Kamila Špirková, Jiří Novák                           Vloženo 24.10.2019   

88A. Nereagujeme-li na rady Přírody, rány na těle a duši se nehojí

                                                 
 

K publikování připravila a na web vložila Marie Holoubková

__________________________________________________
 

Pochybnosti o smyslu duchovní komunikace. Původní pracovníci Světla dotvořili genetický program nechtěně zásahy temnými energiemi. Duchovní komunikace nám pomůže v životních situacích. O zdánlivé ochraně myslí (rozumem). Dostat tvořivou mysl a intuici do vyváženého poměru. Naší předností je vnitřní síla světelného vzestupu. Stará duchovní cesta přijala jako princip stagnaci. Neumíme správně využít svoji sílu světelného vzestupu. Na NDC můžeme probudit své poslání. Někteří zatím nedokážou najít cestu k uzdravení. Přínos duchovní komunikace při řešení mého problému (nemoci). Když nereagujeme na rady Přírody, tak se musíme smířit s tím, co jsme si pro sebe vybrali. Je to naše volba, žít život se svým problémem nebo bez něj.
________________________________________________________
 

MH: Ještě jednou se vracíme k tématu popsaném v textu A48. Cesta na Velký Javor a její význam. Při práci na vylaďování článku A48 jsme vzájemně diskutovali o tom, co všechno jsme při cestě na Javor vnímali. Je logické, že každý vnímá jinou stránku reality, jiné dílčí detaily. Otázkou pak zůstává, co z toho můžeme veřejně publikovat, aby to bylo pro čtenáře dostatečně přínosné. Aby popsané situace a příklady byly pro čtenáře motivem, jak na sobě pracovat. Požádali jsme ještě Kamilu Špirkovou, jestli by nechtěla na tato témata dodat další své komunikace a úvahy. Aby si v něm každý našel tu svoji slabinu a zamyslel se znovu nad ní. I nad způsobem, jak svoji situaci řešit. Aby zkusila vzpomenout si na více detailů z rozhovorů s druhými, a přidala své vlastní zkušenosti.

Právě na výletech s dalšími lidmi na NDC člověk může slyšet zkušenosti z různých životních cest, karmických záležitostí a stádií očisty. Vzájemně sdílet svoje prožitky, bude-li chtít. A je to moc podnětné a poučné pro toho kdo naslouchá, i pro toho, kdo mluví.

________________________________________________________________

 

Kamila Špirková

24.7.2019

S odstupem vidím naši věc takto: Snažíme se při psaní textů pro druhé, pro veřejné publikování, o maximální upřímnost, pravdu, nadhled. Někdy je ale snaha větší, než je reálně třeba. Je obtížné nastolit nějaký ideál přesnosti, ideální formulace co nejlépe pochopitelné pro všechny, když nejen čtenáři textů, ale i my autoři, jsme každý na jiné úrovni vnitřní očisty a harmonie.
 

Můj text v článku A48 vzešel tak trochu z mých rozhovorů s lidmi během výletu na Velký Javor. Bylo jich mnoho, různá témata, lépe řečeno různé životní situace a z toho plynoucí touhy a zejména očekávání skrze NDC. Ukázalo se, že my lidé bychom chtěli to či ono, to ano, ale přiložit ruku k dílu, to už zase moc ne.

 

Pochybnosti o smyslu duchovní komunikace
 

Příliš mnoho pochybností o smyslu duchovní komunikace. Například představa, že můj rozum je dostatečný a to, co si rozumem vydedukuji, dostanu od Přírody také, tak co bych se snažil/a apod. A to jsou právě nejčastěji lidé začínající na NDC, lidé noví. Takže pokud člověk nový na NDC získá tuto iluzi o sobě a svých možnostech, těžko uvěří tomu, že NDC mu může vůbec k něčemu být a pochybuje o její smysluplnosti.

Jiní zase jsou příliš nadšení ve svých očekáváních a myslí si, že je dosažení a otevření NDC v jejich životě tak nějak zachrání. A potom, když přijde problém ve hmotě, najednou mne nic nezachraňuje, nikdo, nic tu není, musím zase sama/sám. A až po problému člověk vidí, že i při potíži tu Spojené Síly Světla byly, ale tak nějak je na chvíli nevidíme. Takový člověk potom nutně je chvíli nadšený a chvíli v depresi, že to celé nefunguje, a tak pořád dokola. Průvodním jevem takové situace obvykle bývá, že právě tito lidé duchovně nekomunikují.

Na Javoru jsem mluvila ať už s lidmi začínajícími nebo s těmi, kteří jsou na NDC mnohem déle, než já a vždy se ukázala jedna z těchto iluzí. Že buď mi v problematických situacích pomůže můj rozum, nebo že systém NDC za mne vyřeší vše. A z toho vzešel ten text od Přírody v článku A48. Protože já, když jsem lidi vyslechla, tušila jsem, že těžko jim ve třech větách jen tak mimochodem na Javoru vysvětlím, že duchovní komunikace není rozum a naopak, že je to jedno s druhým, že je třeba to vypilovat, jako každé jiné řemeslo. Jinak to nebude fungovat.

 

Každý z nás se karmicky čistí. Čistíme se i my, kteří pomáháme s očistou druhým lidem. Naše touha rozkrýt pravdu není náhoda a naše silné vnímání – citlivost na neharmonie - také nejsou náhodné. To obojí má kořeny v minulosti. Minulost ale byla mnohdy problematická a vyskytovaly se i situace, kdy se taková citlivost a silné vnímání mohly v extrému překlopit až do temna.

Setkání na Javoru spustilo i u mne silnou karmickou očistu. Na téma zvláštních schopností v minulosti a jejich tehdejšího možného zneužívání. Paralely k této duchovní očistě jsem po celou dobu své duchovní očisty prožívala i ve hmotné rovině. Když jsem přijala za svůj úkol nějakým způsobem usměrnit rostoucí liánu, která u příbytku mé příbuzné způsobovala problémy. Liána je mocná, silná, roste všude, obepne všechno, každý trám, strom, vše okolní zahubí, vysaje, má obrovskou sílu. Příbuzná je nemocná a já jsem měla za úkol liánu "zlikvidovat". Lépe řečeno usměrnit. Ostříhala a ořezala jsem valník liány, byla jsem fyzicky KO, třásly se mi ruce vysílením. A když tam zůstal kořen s kmenem a pár větvemi, říkala jsem si, tak, nyní si tu pěkně porosteš, ale jen tak zlehka, budeme tě usměrňovat. A to jsem vnímala po celou dobu jako paralelu naší očisty, liánu jako symbol temné síly a my ji symbolicky podřízli. Myslím, že to vše bylo důležité, abychom mohli udělat zase jeden dlouhý odvážný krok skrze naši práci. Uvědomit si nebezpečí, co by se mohlo stát, pokud by člověk pomáhající s karmickou očistou druhým podcenil svoji vlastní karmickou očistu a přestal by pravidelně duchovně komunikovat.

