho původním čistým duchovním učením, ze kterého některé zásadní myšlenky zcela vyloučili.

Ježíš má pocit, že tehdy nezvládl situaci

Říká, že svoji misi jako Ježíš nezvládl. Že to skončilo obrovským průšvihem. A tento jeho pocit se ještě více zhoršuje tím, že vnímá, jak jej lidé uctívají. Že ho vlastně uctívají za něco, o čem se domnívá, že nezvládl. Nemůže pochopit, proč ho vlastně uctívají.

Vysvětluji, že jej lidé uctívají proto, že se o něm začalo veřejně říkat, že svojí smrtí na kříži vykoupil hříchy celého lidstva.

Ježíš namítá: „Ale vždyť to není pravda. Takhle to ve skutečnosti nemůže fungovat. Jak to, že to ti lidé nevidí?“

Naprosto zřetelně je z toho v hluboké depresi jako bytost, která se náhle dostala po dlouhém pobytu kdesi v ústraní opět do tohoto světa a nechápe plně povahu probíhajících událostí. Říká, k čemu to vlastně bylo, když to takhle skončilo?

Vysvětluji mu, že to ani nemohl zvládnout. Že mu naplánovali takový průběh událostí, že s tím nemohl nic udělat. Vysvětlujeme, že to je ponaučení pro nás, pro celé lidstvo, že si do vývoje příště nemáme nechat mluvit od žádných mimozemských civilizací. A snažím se mu v klidu vysvětlit, že to nebyla jeho osobní chyba, ale chyba těch mantinelů, které pro jeho život stanovili. Říká, že by se nejraději narodil znovu, aby to těm lidem mohl vysvětlit.

Objasňujeme mu detailně dnešní situaci. A především pomocí energií, které ze sebe vyzařuje, zkoumáme, odkud k nám vlastně přišel a co se s ním po celou tu dobu dvou tisíc let ve skutečnosti dělo. Postupně se nám celý příběh jeho života a následného období skládá dohromady.

Co se dál dělo po ukřižování?

Dozvídáme se, že si pamatuje svoji smrt ukřižováním. Má však pocit, že tehdy skutečně zemřel, a že to byla hrozná smrt. O žádném znovuoživení nic netušil, na nic dalšího se nepamatuje.

Napojujeme se na jeho energie a tehdejší dobu před dvěma tisíci lety a vnímáme, že skutečná smrt tehdy opravdu neproběhla. Ježíš se nachází ve stavu někde mezi životem a smrtí. To, co bývá označováno jako kataleptický stav, kdy jsou životní funkce utlumeny na minimum. Takto byl sejmut a odnesen do skalního hrobu, kde jej o dva dny později měli oživit a předvést veřejnosti zázrak vzkříšení.

Vesmírní lidé a vyslanci Duchovních hierarchií si byli tak jisti svým vedením, že nepovažovali za nutné skalní hrob s Ježíšovým tělem hlídat. Hned následující noc nad sobotním ránem však přicházejí divní lidé, balí Ježíše do koberce a potají jej odnášejí pryč do nějakého kláštera. Aby jej později probudili a vymazali mu veškeré vzpomínky na jeho předcházející život. Následující hodiny se nám postupně začíná odvíjet kompletní historie následného Ježíšova života po ukřižování i jeho další existence po fyzické smrti. Kdy byl postupně zneužíván oběma stranami vesmírné síly, jak Silami Světla, tak také temnými silami.

V neděli, 2 dny po ukřižování, přicházejí ti zrození vyslanci Duchovních hierarchií sledovaní Vesmírnými lidmi, co jej mají oficiálně oživit, ale ke své hrůze zjišťují, že Ježíš z hrobu zmizel. A v rychlosti vymýšlejí jiný náhradní plán. Předvedení vzkříšeného Ježíše holografickou projekcí, což pro tehdejší Vesmírné lidi nebyl úplně nepředstavitelný problém. V tuto chvíli není čas, ani místo, ani vhodná doba popisovat detailně kompletní události, které proběhly, vrátím se k tomu až později.

Průběh událostí podle Biblických textů

Pro úplnost připomenu, co o těchto událostech uvádějí uznávané Biblické texty. Čerpám přitom ze zdroje www.feld.cvut.cz/psps/osobni/slamecka/skripta/08kristus.doc :

„Nicméně stěžejní význam pro víru Církve mají historicky ověřitelné události velikonočního rána a následujících dní (facta paschalia). Jedním z nejzásadnějších faktů je skutečnost prázdného hrobu. Všechna evangelia se jednoznačně shodují na tom, že ráno, prvního dne po sobotě, byl Kristův hrob prázdný (srv. Jan 20,1-10; Lk 24, 1-12; Mk 16, 1-8; Mt 28, 1-15).“

