Ježíš: „Já jsem ta cesta, pravda i život.“

Duchovní komunikace s Planetou z 23.-25.4.2011    

Tento příspěvek je zaměřen na načrtnutí propojení Nové duchovní cesty s Ježíšem, na hledání shodných myšlenek a záměrů jeho mise a Nové duchovní cesty. Připomínám nejprve jeho slova často citovaná v textech, dogmatech křesťanské církve, včetně jejích novodobých evangelických proudů, viz Bible, Janovo evangelium 14:

„Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych Vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já. A cestu, kam jdu, znáte.“ Řekne mu Tomáš: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?“ Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli.“ 

Co k tomu říci úvodem? Všechna náboženství, která kdy v historii vznikla, doufala, že budou nesmrtelná. Nebo o tom byla dokonce přesvědčená. Myslely, že budou existovat věčně. A jednoho dne se snad prosadí po celém světě. Třeba nakonec jako jediní, jako vítězové v tuhém konkurenčním boji. Kolik už jich bylo a kolik už jich zaniklo.

Dokud je v pozadí skupin, hnutí, hierarchií prosazujících nějaký náboženský systém nebo duchovní nauku či filozofii touha po moci, vlivu a penězích, pak se jednoduše chovají jako chamtivé a bezohledné obchodní společnosti. Rýsují se tu paralely jako manipulování s veřejným míněním a s vlastními zaměstnanci, lživá reklama, špinavý konkurenční boj, neférové výpady na soupeře, vadné výrobky a někdy i nelítostně kruté mafiánské praktiky.

Jedním z dogmat esoterní složky Staré duchovní cesty je, že jisté základní nastavení je neměnné. Že určitá základní pravidla fungování světa jsou, vždycky byla a vždycky budou stejná. Ale to je pouze iluze, která se začne rozplývat, jakmile člověk (bytost) dostane možnost sledovat zpětně dlouhé časové úseky a zároveň z dostatečného nadhledu. A vidí tak různé epochy s odlišně nastavenými pravidly a podmínkami. Mění se i prostředí, příroda i typy bytostí a podíly jejich zastoupení.

Planeto Země, prosím Tě o informaci ohledně propojení NDC s Ježíšem, ohledně návazností jeho mise a NDC. A dále ohledně jeho předchozích slov často citovaných v textech. Děkuji. (Duchovní komunikace z 25.4.2011).

Planeta Země: „Dokud se člověk není ochoten pustit jakýchkoli dogmat různých teorií a učení, která touto Planetou v minulosti prošla, ta nejdůležitější poznání o sobě samém a o celkovém vývoji světa a Vesmíru mu zůstanou uzavřena. Skutečné poznání s sebou vždy nese odvahu nechat za sebou „jistoty“ dosavadních poznatků a vydat se pátrat do neznáma. I hloubkové poznání sama sebe představuje u každé bytosti odvahu konfrontovat se i s tím, co by o sobě raději nikdy nechtěla slyšet.

Ale jak s tím mohou pracovat, jak mohou poznat a pochopit v čem dělaly chyby a poučit se z nich, když o tom na vědomé úrovni nevědí? Bez dostatečné otevřenosti to prostě nejde! Každé poznání vyšší pravdy zkrátka trochu, nebo taky moc, bolí. Mysl, která je svázaná předsudky, se ubírá jen v úzkých kolejích daných většinovým míněním dané doby nebo určitým náboženským či filozofickým systémem. Není schopna vidět nic vlevo ani vpravo. Ovšem ani do větší vzdálenosti za sebe a před sebe! Takto se ovšem k hlubší pravdě dobrat nemůže.

Jestli se člověk dokáže takto otevřít nebo ne a kdy, záleží na mnoha okolnostech. Na jeho karmickém zatížení, vnitřní čistotě, domovské sféře, povaze životního úkolu, základní povaze, na tom kdy, kde a jak byl vychován, dostupnosti pravdivých informací, celkové čistotě prostředí atd. Pro někoho je to relativně lehké, jiný s tím má obrovské problémy a podaří se mu to až v situaci nouze, kdy je k tomu nucen obrovským tlakem okolností. (Nemoc, partnerské či finanční problémy, pronásledování, věznění,….). Po velice dlouhou dobu byly celkové podmínky na Zemi takové, že se to lidem dařilo jen výjimečně.

Ježíšova mise byla jednou z posledních velkých akcí tohoto typu na Zemi a navíc zcela zásadním způsobem ovlivnila vývoj na dalších 2000 let, proto je stále velice citlivým a aktuálním tématem. I hlavní současné náboženské proudy nazírají osobu Ježíše z jiného základního pohledu. Např. křesťané jako jediného božího syna a spasitele, muslimové jako jednoho z proroků, buddhisté a hinduisté obvykle jako jednoho z řady nejdůležitějších avatárů. Můžeme říci, že všechny tyto pohledy nesou v sobě pravdu.