______________________________________________________________

25.7.2019
 

Znovu jsem si přečetla komunikace všech autorů v článku A48. Cesta na Velký Javor a její význam. Uvědomila jsem si podobnost poselství, i když u každého řečeno jinými slovy. A říkala jsem si, to je ono, co po nás Příroda chce, to klíčové: zvýšit svoji vlastní samostatnost a osobní úsilí o svoji očistu. Aby poměr vlastní aktivity a přijímání pomoci zvenčí byl 50 : 50.

_______________________________________________________
 

Jiří Novák
 

Původní pracovníci Světla dotvořili genetický program nechtěně zásahy temnými energiemi
 

Často hovoříme o tom, že náš genetický program (GP) člověka druhého typu je určitým způsobem poškozen, zavirován, částečně zablokován. Z karmické očisty jsme v poslední době dostali mnoho informací, jak vypadala práce na vytvoření GP člověka druhého typu v minulosti. Původně jsme si mysleli, že GP byl poškozen, zavirován, záměrnými zásahy temných sil, temných institucí. Karmické očisty posledních měsíců nám odhalily něco jiného.

Genetický program nového člověka druhého typu vytvářely týmy původně světelných bytostí. V dávné minulosti však bylo obvyklé používat magii jako běžnou metodu světelné duchovní práce. Zásahy magií však vždy přinášely nejprve drobné, později i větší, zásadnější manipulaci s bytostmi, s duchovní cestou, s Přírodou apod. Vlivem toho původně světelné bytosti přitahovaly do svého nitra další a další temné vlivy. Před mnoha staletími byl obvyklý stupeň zatemnění světelných duchovních pracovníků kolem 20 – 30 % temných energií v jejich nitru. Drobné chybičky přecházely ve větší chyby, až v zásadní přehmaty proti etice. Vlivem toho se světelné bytosti čím dál více zatemňovaly. Postupně začaly fungovat především na temné inspirace, až překročily kritický stupeň zatemnění kolem 50 %. A překlápěly se do temna a už jasně směřovaly k temné straně světa. Z původně světelného týmu, který pracoval na přípravě nového GP, se vlastně skrytě stával temný tým. Který dotvářel výsledný GP už zásahy nikoliv světelnými energiemi, ale zásahy energiemi temnými. Nebyly to tedy žádné speciálně vyslané temné týmy s úkolem zavirovat nový GP, byli to původní pracovníci Světla. Kteří se postupně překlopili do temné polohy a stále ještě plnili původní světelný úkol.

Výsledkem toho je, že náš GP byl dotvořen zásahy temnými energiemi. Byl dotvořen tak, aby to odpovídalo potřebám temné strany světa. Temná strana nechtěla, aby se nový člověk stal samostatným. Aby se mu při dosažení světelného vzestupu probouzely dalších možnosti. Temné straně vyhovovalo, když nový člověk zůstane trvale ve hmotě nevědoucí, bez duchovního vnímání. Bez pochopení, že za hmotou existuje duchovní pozadí světa.

V této situaci jsme i v dnešní době. Z našeho GP je u běžného člověka probuzeno kolem pouhých pěti procent sekvencí. Ostatní zůstává uzavřeno, zablokováno. Přestože lidé na NDC dosáhli velmi výrazného světelného vzestupu ve frekvencích, další sekvence GP se u většiny z nich neprobouzejí.

Rádi bychom samozřejmě dospěli k situaci, že na naší cestě světelného vzestupu se tyto problémy s naším genetickým programem začnou jednoho dne řešit. Například se lidem začnou postupně otevírat vyšší regenerační schopnosti, které jsou podle našeho vnímání součástí našeho GP, ale zatím jsou zablokovány, uzavřeny. Jak se má oprava našeho GP uskutečnit? Kdo to má řešit? Má to být výsledkem duchovní práce několika jedinců, co vedou karmickou očistu? Nebo to vznikne až jako automatický výsledek situace nás všech, co jsme součástí NDC?  Jako výsledek naší duchovní stability? Jako výsledek dosavadní karmické očisty, pokud tato očista překročí u většiny z nás určité kritické body? 

Kamila k tomu dostala následující vnímání, které se netýkalo pouze jí, ale mnoha dalších jiných situací v minulosti. A doplnila je vlastními úvahami vycházejícími z intuice.

_______________________________________________________________
 

Kamila Špirková
 

Viděla jsem matematika nad vzorci, kterého už z karmických očist dobře znám, to byl on, kdo kdysi chyboval. Sice tvořil v dobré víře, netušil však, že je uvnitř ovládán a inspirován temnými energiemi. V této situaci pak udělal chybu v programu. Ne pouze jedinou chybu, ale postupně mnoho chyb. To není vir, ale chyby v programu a ty je třeba odstranit pomalou, soustředěnou, titěrnou prací. Vir se zničí, chyba v programu ne.

Takže nyní už lépe chápu, proč Příroda chce po každém z nás větší samostatnost. Proč tvrdí, že my chceme čistý zásah do našeho GP. To ano, to by se nám jistě líbilo, aby se nám na cestě světelného vzestupu jednoho dne otevřely vyšší regenerační schopnosti. Aby se nám zlepšilo duchovní vnímání, aby se nám snáze duchovně komunikovalo. Ale bez práce nejsou koláče. Je potřeba, abychom byli samostatnější, pilnější, to je jako spolupráce kolektivu včel, není třeba to nijak složitě duchovně vysvětlovat, rozebírat.

Nicméně Dana to nádherně zachytila s tím hologramem, tady si sáhla pro velmi užitečné informace. Že vše, co se dělo v minulosti i jaká situace je dnes, je skládankou z drobných střípků. Těmi jsou situace a stupeň karmické očisty každého z nás, kolektivu lidí, kteří jsou součástí NDC. Že když my budeme ty pilné včeličky, které dělají, co mají, plní úkol, své vyšší poslání, pak vy, co máte za úkol zprostředkovat karmickou očistu ostatních, se budete moci zaměřit na další vyšší úkoly, vyšší poslání. Například budete moci řešit, je-li možné nějakým způsobem pracovat na opravě GP člověka druhého typu.