„Podle Janovy verze je to bývalá nevěstka Marie Magdalská, která, plačíc před prázdným hrobem, najednou spatří Ježíše. Sice ho hned nepozná, v zápětí je ale naplněna nepředstavitelnou radostí, takže ho chce obejmout. Ježíš jí to nedovolí, naopak ji posílá, aby šla k jeho bratřím a zvěstovala jim tu úžasnou zvěst (Jan 20,17). Stává se tak, paradoxně ona – bývalá veřejná hříšnice – první zvěstovatelkou velikonoční víry Církve, takže ji kdosi trefně nazve „apoštolkou apoštolů“. I podle Matoušova podání jsou ženy, které chtějí časně zrána, ještě za tmy, nabalzamovat Ježíšovo mrtvé tělo, prvními svědkyněmi jeho zmrtvýchvstání (Lk 24, 9-10).“

„Jakého charakteru vlastně je Ježíšovo vzkříšené tělo, napadne asi každého pozorného čtenáře evangelií? Rozhodně se nejednalo o návrat k pozemskému životu, jak jsme toho svědky u jiných zázraků „vzkříšení“, která nám evangelia popisují. Lazar (Jan 11), Jairova dcera (Lk 8, 40-56) či mládenec z Naimu (Lk 7, 11-17) byli Kristem probuzeni ze smrti opět k běžnému pozemskému životu, na jehož konci je čekala smrt. Byli to stále normální lidé, podrobení běžným přírodním zákonům, jen obohaceni o zkušenost masivního vstupu Boží lásky do jejich života. Naproti tomu Ježíšovo vzkříšené tělo vykazuje naprosto odlišné známky. Ježíš přechází ze smrti do života, přechází z tohoto světa do jiné, Boží dimenze, mimo tento prostor a čas. Znovu se tu opakuje už tolikrát zmiňovaná pravda: Ježíšovo zmrtvýchvstání je historické, resp. pozemské a transcendentní, resp. nebeské zároveň. Ježíš se sice ve svém oslaveném těle setkává se svými učedníky, jí s nimi a pije (srv. Lk 24,30.41-43; Jan 21,9.13-15; Sk 10,41) ale zároveň mu nedělá problém procházet dveřmi (Jan 20,26), objevovat se na různých místech kde chce a kdy chce (srv. Mt 28,9.16-17; Lk 24,15.36; Jan 20,14.19.26; 21,4), neboť jeho lidství už nemůže být zadrženo na zemi a patří už jen božské vládě Otce.“

„Ježíšovo zmrtvýchvstání tedy není návratem k pozemské existenci, ale je vstupem do nové, eschatologické přítomnosti, která se otvírá před celým lidstvem právě tímto nedělním ránem. Po čtyřicet dní se bude Ježíš setkávat se svými učedníky, bude je uvádět do plnosti Otcovy pravdy, ale už nikdy s nimi nebude přebývat tím způsobem, na jaký byli dosud zvyklí. Nebudou vědět, kde je nebo odkud přichází; jeho přítomnost nebude zjistitelná běžnými empirickými metodami. Proto můžeme pozorovat rozpaky zpravodajů, když nám popisují svá setkání se Vzkříšeným. Chtějí-li nám popsat způsob jeho bytí, nenacházejí vhodné pojmy, neboť způsob jeho existence je jiný, nepopsatelný, leží mimo naši empirickou zkušenost, je oslavený. Filosoficky bychom mohli tuto skutečnost popsat jako dokonalou vládu ducha nad hmotou.“

Ježíš zmizel z dosahu tehdejších Sil Světla

Pokračuji stručně v dalším vysvětlení, co všechno dalšího z těchto událostí vyplynulo. Ježíš tehdejším silám Světla na dlouhé desítky let zcela zmizel neznámo kam a mezitím prožíval další, jakoby jiný, úplně nový a nepříliš pozitivní život kdesi v západní Evropě. Byl skrytý, zakamuflovaný, byl bytostí s vymazanou pamětí své předcházející existence. Nevěděl, kým vlastně je, a odkud pochází. A takto prožil několik dalších desítek let života.

Ti, co měli za úkol jej vést, jej zcela ztratili a celé desítky let netušili, co se s ním vlastně děje. Až jednoho dne Ježíš skutečně fyzicky zemřel a přešel do „nebe“. A tehdy Síly Světla vedoucí vývoj ke svému překvapení zjistily, že nalezly samotného Ježíše. Že se konečně objevila bytost, která byla mezitím na Zemi pozdvižena do pozice dokonalého vzoru. Jako syn Boha, který vykoupil celé lidstvo ze hříchu. V posmrtné dimenzi přitom pověřené bytosti jasně vnímají, čím vším zemřelý člověk dole ve hmotě prošel a jaké chyby nebo i hrozivé přehmaty ve svém životě dělal.

Co s Ježíšem, který prožil život neplánovaným způsobem?