Ježíš byl božím synem v tom smyslu, jako jsme jím my všichni. Jsme dětmi našeho Stvořitele (Stvořitelů), který nás stvořil s určitým záměrem k obrazu svému a dal nám smysluplný úkol. Výlučnost Ježíše spočívala v dané chvíli v důležitosti jeho mise, výši jeho vnitřní čistoty a z ní vyplývajícího nadhledu. A také v jeho magických schopnostech, což je jedna z okolností, která se mu nakonec neplánovaně stala osudnou.

Ježíš byl zároveň i prorokem ve smyslu toho, kdo má za úkol šířit informace o tom, co poznal, co vnímá, o impulsech z duchovních sfér, které přijal.

A byl samozřejmě i avatárem, duchovním mistrem, neboli „inkarnací, vtělením božské bytosti do fyzického těla za zvláštním účelem“.

Když se dopracujeme ke stavu takové otevřenosti, že přestaneme Ježíše nahlížet buď jako zarytý materialista nebo příznivec konzervativních proudů západních náboženských systémů, už se můžeme posunout ve vnímání jeho mise směrem k pravdivějšímu náhledu. 

Výše citovaný výrok a jemu podobné z Bible, je často používán jako důkaz toho, že křesťanský náhled je nejvyšší pravdou. Konečným poznáním toho, jak svět funguje. A tím pádem i tou jedinou duchovní naukou, kterou by se všichni měli řídit, nejsou-li pomýlení a nenacházejí-li se na cestě vedoucí do záhuby. Že není jiná cesta k Bohu než skrz křesťanství, případně přímo křesťanskou církev.

Jako i nesčetné další pasáže z Bible, dá se samozřejmě i tato nazírat z různých pohledů, interpretovat různými způsoby. Když opustíme dogma a připustíme, že toto je autentický výrok Ježíše, můžeme vnímat, že tato věta by vůbec nemusela být předmětem rozbrojů. Lze ji brát takovou já je, bez příměsí ideologií. 

Ježíš přinášel nový pohled na svět a úkol člověka. Závan čistých energetických frekvencí z vysokých duchovních sfér, na které v té době obecně lidstvo nemělo dosah. Přiváděl z nich na Zem, do hmoty, vyšší pravdu a vyšší čistotu. Naznačoval vlastním praktickým životem, jak se má člověk dopracovat k vyšší čistotě. Trpělivě vysvětloval, kázal, učil, ukazoval. Jeho prostřednictvím byla naznačena cesta k vyšší pravdě, ke splnění lidského úkolu, k poznání duchovního pozadí vlastní bytosti i celého světa – tedy k Bohu, chcete-li to tak nazývat. (Ve své době ani Ježíš nemohl používat jinou terminologii).

On byl součástí Boha, tedy Světla, ze kterého pocházíme (téměř) všichni. Synem Otce Stvořitele, jako my ostatní. Byl tehdy jedním z nás a zároveň nad námi, svou čistotou, nadhledem, duchovním vnímáním, schopnostmi. Plnil úlohu prostředníka, zprostředkovatele. Snažil se nám ukázat, jak se k „Bohu“ přiblížit. Ukazoval tu správnou cestu, kterou bychom měli nastoupit všichni. Čistou cestu etického jednání, lásky a úcty k bližním. Hledání pravdy i za těch nejtěžších okolností. Pokory a bezvýhradného přijímání čistého duchovního vedení shora. Zároveň odvahy se postavit proti nespravedlnosti, korupci, násilí, manipulaci a zaslepování lidí. Ukazoval tedy tu jedinou správnou cestu.

Ovšem s jednou výjimkou, kterou až teď po uplynutí 2000 let konečně máme možnost jasně identifikovat a zhodnotit. A tou je používání vysoké magie, ke které nemohou mít ostatní lidé - učedníci přístup, protože by ji zneužili. Zda vědomě nebo nevědomě, to nehraje roli, zato však jistě, tomu se nelze vyhnout. Způsobili by obrovský chaos ve svých životech i v celkovém vývoji. Problémy, které by bylo velice těžké napravovat, pokud by to vůbec bylo možné. Magie jako umělá tvořivá síla je odklonem od zákonů Přírody, Vesmíru, Boha chcete-li. V tomto bodě nemohli obyčejní lidé Ježíše následovat a je třeba říci, že naštěstí.