Pokud vy, co pomáháte zprostředkovat karmickou očistu, budete neustále řešit záležitosti za nás: Nahlížení na různé webové stránky – ano nebo ne? Jíst tuto potravinu – ano nebo ne? Řešit partnerské vztahy, partner udělal to a to, co mám dělat? Dokonce mi ubližuje, co mám dělat? Jestliže někdo z nás má dosud dotazy typu: Je tato kniha temná nebo není? Proberu to s Jirkou. Mám budit dítě nebo raději ho nechat déle spát, aby nekřičelo? Proberu to s Péťou. Potom nemůžeme od NDC očekávat nějaký zvláštní posun, dlouhý krok. Nahoře jsou připraveny nové energie, nové možnosti, příležitosti. Rádo by to již skrze nás sešlo do hmoty, uzemnilo a ukotvilo se to ve hmotě. Z našeho lidského pohledu aby se to uskutečnilo, stalo se to viditelným. Pokud však nejsme dostatečně samostatní, tato čistá energie z vyšších hladin se v nás nemůže uzemnit. Nejsme na ni dostatečně vyladění. Změny proto nemohou přijít. Energie čekají na naši aktivní činnost. Abychom pochopili minulost, dokázali rozkrývat staré chyby. To je ona péče o genetický program - rozkrývání starých chyb.

Z té karmické zátěže vnímám následující. V našem GP je mnoho malých i větších chyb. Vznikaly postupně. Ti, co pracovali v týmech na vytvoření GP byli unavení, pod tlakem, zdecimovaní, špatná výživa. Působením menších a postupně větších chyb byli ovlivněni temnými vlivy. Vnímám to, jako by to bylo dnes. Pracovali jsme jako šílení, ale neměli jsme zázemí. Udělali jsme chybu a Temní se radovali. Čekali na to vítězství. A bylo vymalováno.
Takže toto je onen důvod, proč jsme přijali tyto komunikace o cestě na Velký Javor. Proč vůbec přišel impuls, nápad, uspořádat výstup na Velký Javor. I to, že přijelo na Javor tolik lidí, je výraz spolupráce, soudržnosti. Cítili, vnímali to i ti, co si o sobě možná myslí, že vnímání ani nemají. Vnímali potřebu jet na Javor. 

 

A nyní si řekněme něco k tomu, jak dosáhnout pokroku v naší karmické očistě. Zní to jako nějaký obrovský úkol, můžeme být plni očekávání, že se dozvíme něco nového, zázračného. Ale není tomu tak, jedná se jen o opakování toho, co už dávno víme. A to je skutečnost, že je třeba zdravě jíst vyváženou výživu, cvičit Pět Tibeťanů a duchovně komunikovat.

Ty první dvě záležitosti mnozí zdatně poslední dobou vypilovali, dokonce u výživy vnímám velký posun. I to je jakési zlepšení situace ve hmotě. Značné, protože celá skupina NDC má velkou sílu, vyjadřuje značnou energetickou čistotu, a právě té si energie nahoře všimly. A tím, vlastně onou rezonancí, přitahujeme my nyní jako skupina bytostí na NDC onen předpřipravený zásah, jakési stejné množství čisté pozitivní stejně naladěné energie shora k nám do hmoty. Podobně, jako když si představíme dva přitahující se magnety. Ale aby se toto mohlo uskutečnit, musíme se ještě my vylepšit v tom našem posledním úkolu, který je nám zase a znovu kladen na srdce od té doby, co jsme vstoupili na NDC. A tím je duchovní komunikace. 
 

Dodnes si pamatuji na základní očistu u Jirky před třemi roky, kdy řekl mně a mému manželovi: "A začněte duchovně komunikovat hned zítra a komunikujte každý den 15-20 minut". A já jej poslechla. Nakonec proč ne. Dobrovolně jsem vstoupila na NDC, dobrovolně jsem se stala vegetariánem, cvičila Pět Tibeťanů, dobrovolně komunikuji doporučeným způsobem.

Dělám vše dobrovolně, přesto potřebuji vedení, pokyn, jakýsi čistý pokyn. Takto totiž fungují včely a mravenci. Oni vše dělají dobrovolně, ale přesto vědí, že někdo "udává tón“. Jsou s tím smířeni, nepochybují o tom, důvěřují. Toto vše zcela vyváženě, a tak se dílo daří a vždy podaří. Vcelku slušně odolávají temné síle, existují, tvoří dobrou věc bez ohledu na temné zásahy do Přírody.
 

Ne tak my lidé na NDC. My máme naši mysl - rozum a necháme ji roztahovat se do zrůdných rozměrů, do míst, kde ona už nemá co dělat. Ale hlavně do míst, kde už si neví rady. Tam, kde už má svoje místo intuice, duchovní komunikace, duchovní vnímání. A pořád nevíme, jak na to. Nemůžeme to vědět, nedozvíme se to, lépe řečeno nepřijdeme na to rozumem, protože on na to nemá páky a je třeba to jednou provždy pochopit. Je třeba pochopit, že jestliže se chci optimálně rozhodovat v životních situacích, těch zásadních a těch každodenních, je třeba nacvičit si duchovní komunikaci nebo alespoň zdravou intuici. 

Tak, jak to bylo vysvětleno již v tolika textech, na hromadných setkáních jednotlivců na NDC a připomenuto mimo jiné v článku A48 o Velkém Javoru.

Já text A48 četla celý včera poté, co vyšel, nikoli kvůli svému příspěvku, protože ten znám, ale kvůli textu jako takovému, fotografiím, příspěvkům kolegů. A oslovilo mne, zcela odzbrojilo, jak silné energie skrze text plynou. Například tím, jak silné energie prostupují i díky čakře uprostřed jezera tak, jak popisuje Péťa. A to jsem na výletě byla, jezero znám, obešla jsem ho za svůj život možná padesátkrát jako průvodkyně se svými turisty. A přesto, energie v tomto textu jsou úžasné. To je třeba si také uvědomit, o co se připravujeme, když pravidelně v jakýchsi pravidelných rytmických intervalech nečteme texty na stránkách NDC. Připravujeme se tím o soudržnost, napojení se na čelo NDC, a tím ale potom snáze upadáme do starých zlozvyků a jsme snáze ovlivnitelní temnou energií.

_______________________________________________________________

25.7.2019

Duchovní komunikace nám pomůže v životních situacích
 

Troufale vás nabádám KOMUNIKUJTE, pomůže vám to v životních situacích jednodušších, každodenních. A následně i v těch složitějších, to možná až později. Ve složitých situacích potřebujeme pomoc, impuls, radu, ale to jsou situace, kdy se i z karmických vrstev vynoří blok a chvíli mu trvá, než se zpracuje. A to i přesto, že máme výživu, Pět Tibeťanů a další záležitosti života - etiku, morálku - na vysoké úrovni.