Co teď s ním? To přece nemůže být zveřejněno, co se s ním ve skutečnosti dělo. Tyto bytosti nenašly jiné řešení, než Ježíše duchovně odklidit do ústraní do jakéhosi energeticky izolovaného domácího vězení. Aby smyšlená historka mohla celé další stovky let běžet dál. Na zemskou úroveň do hmoty pak opakovaně posílaly kousky jeho bytosti, aby Ježíš dostal šanci se takto po dílčích částech čistit z omylů a chyb jeho dalšího života. Tyto jeho kousky pak měly většinou těžký život. Nahoře zůstala hlavní část bytosti Ježíše uzavřena v domácím vězení bez možnosti jakkoliv zasahovat do pozemského vývoje. A přitom naprosto oddělena, izolována od energií běžného světa. Aby nemluvil, nesnažil se něco vysvětlovat, aby neříkal, že vše bylo ve skutečnosti jinak. Aby neumožnil odhalit obrovskou kamufláž, která tehdy proběhla.

Snaha Duchovních institucí i nadále udržet kamufláž

Všechny tehdejší oficiální instituce patřící k Silám Světla, tedy Vesmírní lidé, lidské Duchovní hierarchie různých úrovní a také andělé Dhyané, měly svůj podíl na průběhu událostí. Vesmírní lidé svými neoprávněnými zásahy na Zemi a další instituce přinejmenším tím, že mlčky tolerovaly převzetí hlavních otěží vedení mise Ježíše Krista Vesmírnými lidmi. Co všechno pro zdar této mise již dříve Vesmírní lidé byli ochotni udělat, jsem vysvětlil v textu 36C. Praktiky mimozemských zásahů na Zemi.

Každá z institucí tak měla svým způsobem máslo na hlavě. Jediné, co je v tu chvíli tížilo, bylo, jak tu kamufláž udržet dál, aby to neprasklo. Aby hrozivá pravda o způsobu řízení událostí na počátku letopočtu a vlastní podíl na tom všem, nevyšly najevo. A aby jménem Ježíše mohly tyto síly později za dva tisíce let odstartovat akci nazvanou Druhý příchod Krista, která snad definitivně umožní celou kamufláž uzavřít, zakrýt a navždy pohřbít pod nánosem dalších událostí.

Zázrak se na konci 20. století nekonal

Jenomže žádný zázrak se na konci 2. tisíciletí nekonal. Lidstvo se dostalo až do bodu, kdy ovládnutí temnými systémy všeho druhu na Zemi se blížilo k definitivě. Akce násilné evakuace Planety naplánovaná Vesmírnými lidmi a nazvaná „Druhý příchod Krista“ se nakonec neuskutečnila. Píšu o tom více v textu 37F. Plánovaná evakuace pozemšťanů Vesmírnými lidmi. Místo toho byla nastartována Nová duchovní cesta. V poslední době se čím dál více potvrzuje, že žádný takový podobný vřed nelze natrvalo zakrýt. Že dříve nebo později vyjdou události najevo při karmické očistě osob, území, institucí i celé Planety. A to i přesto, že byly podniknuty pokusy, aby doba Ježíše Krista zůstala natrvalo a definitivně zakamuflována. Postupem času jsme totiž zjistili, že v případě období Ježíše byla většině důležitých zúčastněných osob přemazána paměť, když odešly ze života. Období byla zakamuflováno se vším všudy. Takže dobrat se ke skutečné pravdě bylo v tomto případě mimořádně obtížné. A také proto se tato obrovská kamufláž mohla udržet při životě celé dva tisíce let.

Kdo uvěznil Ježíše?

Ježíš si pamatoval, že o něm tehdy proběhla jakási zvláštní porada, jemu však nic konkrétního neřekli. Celou dobu netušil, kdo a proč jej takto drží v izolaci. Myslel si, že to bylo proto, že svoji tehdejší misi nezvládl. Netušil, že vše je jinak.

Zkoumáme, jaká instituce Ježíše uvěznila. Od andělů Dhyanů dostáváme odpověď, že šlo o tehdejší Duchovní hierarchii na úrovni Galaxie, aby celá událost byla utajena nejen před lidmi ve hmotě, ale i před všemi duchovními pracovníky na Planetě Zemi a ve Sluneční soustavě. A místo Ježíše už byly v té době postupně instalovány umělé modly, umělé majestáty, počítačové systémy, které po celou dobu bytost Ježíše nahrazovaly, hovořily jejím jménem, přenášely do hmoty jeho jménem impulsy. Takže z toho vyplývá, že všechny tak zvané diktáty Ježíše Krista jsou ve skutečnosti inspiracemi pocházejícími od umělých automatů instalovaných Vesmírnými lidmi.

Tehdy tito Vesmírní lidé netušili, že čím později vyjde pravda najevo, tím hůře pro pozemské lidstvo. Tím více bude vývoj lidské civilizace zdeformován. A pokud se jim podaří tuto lež veřejně na Zemi udržet po celé dva tisíce let, pak je nanejvýš pravděpodobné, že v rozhodujících okamžicích lidské historie na konci 20. století zvítězí síly kamufláže a temna. I když budou veřejně tvrdit, že přece bojují za Světlo. A lidstvo bude na nejlepší cestě definitivně propadnout temné straně světa. A tak se také téměř stalo.