Jistě, křesťan namítne, že Ježíš dostal tyto schopnosti od Boha, měl oprávnění je používat a byly nutné k tomu, aby mu lidé uvěřili jeho původ a poslání. Ovšem pokud se člověk dopracuje svým vývojem k vyššímu nadhledu, realita vypadá jinak. Ježíš dostal tyto magické schopnosti od uměle vytvořených lidských duchovních hierarchií, které v období svého působení držely otěže vývoje ve svých rukou a zasahovaly do načasování zrození a nastavení podmínek jednotlivých životů duchovních mistrů.

Umělou výbavu v podobě různých privilegií, umělých schopností a nástrojů dostávali v průběhu dějin i další duchovní mistři. A všichni mistři, kteří věřili, že magií cokoli urychlí, si při pohledu zpět při karmické očistě uvědomí, že naopak magie celý průběh tak nabourala, že výsledkem je zhoršení vývoje namísto jeho zlepšení! Dříve nebo později opět úpadek a ještě větší prohloubení zatemněnosti světa a jednotlivců, zašmodrchanosti vývoje, karmické zátěže.

Docházelo to opakovaně až ke katastrofám a začínalo se zase znovu. Výsledkem bylo tedy nakonec vždy prokazatelně zpomalení a ztížení, ne urychlení a usnadnění světelného vývoje! Každý další nový začátek byl zase o něco těžší než ten předchozí. Jednoduše řečeno, k větší čistotě se nelze dopracovat nečistou metodou!!

ČISTÁ METODA SE MŮŽE ZDÁT NA ZAČÁTKU NEZKUŠENÉMU POMALÁ, ALE VE SVÉM DŮSLEDKU SE NAKONEC PROJEVÍ JAKO NEJKRATŠÍ, NEJRYCHLEJŠÍ A NEJSNAZŠÍ CESTA! PROTOŽE ZÁDRHELE SKUTEČNĚ ŘEŠÍ, NAMÍSTO ABY JE ODSOUVALA NA POZDĚJŠÍ DOBU, ZAKRÝVALA NEBO JE JEŠTĚ VÍCE ZAMOTÁVALA.

Toto je samozřejmě jen hrubý náčrt, kdy jsme ponechali stranou ostatní podmínky Ježíšovy mise tak, jak byly chybně nastaveny a jaké všechny síly je zneužily.

V této souvislosti je potřeba se zamyslet nad tím, proč mágové obhajují Ježíšovy magické schopnosti. Jaké výhody z toho v důsledku temné straně světa plynuly. A také zda křesťanská církev přispěla k tomu, aby lidé snáze a rychleji nacházeli cestu k vyšší pravdě o sobě samých a fungování světa, ke karmické očistě a harmonizaci. Tedy k nalezení Boha, chcete-li používat tuto terminologii. 

Další věc, kterou je ještě třeba zmínit. Dnes už nestačí pouhý návrat k následování Ježíšova příkladu. Je potřeba připustit i tuto skutečnost. Planeta a její civilizace, ale i celý Vesmír a Stvoření jsou už někde jinde. Situace není statická, neustále se vyvíjí. Celkové podmínky jsou nastaveny jinak. K dispozici jsou jiné energie doby, karmická zátěž bytostí i celých planet a částí Stvoření dosáhla kritického bodu.

Temné síly se dopracovaly za tu dobu k nevídaným schopnostem, možnostem, výbavě, kamuflážím. Chtěly převzít vývoj kompletně pod svoje vedení a kontrolu a přiblížily se skutečně na dosah od tohoto cíle. V takové situaci je nutné rychle a důkladně přehodnotit všechny dosavadní mnohokrát vyzkoušené přístupy a zjistit, kde se neustále opakovaly chyby. Odhodit předsudky a stará dogmata. Odhodlat se k novému přístupu, k upřímnosti a otevřenosti na všech úrovních!

Ježíš přišel na svět před dvěma tisíci lety s určitým úkolem (viz článek 43A. Ježíš Kristus a poselství Velikonoc). Plán, do kterého zasahovaly otevřeně i skrytě různé instituce se ovšem vyvinul zcela jinak. Každopádně období Ryb, kterému dominovala mise Ježíše, je za námi a je třeba se otevřít dalším úkolům lidstva. Chceme-li na této Planetě a jako druh přežít.

Pro zastánce konzervatismu vždy a všude snad ještě dodám, že kdyby jejich názor vždy vítězil, pak by například ani Ježíš neměl šanci se svou misí vůbec prorazit. Přinášel přece nový koncept, nové přístupy, nový náhled na Boha a vztah člověka k němu a to vyvolávalo ve své době velkou nevoli konzervativců. Židů, pohanů a dalších zastánců starých, již překonaných, cest a způsobů.

Ježíš přinášel, měl přinést, čistou cestu vzestupu, univerzálně platnou, aktuální pro dané vývojové období, ne novou ideologii. A to platí i pro Novou duchovní cestu.“