Tedy proto uvedu příklad z praxe, ze života vlastního, běžného.
Pracuji jako tlumočnice. Občas jsem u soudu. Není to tak dávno, tlumočila jsem tam docela jednoduchou věc. Muž se opil a poté při parkování v sídlišti naboural někomu zaparkovaný vůz. Ten někdo to viděl z okna, byl v noci vzhůru a vidělo to i pár dalších pejskařů, nespavců. Pachatel byl Němec, bylo zapotřebí tlumočníka. Svědků bylo celkem 7 včetně poškozených. 7 svědků znamenalo 7 úhlů pohledu. Bylo to při výpovědích doslova tak, jako by se svědci nacházeli na sedmi různých místech. Neshodli se ani na tom, kde zaparkovaný vůz stál. Při vší dobré víře a vůli, říkala jsem si, co s tím samosoudkyně udělá. A já jen poslouchala. A tlumočila. To je můj úkol. A poté po několika dnech mi Příroda ukázala na nejvěrohodnější výpověď. Vyhodnotila spolu se mnou situaci a posoudila výpovědi. Ukázala na osobu, která nejméně lhala a nejvíce se přibližovala realitě. Byla také z pohledu energií nejčistší. Bylo to paradoxní, protože žena vypadala spíše jako spolupachatelka, ke všemu to byla mladá žena trochu alkoholička, lehce umírňovala pachatelovu vinu, který, přestože se napil, nic tak strašného neudělal a poškození si tak nějak představovali, že od pojišťovny dostanou balík na nový vůz. Jejich úmysl byl jednoznačně temný. Toto Příroda spolu-rozkryla, byla to záležitost, kterou jsem si nikdy nekomunikovala ve smyslu dotazu na Přírodu, kdo je pachatel, a to proto, že to není můj úkol.

Neboť to je další záležitost, povinnost nás lidí na NDC - ujasnit si, co je můj úkol. Co ještě mohu, co už ne. Do čeho se mohu a mám plést, mám do toho jít, nebát se toho, mít více odvahy a sebevědomí. A kde naopak moje pravomoc končí a jedná se již o záležitost, kterou neovlivním ani tehdy, když jsem součástí NDC. I toto je věc, ve které mnozí z nás zatím nemají jasno, ať jsou na NDC dlouho, nejdéle nebo krátce. A právě proto, že nejsme schopni vymezit si vlastní kompetence - můžeme klidně říci práva a povinnosti, máme od systému NDC očekávání, která jsou nereálná. A proč tomu tak je? Bavíme se stále a pouze o jedné věci, a tou je duchovní komunikace, intuice, duchovní vnímání.

To, že Příroda spolu-ukázala na objektivní výpověď, je výsledek mé práce, prostého řemesla, pravidelně vykonávaného. Protože i když se mi někdy nechce, jdu duchovně komunikovat. Nakonec proč by měla Petra Nováková nebo Jiří Novák strávit komunikací našich záležitostí hodiny a hodiny a já ani těch 15 minut denně? Není to sobectví? Jsem opravdu hodna být součástí NDC? 

Když jsem lékař, léčím a někteří dnešní mladí lékaři nejen, že léčí, ale ve svém volnu jedou na "dovolenou" do rozvojových zemí a tam pracují možná vcelku nezištně, to nevím. Mají svůj obor, který je živí, jsou dobře hmotně zajištěni a pak dělají něco navíc, možná poslání. Jsou dále oni nebo my na NDC? Nevím. Jsou okamžiky, kdy se trochu pozastavuji, zejména když slyším mluvit nás lidi na NDC, jak se rýpáme v nepodstatných detailech, jak již bylo řečeno v textu o Velkém Javoru.

Proč tedy my lidé na NDC bychom nemohli každé ráno vstát o něco dříve, na 20 minut zasednout a promluvit si s energiemi Spojených Sil Světla?  Vždyť to máme v našich "osnovách", když to zjednodušeně přeneseme na hmotný život. Jestliže nepracujeme více podle osnov, neplníme plán. Jak chceme tedy naplnit naše cíle, sny, touhy dělat svět lepším, šťastnějším a zdravějším, když na duchovní komunikaci a intuici stále nemáme čas? Nijak. Prostě to nepůjde. Nepodaří se nám to, tak jako se to nepodařilo komunistům s jejich plakáty o zářných zítřcích. Bez práce nejsou koláče. To platilo a vždy platit bude.

Energie "nahoře" čekají, až my se "rozmyslíme", usměrníme naši mysl, dovolíme jí působit tam, kde se vyzná, stanovíme jí onu "referenční mez". A pustíme si k tělu duchovní komunikaci, intuici, přírodu, srdce, nebudeme o tom pochybovat a myslet si stále, že je to něco podřadného. Už sice na to věříme, to ano, přeci kvůli tomu jsme šli na NDC, ale používat to zatím nehodláme nebo zase ne až tak moc. Protože mysl, rozum, to je přeci jistota, moje jistota, kterou mi nikdo nevezme a která mi poskytne, i když pouze zdánlivě, ochranu.
 

O zdánlivé ochraně myslí (rozumem)
 

Přemýšlela jsem o tom, jaký příklad ze života dát pro to, kdy mysl, když se začne pohybovat v "zóně", ve které už není její místo, chybuje, tápe, cítí se vlastně ohrožena. Je tu, rozhlíží se sem a tam, na jednu stranu, na druhou, ale nic naplat, je to místo pro intuici a mysl tu doma není. Přesto se sem šplhá, a to protože my ji sem pouštíme, dovolujeme jí to, neusměrňujeme ji. Ona ale v místech pro intuici (klidně si to můžeme představit jako prostor), trpí, necítí se dobře, má strach, úzkost, paniku. Jsou to ony pohybující se oči ve tmě tak, jak je známe z některých kreslených filmů. Pak mysl tehdy, když my jí neumíme stanovit meze její působnosti, začne škodit. Stejně jako škodí rostlina liána, jestliže roste a roste donekonečna, všechno živé i neživé obrůstá, ničí, dusí. Ale i její životnost je omezena, nicméně na cestě růstu devastuje ledacos. Tak jako mysl, jestliže jí podobný růst umožníme.

Zvolit praktický příměr, hmotný příměr, pro mne nebylo lehké, protože jsem žena, žiji vcelku obyčejný život, přesto jsem za tu dobu, co žiji, v mnoha životních situacích těch obtížných či méně obtížných, pochopila, jaké úskalí mysl s sebou nese. Chytrost - nechytrost. Nadání - nenadání. To s tím sice souvisí, ale to nechme nyní stranou, protože mysl si žije svůj vlastní život bez ohledu na tyto faktory v každé živé bytosti.