Dnes již uplynuly dva tisíce let od tehdejších událostí. A dá se říci, že nová cesta vývoje byla nastartována za minutu dvanáct. Že hrozba kompletního ovládnutí pozemské civilizace Temnem byla na konci 20. století naprosto reálná. A zatímco vývoj v duchovním pozadí světa dnes již směřuje jinam, vývoj ve hmotě stále ještě setrvačností běží dosavadním směrem vyvíjení dalších a stále nových metod ovládání bytostí i celých národů. A navíc nelze ani dnes říci, že lidstvo je už připraveno na přijetí pravdy o událostech před dvěma tisíci lety.

Sám Ježíš při našem setkání v roce 2004 vnímal, že tehdy byly kousky jeho bytosti zrozeny jako čtrnáct individuálních bytostí ve hmotě. Některé z nich jsou veřejně známé a dělají velmi záslužné činnosti vůči světu. O své skutečné identitě však zřejmě nemají nejmenší tušení. A i proto není vhodné o nich veřejně psát.

Kdo osvobodil Ježíše?

Andělé Dhyané vysvětlují, že s ústupem Duchovních hierarchií ze scény měl vlastně Ježíš možnost svobody, ale už byl navyklý takovému životu, že ani neměl důvod či odvahu přesvědčit se, jestli jsou dveře stále zavřeny. Až dnes jej Dhyané vyzvedli a přivedli k nám. Aby se konečně s touto záležitostí pohnulo. Protože je zřejmé, že mise Ježíše Krista a způsob jejího veřejnosti předloženého ztvárnění duchovními pracovníky planety Země zdeformovalo vývoj na celé dva tisíce let. Je potřeba s tím skoncovat a konečně už říci lidem pravdu. Jak to tehdy vlastně bylo, jaké byly příčiny, jaké důsledky a následné události.

Jméno Ježíše po celé období zaštiťovalo všechny akce, které Duchovní hierarchie, Vesmírní lidé, i instituce křesťanského náboženství prováděly. Jak obrovská tíha pro jednu bytost, aby to vše dokázala na sobě unést. Přitom samotný Ježíš byl uvězněn, aby se nemohl bouřit. A o ničem z toho neměl nejmenší tušení.

Co se dále dělo s Ježíšem?

Na konci tohoto sezení se dozvídám, že Ježíše bude potřeba léčit opakovaně. Ježíš říká: „Stačí, když řekneš a já přijdu.“ Následná léčba proběhla 8.7.2004. Později andělé Dhyané rozhodli o tom, že i hlavní část bytosti Ježíše je potřeba přesunout do hmoty a provedli připojení, sestup do hmoty, k jednomu ze zrozených kousků Ježíše. Zřejmě právě k tomu člověku, který nevědomě energetickým impulsem odstartoval v roce 1999 nový vývoj pozemského lidstva. Pokusil jsem se duchovně oslovit hlavní část bytosti Ježíše, která je už zrozena kdesi ve hmotě, teď v tomto období, v předvečer letošních Velikonoc a dostal jsem následující odpověď.

Poselství Ježíše Krista pro lidstvo 

Volám bytost Ježíše Krista, tu část jeho bytosti, která je povolána k tomu, aby mluvila za celou bytost. Prosím o poselství pro dnešní dobu, které by bylo vhodné předat v předvečer letošních Velikonoc lidstvu. (Duchovní komunikace z 16.4.2011):

Ježíš: „Ano, rozumím, slyším a vnímám, o co mne žádáš. Vnímám, že mnoho lidí vyslovuje mé jméno, ale tyto energie a dotazy nejdou ke mně. Nejsou naladěny na moji skutečnou bytost. V tomto období jsem jakoby stranou celého dění. Vlastně po celé dva tisíce let od mého ukřižování stojím stranou. A to, co se o mně na všech možných místech povídá, se jen velmi vzdáleně dotýká skutečné pravdy mé existence. Rozhodně nejsem tím, kdo nějakým způsobem spasil lidstvo, kdo z něj měl sejmout hříchy. Nic takového nevnímám. Jen ke mně z povzdálí doléhají neupřímné hlasy těch, kteří mluví mým jménem. Je to přece výhodné, utvořit si umělý vzor, modlu, Boha a jejím jménem pak vystupovat. Takto lze přece zdůvodnit a ospravedlnit mnoho nevkusných neetických činů, které ambiciózní lidé, instituce, mým jménem vykonali. Co k tomu říci?

Nikdo se mne osobně neptal, jestli s tím souhlasím nebo ne. Prostě jednoduše mé jméno postavili na vrchol a mým jménem zdůvodňovali a vysvětlovali vše, co pak prováděli – také například války, popravy, pronásledování osob jiného smýšlení. A také další tlaky na to, aby lidé pokládali dobrovolně životy, a tak dále. Nic z toho jsem já nenavrhoval. Ani jsem s tím nesouhlasil. A přesto to mým jménem prosazovali.

Údajná sdělení a diktáty Ježíše Krista. K jak obrovské kamufláži a manipulacím s lidmi a jejich názory na této Planetě dochází. Jsem bytost, která ve skrytu trpí za to všechno, co mým jménem dělají. Co já jsem nikdy nechtěl a nikdy jsem s tím nesouhlasil. Přesto proti tomu nemohu nic udělat. Jen mlčky v ústraní přihlížet, co všechno se to s mým údajným požehnáním děje.

Vím, chápu, je to důsledek mého tehdejšího zrození před dvěma tisíci lety. Je to následek toho, jaké podmínky jsem přijal, a jak jsem se nechal ovlivnit. Není přece možné prosazovat čistou cestu a současně disponovat nejvyšší možnou umělou tvůrčí magií. Opakovaně se za to vše omlouvám a věřím, že jednoho dne toto nesmírně těžké období mé existence skončí.

Ve skutečnosti žiju v ústraní. Energie mé bytosti jsou rozmělněny do několika zrozených bytostí. Ani jedna z nich nemá dostatečnou sílu na to, aby se plně duchovně probudila a veřejným způsobem podpořila nový směr vývoje, který byl v posledních letech na této Planetě nalezen. I já vnímám, že v posledních letech se moje existence projasňuje novou energií. Zatím ještě nejsem schopen něco zásadního udělat. Ale i k tomu možná jednoho dne dojde.

Prosím, abys předal lidem planety Země následující poselství. Vlastně můžeš předat všechna tato moje slova, pokud si myslíš, že doba na Zemi již dozrála k odkrytí alespoň části skutečné pravdy mé existence.

Lidé planety Země,

jsem Ježíš, ten, koho nazýváte bratrem, synem božského Otce a někdy i Otcem. Vše není tak, jak se to veřejně říká. Před dvěma tisíci lety jsem byl neopatrný. Do jisté míry mne ovládla touha řídit, vést, tvořit nový vývoj. Přehlédl jsem přitom některé zásadní skutečnosti, které jsem tehdy měl odhalit. Duchovní poslání člověka není v provádění zázraků. V zasahování do procedur, které náleží Přírodě a Planetě – oživování mrtvých, umělé zrození, zásahy do struktury hmoty. Člověk je bytost, jejímž úkolem je najít cestu vývoje společně s Přírodou, ruku v ruce s Přírodou. A nikoliv vydělováním se z této Přírody magickými zázraky.

Ti, co mne v tehdejším zrození před dvěma tisíci lety vedli, tuto záležitost neznali, nechápali. Ani já jsem se ve hmotném světě neprobudil do té úrovně, abych takovou cestu našel a prosadil. Tehdejší situace na Zemi tomu ještě nebyla příznivá. Proto jsem na to doplatil velkou destrukcí, která postihla můj další život po ukřižování a údajném vzkříšení, které ovšem bylo předem naplánováno. V tuto chvíli ještě není vhodná chvíle na odhalení veškeré tragédie mého dalšího života po ukřižování. Kdo mne tehdy probudil a poté ovládal a zneužíval nejvyšší magické schopnosti propůjčené mé bytosti. A co se se mnou ve skutečnosti dělo.

V tuto chvíli jen říkám, že věci nejsou takové, jak to slova o mně, a o mém tehdejším životě říkají. Jak rád bych se přidal k nové cestě lidstva, která byla nastoupena. Tuto příležitost jsem však v této době nedostal. Moje bytost je rozmělněna, rozdělena do několika kousků. A žádný z těchto kousků zrozených ve hmotě nemá k dispozici kompletní sílu na veřejné vystoupení mým jménem a přidání se k nalezené cestě čistého vzestupu ve Světle. Je mi to líto, ale v tuto chvíli nejsem schopen dokázat více, než takto s tebou duchovně hovořit, zatímco fyzická část mé bytosti, ve které teď tato má komunikující část bytosti přebývá, o tom nemá nejmenší tušení.

Žádám však oprávněné bytosti o jedno jediné. Snažte se nalézt cestu k poznání a vnitřnímu pochopení skutečné pravdy o tom, jak tehdy před dvěma tisíci lety události probíhaly. Přestaňte mým jménem říkat lidem další nepravdy o všem možném týkajícím se jak mého života, mé existence, tak i dnešního vývoje světa. Doposud jste to mnozí z vás dělali nevědomě, protože jste neměli možnost poznat skutečnou pravdu. Jakmile však pravda jednoho dne vyjde na povrch, pak už nesete přímou zodpovědnost za svoje další slova. Přestaňte i nadále podporovat jakékoliv umělé tvořivé schopnosti jako něco, co má pomoci najít pro lidstvo optimální cestu dalšího vývoje. Prosím, abyste mne vůbec přestali jmenovat, vyvolávat. Nejsem tím, kdo vám v tomto období může jakkoliv pomoci.