Když mi bylo 39 let, potřetí jsem otěhotněla nechtěným těhotenstvím. Byl to šok, neplánované těhotenství, fyziologicky taky trochu nelogicky. Nic naplat, stalo se to. Třetího potomka jsme nikdy nechtěli. Pracovala jsem jako překladatelka. Konečně po tolika letech úsilí, nevýhodných zakázek, kdy jsem pracovala do noci a odměna nebyla zcela adekvátní, jsem měla slušné zakázky. Kdy jsem si připadala jako relativně úspěšný a sebevědomý člověk. V obchodech už jsem neobracela jogurty vzhůru nohama kvůli ceně jako kdysi, když byly děti malé a v rámci manželství a možností ženy a matky dvou dětí jsem byla přiměřeně nezávislá. A nyní prásk, zase od znovu. To jsme nikdy neplánovali. Nikdy to nebyl náš záměr. Prvních 14 dní pracovala moje mysl na plné obrátky, co bude, jak to zvládnu fyzicky, psychicky, rodinné finance, přijdu o kšefty, budu začínat zase znovu ve 42 letech, to je konečná. Mysl měla nespočet modelů zániku. A pak jsem si řekla dost, přijímám, všechno přijímám za každou cenu. Žádné oběti, žádná utrpení, těším se, jsem šťastná, stal se mi "zázrak". 

Tehdy jsem pochopila a dones si to pamatuji, že mysl, když dostane povel, udělá cvak během jednoho okamžiku, který je možná kratší než jedna sekunda, přepne na jiný program. Jen musí dostat povel, silný, jednoznačný, rázný. A to od té doby dělám vždy, když je něco nesnadné.

Ani na NDC to není jiné, ale díky duchovní komunikaci snadnější. Což považuji za naprosto skvělé.

Tento text vznikl mimo jiné díky tomu, že jsme při přípravě textu o Velkém Javoru řešily s Marií a Petrou záležitosti praktické, technické tak, aby vše bylo co nejpřijatelnější pro vás. A i tehdy se ukázalo, že mysl, zejména ta moje, by se mohla roztáhnout do míst, kde už není pánem. Ale nyní to netrvalo 14 dní jako tehdy, kdy jsme ještě nebyli součástí NDC, nyní jsem si řekla dost za 2, možná 1,5 dne, a text jsme zdárně dokončily. Jestliže ale nebudeme mít nacvičenou pravidelnou duchovní komunikaci nebo alespoň se nenaučíme spolehnout se na vlastní intuici, protože něco z toho člověk na NDC už k dispozici jistě má, budeme se trápit jako já tehdy při mém třetím těhotenství. 14 dní není zase tak moc z pohledu celého života, ale je to dost na to, aby se člověk začal překlápět do temna a způsobil si tak nemoc, sebepoškozoval se.

A že k tomu máme všichni na NDC dosud dostatečný sklon, o tom není žádná pochybnost. To vnímám z našich energetických těl dobře, že v NDC jako celku hraje temnem ovlivněná mysl ještě příliš velkou roli. A to vnímám jako úkol číslo jedna. Dříve, než bude moc být čistě zasaženo do našeho genetického programu. 

__________________________________________________________________________________

30.7.2019

Dostat tvořivou mysl a intuici do vyváženého poměru


Příroda na mne večer před usnutím přitlačila s prosbou o pomoc a dala mi ráno tuto komunikaci. Tu jsem poté volně přepsala do následujícího textu.

Příroda:To, že rozum a intuici je potřeba v životě vyladit do vzájemně vyrovnaného poměru, většina z vás zná jako základní princip. Ale jen málokdo to skutečně uplatňuje každý den ve svém životě. Všichni víte, že vaše nemoci jsou náznaky, že s vaším životem, vaší hmotnou a duchovní cestou, není něco v pořádku. Ale ve svém životě si to neuvědomujete. A nehledáte cestu, jak si sami zjistit poselství vaší nemoci.

Podívej se na pana XX. Je chytrý, vzdělaný, NDC chápe, ale proč je nemocný, vlastně stále nechápe. A mnozí další jsou na tom podobně. Když je problém, diví se, pochybují.

A potom jsem tu já. Moje bolesti a moje nemoci. Sucho a záplavy. Další extrémy. Také potřebuji vaši pomoc, protože vy zase léčíte mne. Když vás více probudí své nadání, svého koníčka skrze NDC, můžete se stát tímto novým koníčkem vzorem pro ostatní, motivací. Protože v čisté tvorbě je něco krásného a přitažlivého. Takto se můžete pro druhé stát inspirací, přitažlivým vzorem. A pak další lidé uvěří, že NDC, Pět Tibeťanů, výživa jsou v pořádku a pro ně vhodné. Je to jednodušší cesta, jak otevřít světu NDC. Tak, aby už nebylo v souvislosti s NDC skloňováno slovo sekta apod.“

 

V textech o Velkém Javoru Petra Nováková upozornila na potřebu vyladěného aktivního používání na jedné straně intuice, na druhé straně rozumu a mysli v poměru 50 : 50. A také popisuje aktuální situaci nás bytostí na NDC. Že již můžeme být samostatnější, protože jsme odolnější vůči temné síle. Proto máme možnost lépe pečovat sami o sebe, jak bylo mimo jiné popsáno v textech o knihách Jak přelstít ďábla a Odpověď  (viz články 86A. Kniha Jak přelstít ďábla od Napoleona Hilla - 1.část , 86B. Kniha Jak přelstít ďábla od Napoleona Hilla - 2.část , 86D. Pozitivní myšlení a prohlášení I , 86E. Pozitivní myšlení a prohlášení II ).

Tyto knihy, jestliže je správně pochopíme, nám mohou být velmi nápomocny. Je však důležité si uvědomit, že i v těchto knihách jsou určité nedostatky. Více o tom je v článku 86E, v oddíle Celkové zhodnocení knihy Odpověď. Z valné většiny můžeme jako bytosti na NDC z těchto knih profitovat a posunout se. Spíše ovšem vnímám, že tyto knihy zatím mnoho z nás v praxi svého života nevyužívá. Možná je sice rychle přečetli, ale návody v nich popsané nedávají do praxe.

_______________________________________________________________
 

Jiří Novák
 

Naší předností je vnitřní síla světelného vzestupu

 

Každý člověk, který se stane součástí vzestupné světelné cesty, získá navíc určitou vnitřní světelnou sílu. Můžeme ji jednoduše označit jako síla světelného vzestupu. Vnímám v tuto chvíli jako důležité připomenout, v čem vlastně tato naše energetická síla spočívá.

Pokud ji máme, umožní nám čelit nenadálým situacím. Umožní nám překonávat další a další bariéry, které se na této cestě před námi postupně objevují. Umožní nám překonat, odrazit temný útok.

V začátcích NDC se nám stávalo, že nás drtil temný útok. Byl z vyšší hladiny frekvence energie, než na jakou jsme byli v tu chvíli vyladěni. Bylo to pro nás zlé, velmi nepříjemné. Vnímali jsme ovládnutí na hlavě, i na některých tělesných orgánech. Silně nepříznivé tělesné pocity. Současně i destruktivní psychické situace. Věděli jsme, že jsme na vzestupu. Že máme schopnost tento útok odrazit, ale bude to nějaký čas trvat. Maximálně jsme se soustředili na zvyšování své vnitřní harmonie. Naše vnitřní frekvence začaly stoupat. Po nějaké době jsme se svojí světelnou frekvencí dostali nad frekvence útočící temné energie. Zpočátku to trvalo někdy až hodiny, později už jen desítky minut. Od toho momentu jsme získali nad působícími temnými energiemi převahu. Dokázali jsme je odrazit, zničit, zneutralizovat.