Byl jsem schopen v pravý čas v roce 1999 vyslat duchovní impuls a ten byl připravenými lidmi zaregistrován a vyslyšen. I tato maličkost stačila k tomu, aby nový vývoj byl odstartován, zahájen. Můj vlastní podíl na tom je však minimální. Nemohl jsem žádným způsobem energeticky pomoci. Jen byl skrze moji bytost vyslán do hmoty impuls, jako jediná možnost, kterou jsem tehdy měl. Vše dopadlo na úrodnou připravenou půdu a nová cesta vývoje byla zahájena. Už to není nic tajného, zcela neznámého. I v této své situaci vnímám, že informace o této cestě čistého vzestupu se začínají veřejně šířit po světě. To vše je velmi pozitivní a dává to mnoha připraveným lidem šanci procitnout.

Já se všem omlouvám, že moje vystoupení zde na Zemi před dvěma tisíci lety tak moc zašmodrchalo celý vývoj. Zatím to nemohu nijak napravit. Zatím ani nemám možnost se z toho karmicky úplně dočistit, protože moje bytost byla uměle rozdělena na několik částí. Mohu jen přihlížet a doufat, že svět se z toho všeho dokáže vzpamatovat. A že i já poté dostanu možnost spojit všechny části mé bytosti opět v jeden celek a navrátit se ke své plné síle. Abych měl poté šanci očistit se, případně veřejně promluvit do událostí. Zatím je mojí jedinou šancí to, že o záchranu světa usilují druzí lidé – ti, kteří v roce 1999 dokázali přijmout můj nenápadný impuls. A dokázali tento impuls vyslyšet a obrátili své dosavadní životy jiným směrem. Děkuji i za tuto možnost, která mi zůstala, abych nestál úplně mimo. Budoucnost tato moje slova postupně potvrdí.

Všem obyvatelům planety Země přeju, aby dokázali vyslyšet vnější impulsy, které k nim přicházejí v podobě informací o cestě čistého duchovního vzestupu lidstva. Aby dokázali využít mimořádnou příležitost, kterou ve svém životě potkali. Aby místo rozumování, pochybování, převalování slov a myšlenek konali. Aby začali pracovat na své vnitřní čistotě a opravdovosti. Aby začali usilovat o nalezení cesty zpět k Přírodě a k Planetě. Aby se opět stali součástí Přírody a přestali být těmi, kteří soustavně Přírodu a Planetu likvidují.“

Přijato v Praze 16.4.2011, 11.59 – 12.50.

© Jiří Novák, duben 2011

    www.novaduchovnicesta.cz

Příloha článku 43B 

Jiří Novák                                                                          Vloženo 24.4.2011

Magické zásahy do zrození člověka ve hmotě

Hlavní sféra evoluce člověka 2. typu je ve hmotě

Zveřejnit následující informace jsem měl původně plánu až jako součást jednoho z dalších plánovaných článků tématu 46 "Astrální svět a nadzemská posmrtná dimenze". Dotazy čtenářů mne však přiměly k tomu, abych celou záležitost osvětlil hned, aby diskutující dále netápali v této problematice.

Běžný člověk 2. typu by se měl ve hmotě zrodit kompletní. Protože hlavní sféra evoluce tohoto typu člověka je právě ve hmotě. A je proto nanejvýš žádoucí, aby do hmoty sestoupil kompletní a v plné síle. Aby takto měl co největší šanci k dosažení plného duchovního probuzení a k nalezení skutečné cesty duchovního světelného vzestupu. Nechávání dalších kousků „pro jistotu“ nahoře v posmrtné sféře naopak vývoj člověka 2. typu nepodporuje. Jak také skutečně potvrzují zkušenosti získané při zprostředkování karmické očisty mnoha konkrétních osob.

Jaké instituce zasahovaly v minulosti do nových zrození?

V minulosti však do zrození mnoha osob zasahovala magie. Těmi, kdo si osobovali právo zásadním způsobem ovlivňovat podmínky nového zrození člověka, byli jednak Vesmírní lidé a dále různé úrovně lidských Duchovních hierarchií. Například o dlouhodobém šlechtění národa Hebrejců před příchodem budoucího spasitele, Ježíše Krista, jsem psal v článku 36C. Praktiky mimozemských zásahů na Zemi.

Vesmírní lidé nejen že provedli celou sérii sledovaných umělých oplodnění, ale měli též možnost přímého odchytávání lidských osob po překročení prahu fyzické smrti, jejich přemístění do své vlastní „posmrtné linky“, aby byli náležitě „upraveni“ a takto připraveni na další zrození ve hmotě. A poté zajistili zrození takto „připravených“ osob vybraným rodičům.

Dokázali však použít i mnohem drsnější a eticky ještě méně přijatelný způsob, jak dostat svého člověka do hmoty. Toto jsem naznačil v článku 37C. Vesmírní lidé a Galaktická konfederace. Vlézt dovnitř zrozeného člověka a takto se pokusit jeho zásadním ovlivněním zasahovat do vnějšího světa. Nebo se dokonce pokusit zrozeného člověka zcela vystrnadit z těla a totéž tělo obsadit vlastní mimozemskou bytostí.

Jaké běžné formy měly během historie magické zásahy do zrození nové bytosti?

Zrození kompozitní bytosti

Pokud bylo potřeba zásadním způsobem ovlivnit vývoj ve hmotě, magie se uchýlila k následujícím prostředkům. Vzali to nejlepší z několika duchovních mistrů a vytvořili z toho jediný celek, jedinou složenou bytost, kterou poté vyslali do hmoty. Slibovali si od toho skutečně zásadní vliv takové bytosti na další vývoj. To se pak obvykle v některých směrech potvrdilo, ne však vždy s výrazně pozitivním efektem. Takovými složenými bytostmi byly podle Přírody například český a římský král Karel IV., dále první český prezident Tomáš Garrigue Masaryk.

Život ve hmotě však vyvolává změny v bytosti zrozeného člověka, které se pak postupně promítají do věčné podstaty takového člověka. Jednotlivé části bytostí v jeho těle takto spolu reagují a zaplétají se vývojem do sebe. Po skončení takové mise je pak obtížné části bytostí opět od sebe jednoznačně oddělit a přesně určit, co patří jednomu, a co už druhému. Výsledkem pak bývá nezřetelné pomíchání těchto bytostí a silné nepřehledné karmické vazby mezi nimi v dalších existencích, které se pak těžce rozplétají.

Například Tomáš Garrigue Masaryk byl složen ze čtyř částí původně čtyř zcela oddělených individuálních bytostí. A co pak s těmi zbytky těchto čtyř bytostí? Například část jedné z bytostí byla součástí bytosti TGM a její druhá část se zrodila jako budoucí manželka TGM, paní Charlotte Garrigue Masaryková.

Takoví lidé většinou opravdu byli ve hmotě mimořádnými osobnostmi, které z pohledu historie v mnohém předběhli dobu a výrazně posunuli vývoj kupředu. Často i zcela novým směrem. Ale nový vývoj se nemusí po jejich smrti dalšími osobami státníků plně potvrzovat. Protože jejich následovníci už nebyli bytostmi tak velkého formátu. A vývoj se tak po nějaké době vrací do původně zaběhnutých kolejí odpovídajících dané době a dané etapě vývoje.

Rozdělení bytosti na několik částí

Naopak rozdělením bytosti na několik kousků, kterým byla dána možnost zrození ve hmotě, se naopak ze strany magie sledovala možnost, aby takový člověk byl vyšachován z další možnosti provádění zásadních zásahů do vývoje, což je právě příklad Ježíše. Aby se rozdělením původní duchovně silné a výrazné bytosti rozmělnila její celková duchovní síla. Což má logicky ten následek, že každá ze zrozených částí má výrazně ztížené podmínky pro kompletní duchovní probuzení i pro případné dosažení možnosti veřejného vystupování jménem celé původní bytosti. Jinými slovy – jde o kompletní vyšachování takové bytosti z dalšího vývoje. Přitom se jí však dává zrozením kousků bytostí možnost i nadále se pobytem ve hmotě karmicky čistit.

Znovuzrození pouze části bytosti

Dalšími typy magických zásahů bylo znovuzrození ve hmotě pouze jedné části bytosti významného duchovního mistra, zatímco druhá část zůstala nahoře v centru Duchovní hierarchie nad Planetou. Co bylo záměrem takové akce? Jednoznačně podle Přírody zajistit lepší propojení ze hmoty na duchovní centrum nad Planetou a dokonalejší přenos impulsů do hmoty. A výsledek? Opět platí to, co v předchozím případě. Zrozením pouze části bytosti se zřetelně zmenšuje možnost takového člověka dospět k plnému duchovnímu probuzení. A dospět ke skutečnému světelnému vzestupu, který je nutným předpokladem pro navázání kvalitního informačního spojení se svojí druhou částí v duchovní sféře nad hmotou.

On sice sestoupil do hmoty s určitými privilegii, která třeba i jasně vnímá a je si vědom důležitosti svého poslání. Přenáší však do hmoty jiné informace než jsou ty, které odpovídají povaze dané doby. A více či méně se směruje na podporu starých duchovních postojů na Planetě zřetelně doporučovaných v mnoha vydaných textech. Takto dnes pracuje mnoho veřejně působících duchovních učitelů, kteří si o sobě myslí, že jsou povoláni změnit tento svět.

V minulosti jsem při své práci dostal zřetelný impuls podpořený pokyny andělů Dhyanů od dvou částí duchovních mistrů, které zůstali kdesi nahoře v duchovní sféře. Abych se pokusil předat jejich poselství jejich druhé části zrozené ve hmotě, protože ta na jejich přímé impulsy nereaguje. A výsledek? Ani v jednom případě jsem nebyl člověkem zrozeným ve hmotě brán natolik vážně, aby s tím něco zásadního udělal. Zavedení duchovní pracovníci s dobře prosperujícími webovými stránkami si obvykle mysleli, že jsem si to vymyslel. Že přece oni mají dost dobré vnímání, aby si něco takového potvrdili sami, pokud by to byla pravda. Není to však tak jednoduché. Protože zásadním předpokladem je dostat se na vzestup. A jak je známo, většina veřejně působících duchovních učitelů naše zásadní informace týkající se duchovního světelného vzestupu i nadále ignoruje a považuje je jen za jeden z možných pohledů na svět, zatímco k cíli podle nich vede mnoho jiných cest. Včetně té, po které jdou oni sami.