Právě toto byla a je naše obrovská výhoda proti temným systémům, které stagnovaly a stagnují na určité pozici. Dlouho jim to stačilo k ovládání, jak potřebovaly. Ve schopnosti těmto temným vlivům čelit spočívá naše vnitřní síla trvalého světelného vzestupu. Tato síla se stala motorem naší další evoluce. Už správně chápeme, že cílem této cesty není jednorázově dosáhnout světelného vzestupu, dojít do určité pozice a tam si lehnout na obláčku pomyslné dokonalosti. Něco takového tvrdily teorie Staré duchovní cesty. Že ve hmotě dosáhnu dokonalosti, poté se odeberu do duchovních sfér do dokonalého světa a tam už mohu natrvalo zůstat. A stávám se vzorem pro ostatní, kteří to ještě nedokázali. A pak čas od času mohu podle své volby sestoupit se speciálním duchovním úkolem do hmoty, abych z úrovně své pomyslné dokonalosti učil druhé.

Z nadhledu na NDC vnímáme, že vše je jinak. Neexistuje žádná konečná pozice, do které máme dojít a už máme hotovo. Světelný vzestup je charakterizován růstem frekvence světelné energie, na kterou je naše nitro naladěno. Z jednoduchého univerzálního přírodního zákona víme, že ke každé hodnotě frekvence existuje frekvence vyšší. Světelný vzestup proto nemá žádný konečný bod. Světelný vzestup představuje cestu, která pokračuje dál a dál. Stále výše k vyšším frekvencím a tím i k hladinám přesnější Pravdy.

 

Stará duchovní cesta přijala jako princip stagnaci
 

Z pohledu NDC vnímáme ve vývoji ke Světlu buď světelný vzestup, nebo stagnaci, případně pád. Světelný vzestup znamená, že den za dnem pracujeme na sobě, na svém osobním rozvoji. Den za dnem usilujeme o to, abychom byli lepší, abychom lépe využívali svých předností. Abychom se učili novému, abychom hledali další nové cesty, jak více pomoci celkovému vývoji na Zemi. A to je možné jedině ve hmotné úrovni. Jakmile někdo ukončí úsilí o další vzestup, nastává stagnace. Při stagnaci vznikají první drobné chybičky, ty jsou následovány většími a stagnace se po čase překlopí v pád.

Stará duchovní cesta se uspokojila s pomyslnou dokonalostí. Nehledala trvalý světelný vzestup. Spokojila se s dosažením určité duchovní pokročilosti, která předznamenala ukončení vývoje ve hmotě. Tímto si Stará cesta vybrala jako jeden ze svých principů stagnaci na určité pozici dokonalosti. Kam to během historie vedlo? Jaké cykly se v historii Země pravidelně opakovaly? Krátkodobý dočasný světelný vzestup byl následován stagnací a později pádem. A celkovým výsledkem byla mnohdy katastrofa, kdy civilizace parazitující už nepřiměřeně na Přírodě byla vytlačena z hmotného světa drtivou událostí. Nechceme pokračovat v tom samém. Právě proto vznikla Nová duchovní cesta. Na ní jsme pochopili, že světelný vzestup nás lidstvo přivede k žádoucím změnám, pouze pokud bude trvalý, stabilní, neustále pokračující. Pokud bude trvale udržitelný.

Lidé pokračující životem podle návodů Staré cesty v sobě neprobudili sílu světelného vzestupu. Věděli však, že v sobě mají jiný typ přednosti, a sice hadí sílu. Více o hadí síle bylo v našich textech 56H. Hadí síla a orgasmus, 56i. Hadí síla na cestě neomezeného světelného vzestupu. Hadí síla v běžné situaci funguje mimo vědomou kontrolu člověka. V těchto textech jsem uvedl:

Hadí síla představuje skrytou schopnost bytosti produkovat vlastní zvláštní očistnou energii vysoké frekvence přímo ve svém těle. Dokonce vyšší frekvence, než je běžné vnitřní naladění člověka v té době.

Hadí síla má dvě základní poslání.

  • Zaprvé, zajistit pokračování lidského rodu prostřednictvím lidské sexuality a generativního rozmnožování.
  • A zadruhé, dovést postupně člověka k duchovnímu probuzení, k nastoupení cesty světelného vzestupu. A na takové cestě zajistit jeho dostatečnou stabilitu.

Lidé ale tak dlouho zkoušeli a bádali, až našli cestu, jak v sobě hadí sílu některými umělými postupy, rituály probudit. A částečně nebo úplně ji podřídit vědomé kontrole člověka. To jim pak dávalo určitou výhodu na duchovní cestě. Výhodu nad druhými lidmi. Ne však univerzální výhodu proti útočícím temným systémům. Činili tak přesto, že pokusy o vědomé uvolnění hadí síly u nepřipraveného člověka jsou nebezpečné. Na cestě světelného vzestupu nepotřebujeme nic takového dělat. Hadí sílu ponecháváme jejímu původnímu nevědomému působení. Aby podporovala naši světelnou cestu. Přitom víme, že hadí síla nás sama o sobě na trvalý světelný vzestup nedovede.

________________________________________________________


Kamila Špirková

Neumíme správně využít svoji sílu světelného vzestupu
 

Mnozí z nás na cestě světelného vzestupu si zatím svoji sílu světelného vzestupu sami neuvědomujeme. A proto ji ani neumíme správně využít. Nedokážeme pak rozpoznat, co je oním posláním, tou jakousi nadstandardní službou, kterou bychom mohli světu nabídnout. Pokud je náš světelný vzestup v pořádku, Příroda nám za odměnu nabídne péči o naše tělo - o naše slabé místo, naši nemoc třeba chronickou, kterou s sebou vláčíme karmicky již déle.

Pokud nejsme na cestě světelného vzestupu dostatečně pevní a stabilní, pak tuto pomoc od Přírody nemůžeme využít. Jednoduše na ni nejsme připraveni. Nedokážeme ji rozpoznat. Poselství Přírody nedokážeme pochopit. Příroda nás podporuje, pomáhá nám při očistách, v životních situacích, ale k otevření našeho poslání nás prozatím ještě nepustí, protože by to mohlo být nebezpečné.