V případě významných bytostí se andělé Dhyané ve spolupráci s Planetou a Přírodou snažili tyto anomálie napravit tím, že části bytostí, které zůstaly nahoře, mimo hmotu, připojili ke zrozené bytosti. V minulých letech se tak stalo s těmi kousky bytostí, které zůstaly v duchovních sférách u Ježíše, Panny Marie, ale také například Buddhy, Mohammeda, Thovta, Višnu.

Vytváření dokonalých partnerských párů

Naopak při vytvoření dokonalých partnerských párů v dávné minulosti nešlo o dělení bytosti na dvě části, které se mají později opět spojit, ale o jakési duplikování bytosti jedné původní bytosti na dvě bytosti lišící se obrácenou polaritou v určitých energetických charakteristikách. Taková dvojice má zajištěn dokonalý soulad frekvencí na všech úrovních hlavních čaker. Výsledkem se stala dvojice muže a ženy se zřetelně odděleným pohlavím. Podrobně o tom budu psát později v článku věnovaném partnerství.

Právě soulad frekvencí a obrácená polarita v takovém páru vedou k silné partnerské přitažlivosti takové dvojice, k vytvoření pevného partnerského pouta. Jejich sexualita se pak stává mocnou partnerskou duchovní silou, která oba táhne duchovně na světelný vzestup, pokud tomu jinak jejich způsob života odpovídá.

Obě bytosti v každé takové partnerské dvojici však procházejí evolucí odděleně a obvykle se za dlouhé věky navzájem ztratili. Takže pokud dnes někdo prožívá takový partnerský vztah, je to svým způsobem malý zázrak. Automaticky to však v dnešní době nezaručuje dokonalý vztah. Protože partneři během svého odděleného vývoje zažívali jiné vztahy, které je ovlivnily a procházely jinými životními zkušenostmi. Mají sice soulad frekvencí na čakrách, ale zastávají zcela jiné postoje, mohou mít zcela jiné zájmy i žebříčky hodnot. A logicky to pak v jejich soužití „skřípe“.

Oddělení části bytosti jako jediná možnost záchrany

Oddělení části bytosti však bylo v některých situacích jedinou možností, jak zajistit pokračování vývoje jednotlivců nebo dokonce i celých skupiny bytostí. Při karmickém čištění jsem se vícekrát setkal s následujícími situacemi. Například určitá skupina bytostí zapadla vlivem katastrofy, pohromy do jakési energetické díry, energetického propadu, mimo vývoj. Můžeme si to představit jako spadnutí do hluboké pasti podobné těm, které domorodci vytvářeli na chytání dravé zvěře. K povrchu je daleko a nelze se tam žádným způsobem bez pomoci zvenčí dostat. Ale jak takovou pomoc zvenčí zavolat? Když je skupina v energetické díře i se všemi svými energiemi a v díře zůstávají také případné energetické impulsy, které by se pokusila vyslat ven? Jedinou možností bylo pokusit se společným kolektivním úsilím celé skupiny dostat alespoň část jedné z bytostí nahoru na povrch, aby se pokusila přivolat pomoc.

Stávalo se pak, že při zprostředkování karmické očisty jsem z minulosti vnímal zapadnutí bytosti nebo celé skupiny bytostí mimo vývoj, kde doposud zůstává uvězněna nejen část této bytosti, ale mnohdy i celá řada dalších bytostí. Součástí energetické léčby je pak osvobození, zapadlých částí zrozeného člověka, i dalších zapadlých bytostí, jejich kompletní očista a připojení k současné bytosti, případné opětovné vrácení na cestu evoluce. Takto byly v mnoha situacích nalézány další části zrozených bytostí, které byly kdesi uvězněné, zapomenuté, odložené mimo vývoj. Součástí další evoluce je všechny takové části postupně nalézt a po očistě připojit ke zrozené bytosti.

Cílem vývoje je tedy jednoznačně zkompletování každé bytosti a nikoliv její rozdělování. A už vůbec ne umělé spojování s dalšími bytostmi s cílem více ovlivnit vývoj. Nastává doba, kdy bývalé umělé instituce zasahující svojí magickou výbavou do vývoje, ztrácejí páky na další zásahy podobného typu do vývoje. Takže i procesy zrození a odchodu bytostí dnes začínají spadat pod výhradní pravomoc Planety a Přírody a přirozené karmické instituce.

© Jiří Novák, duben 2011

    www.novaduchovnicesta.cz

Diskusní téma: 43B. Ježíšovo poselství pro lidstvo

Záznamy: 1 - 27 ze 27

Diskuse uzavřena 27.4.2011

Zhodnocení diskuse  a reakce na některé z příspěvků budou uvedeny v textu 43C. Nový vývoj již jednoznačně prokázal svoji užitečnost.