 

Na NDC můžeme probudit své poslání
 

Máme k dispozici Pět Tibeťanů, zdravou výživu, etiku, morálku. Co dál? Řekli jsme si, že je možné probudit své poslání na NDC a věnovat se mu v dalším životě. Nejprve musíme přijít na to, co je oním mým posláním. To zatím mnozí ještě nevíme. Může to být hudba, jiná umělecká tvorba, psaní knih, básní, nějaké řemeslo, léčba (léčitelství) atd. Třeba je to něco, co se na první pohled zdá být v dnešní době podřadné, neekonomické, nevyhovující pro dnešní dobu, může to být třeba něco ze starých řemesel (uvedu příklad kovářství). Ale přesto, když si srovnáme vlastní život, jsme hmotně zajištěni, můžeme přeci dělat něco malinko navíc - koníčka. A tento koníček může být pro společnost, třeba starší lidi, děti.

I další lidé mimo NDC, jestliže jsou tak nějak zdravě vyladěni, takto fungují. Chybí jim otevřené, čisté duchovní vnímání a karmická očista, zde je blok, ale jakési poslání plní. Jsou do určité míry společnosti platní díky své relativně čisté tvořivé energii.

My máme něco navíc - čisté duchovní vnímání a karmickou očistu. Díky tomu může být naše tvorba hlubší, může ztělesňovat více podstaty, pravdy, intuice, a proto bude pro společnost mnohem přínosnější. Můžeme třeba vést přírodovědecký kroužek, pár dětí by se určitě našlo, můžeme trénovat děti volejbal, vést kroužek zdravotní tělesné výchovy, zabývat se cvičením paní Ludmily Mojžíšové, fotografovat a uspořádat výstavu, která přiblíží diváky naší výstavy pravdě apod.

Musíme ale umět toto naše nové poslání správně uchopit. Musíme vědět, že na prvním místě jsou ty méně příjemné záležitosti, naše hmotné zaměstnání tak, aby mi nepřerůstalo přes hlavu, nebyl/a jsem zde energeticky vysáván/a apod. To je velmi nelehký úkol. Pak je zde rodina. Aby fungovala, to je druhý obtížný úkol. A přitom se mohu vydat trochu do snění, vizí, a to proto, že život je nelehký ať už s otevřenou či uzavřenou karmickou nádrží. A my sny naplníme pouze tehdy, když se naučíme využívat svoji přednost, sílu světelného vzestupu.

 

Někteří zatím nedokážou najít cestu k uzdravení


Nejsnadnější by bylo popsat tuto skutečnost na příkladu druhých lidí, ale to by bylo jednoduché. Já Příroda, vás naopak nabádám, podívejte se lépe sami na sebe. Protože to je cesta k uzdravení. Dobře se podíváme na svého přítele nebo manžela, toho je vždy snadné "léčit". Dobře se podíváme dost možná i na svého kolegu. Dokážeme být možná velmi objektivní. Ale velmi obtížně posuzujeme sami sebe. Dokonce i tehdy, když zahodíme pýchu a ego, podřídivost a antiego, i když už jsme se tak nějak vyladili do středu.

Téměř každý máme od Přírody k dispozici nějakou změnu těla, problém (nemoc). Tato změna těla, slabost těla, nedostatek na fyzické nebo psychické rovině nebo spíš nejčastěji kombinovaně, je naší cestou. Tudy skrze ni - zdravotní problém - se vylaďujeme do středu opakovaně po celý život. Na cestě nás čekají zkoušky různého typu a obtížnosti a my ukazujeme, jak je zvládáme. A Příroda, protože na nás mluvit slovy nemůže, dokud nemáme duchovní komunikaci, protože nám dala zastřené vnímání, na nás skrze tuto nemoc mluví. My na NDC máme možnost tuto nemoc pochopit a využít ji k uvědomění si a otevření našeho poslání.

To se nám ale bez duchovní komunikace, intuice, duchovního vnímání moc nedaří. Dokud klademe příliš velkou váhu jen na mysl, nemůže k té přeměně dojít. Jestliže my naše zkoušky nezvládáme nebo se příliš blokujeme v očistách a nezpracováváme zátěže přiměřeně rychle, síla světelného vzestupu je u nás ochromena. Nemůžeme se pak napojit na čistý energetický klíč, který nám otevře naše poslání. Příroda nám ho nedovolí vykonávat, protože by to bylo příliš nebezpečné pro nás i druhé.

Také si nesu s sebou svoji tělesnou slabou stránku. Je to jako když si představíme břímě. Osla, který nese zátěž a tak, jak postupně obchodník závaží snímá, oslovi se ulevuje. Já toto břímě vláčím dobrovolně, je to moje slabá stránka a já jsem tím oslem. Dejme tomu, a já to předpokládám, že každý jsme trochu tím oslem, který nese břímě. A my na NDC s otevřenou karmickou nádrží a s otevřeným duchovním vnímáním jsme se dobrovolně rozhodli, že již osly nebudeme a toto břímě neponeseme. Problém ale je, že my toto břímě neneseme po desetiletí, ani staletí a tisíciletí, ale o mnoho déle, a právě proto nemůžeme očekávat, že onu slabou stránku - náš problém, třeba ten chronický, odhodíme za jednu jedinou karmickou očistu. Tak rychle osel závaží neshazuje. Zázraky se nedějí.

Ale zkusme lépe pozorovat naše tělo. Dejme si otázky. Pomohla mi karmická očista a změna stravy odstranit můj zdravotní problém? Zhoršuje se? Kdy se zhoršuje? Za jakých okolností? V jakém ročním období? Kdy musím přidat ve výživě? Je to jaro, podzim? Je to zima, léto? A postupně pochopíme, že zejména v období jara a podzimu je tělo slabé, hůře odolává. Děje se tak přírodě, změny, náhle v rozpuku, náhle v útlumu, divoký přerod. Děje se tak nám, jsme přeci její součástí.

A potom se zamyslíme. Co mohu zlepšit? Změnit? Kde chybuji? Zhoršení zdravotního stavu je připomenutí úkolu na cestě. Ten je individuální. I poslání je individuální.

 

Přínos duchovní komunikace při řešení mého problému (nemoci) 
 

Mnozí duchovně komunikujeme, mnozí ne. Otázka je, mohli bychom si ji občas každý sám sobě klást, bylo by to praktické: Jak s komunikací naložím? Je mi k užitku? Dokážu já tyto rady od Přírody zužitkovat v praktickém životě? Při výběru dovolené, vozu, povolání, činnosti, množství zátěže atd.? Radí mi Příroda něco, co se mi nelíbí, ale v hloubi duše vím, tuším, že by to mohla být pravda? A že mne správně vede?

A to je zásadní otázka. Jestliže tato situace nastává, dostane se nám rady, ponaučení, ale my třeba nedbáme nebo neslyšíme. Neslyšíme třeba také proto, že posloucháme raději sebe, svůj zvučný hlas, který nás nepustí k vlastnímu tělu, aniž bychom to věděli. Potom vězte, že chodíme kolem horké kaše, že se k jádru pudla zase až tak dostat nechceme. Že jsou tu věci, které nejsou zcela OK, ale nám to svým způsobem vyhovuje. Že to sice není již temné. My jsme morální a etičtí. Ale přeci jen, kdybychom se měli dopracovat morálně a eticky ještě hlouběji, museli bychom udělat to a ono.

Například: Kdybych to udělal (udělala), vzepřel se exmanželce (exmanželovi) tak, jak mi radí Příroda, neviděl bych nějakou dobu dítě, a to nechci. Toto jsem uvedla jako příklad, protože se jedná asi o nejbolestnější situaci, ve které jde o potomka, srdce zde hraje velkou roli a my nejednáme vyladěně. Mnozí to dokážou i v tak obtížné situaci. 

Může to být situace, kdy vážně onemocní někdo z rodiny a naším částečným úkolem je takovému člověku pomoci. Často nás má bytost zase na chvíli v hrsti, je to víceméně zkouška naší odolnosti, vyladěnosti, pevnosti, stanovení si vlastních hranic. To byl můj případ nedávno, vrátila se moje přílišná obětavost, péče o druhé větší než o sebe samu a hle, můj zdravotní problém se vrátil. Příroda mi ho dala, propůjčila, pomohla mi a říkala vlastně jen - podívej, tvůj slabý orgán, zapomínáš na mne. Ten člověk se o sebe nestará, nechce. Na co se tak snažíš pro něj a mne tu necháš ladem.

To je další typický příklad: péče o rodiče, děti, příbuzné. Nebo zaměstnání, když se obáváme, že přijdeme o zaměstnání nebo když zaměstnání hledáme. Jsme třeba příliš nadšeni, aktivní pro zaměstnavatele, odevzdáváme mu příliš mnoho svojí tvořivé energie nezaslouženě, ale to se Přírodě nelíbí.
Příroda má ráda harmonii ve všem. Proto chce po nás, abychom energii používali vyváženě – pro sebe, pro přírodu, pro naše okolí, pro naše poslání.

 

Je to naše volba, žít život se svým problémem nebo bez něj 


V mnoha předchozích zrozeních se každý jeden z nás s ohledem na nějaké povolání zachoval velmi eticky, morálně. Byl si vědom nejhlubší pravdy v oboru, stál za ní i tehdy, když mu hrozily nebezpečné postihy. Mohlo to být cokoliv. A za to jsme svým způsobem odměněni. Pokud se ale naše tendence nepřeklopily do mučednictví, do temného nastavení, které už s morálkou a etikou nemá mnoho společného. Najít přesnou hranici pomoci druhým, aby to nebylo na úkor sebe, je obtížné a my jsme dennodenně, aniž bychom si toho všimli, prověřováni Přírodou, jak se nám to daří.

Každý rozhovor s druhou osobou, vždy Příroda posuzuje naši bdělost, soustředěnost, vnitřní klid, a nadhled a současně schopnost pomoci, být nezištný na jedné straně. A nevydávat se druhým napospas, sebe, svoje tělo, energii a čas na druhé straně.

A v tom my chybujeme. Opakovaně se přistihneme nebo jsme upozorněni zkušenějšími kolegy, že jsme v jednání vychýleni. To není pravda příjemné, ale je na nás, co si zvolíme. Zdraví nebo nemoc. Život se svým problémem nebo bez něj. Je to naše volba.

Problém je, že se jedná často o situace zásadní, nesnadné, složité a bytost sama se v té spleti nevyzná. A neví, neuvědomuje si, že chybuje, i tehdy, když její vůle je dobrá a změnám je otevřena. Už také protože se jedná o povahový rys karmicky velmi starý, stereotypní a není jednoduché jej rozkrýt.

Často také nestačí poukázat jen obecně na podřídivost a nadřazenost, ale je třeba poukázat na situaci konkrétní, kdy se těchto vychýlení v konkrétních případech dopouštíme.

A právě k tomu všemu je pro nás velmi užitečná duchovní komunikace, ale nejen ta, nýbrž také následování rad Přírody.

Jestliže ovšem sdělíme, že sice komunikujeme, to ano, občas, ale že máme pocit, že to, co rozumem si vydedukujeme, je vlastně to samé, mýlíme se. Jestliže komunikujeme jen občas, valného úspěchu také nedosáhneme. A jestliže řekneme, že sice komunikaci máme, že nám Příroda nebo Spojené Síly Světla poradily toto, ale my jsem si třeba po dohodě s třetí osobou učinili po svém, rozhodli jsme zase podle vlastní mysli. Nemůžeme pak očekávat, že i když komunikujeme a naše komunikace je věrohodná, naše napojení a duchovní vnímání jsou dobré, že nám bude Příroda k užitku v našem běžném životě. A toto ona ví. Dívá se a dívá a zvažuje, prověřuje, nakolik ona je nám k užitku, a naopak my k užitku jí.

Moje kolegyně někdy říká klientům: “ Pane XX, my nejsme úplně pitomé.“ Neříká to naštvaně, neútočí na ně, to ne, ale nenechá si věšet bulíky na hlavu. A i Příroda je jednou takovou kolegyní. Když vidí, že my stejně nereagujeme, dříve nebo později toho nechá, nechá nás být našemu vlastnímu osudu a naší myslí. Vždyť i my lidé říkáme: “Zkusím to ještě jednou, do třetice všeho dobrého.“ A s Přírodou je to podobné.

Když my zase změníme přístup, vyzveme Přírodu, zeptáme se, následujeme jejích rad, i ona se ráda vrátí k diskuzi. Ale nebude za námi chodit, prosit a naléhat: “Udělej to, je to pro tebe dobré.“ Mnozí z nás některou z rad slyšeli mnohokrát, ale jednoduše nereagují. Vlastně si tím vybrali stagnaci.

Pokud nereagujeme na rady Přírody, pak se ale nesmíme divit, když nám přijde pocit, že „NDC pro mne nefunguje“, že moje rány na těle a duši se nehojí, že se vracejí. Jednou více a jednou zase méně, ale jsou tu vlastně stále se mnou. Nesmíme se potom divit, že i když nám někdo druhý trpělivě pomáhá s naší očistou, že se přesto nic neděje.

Musíme se poté smířit s tím, co jsme si pro sebe vybrali. Protože někdy je pro nás mnohé život s problémem (nemocí) jednodušší, než udělat ten velký krok, krach, bolestivou změnu.
 

© Kamila Špirková, říjen 2019
© Jiří Novák, říjen 2019

   
www.novaduchovnicesta.cz

Anketa

Byl pro Vás tento text přínosem? Ohodnoťte prosím známkou od 1 (nejlepší) do 5 (nejhorší).

Celkový počet hlasů: 130