Sázava

Řeka Sázava protéká krajem Vysočina a Středočeským krajem. U Najdeku a Šlakhamrů tvoří část historické hranice Čech a Moravy. Odvodňuje část Českomoravské vrchoviny a severní oblast Středočeské pahorkatiny.

Jméno Sázava je odvozeno příponou -va od slovesa sáza- a znamená „řeka usazující se, přinášející mnoho nánosu“. Její charakteristickou hnědavou barvu způsobuje právě odnášení jílovité půdy z povodí, což je zvláště dobře patrné na soutoku s Vltavou. Proto trampové a vodáci Sázavu překřtili na Zlatou řeku.

Délka toku je 225 km, z toho je 208 km sjízdných na sportovní lodi.

Pramení jako Stružný potok zhruba 1 km severozápadně od Šindelného vrchu ve Žďárských vrších, v nadmořské výšce 757 m. Ten spolu s dalšími menšími potoky napájí rybník Velké Dářko. Od výtoku z Velkého Dářka je již říčka nazývána Sázavou.

Chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy je podcelek Českomoravské vrchoviny na rozhraní Čech a Moravy. Jako pramenná oblast několika českých a moravských řek (Svratka, Sázava, Oslava, Doubrava, Chrudimka) a jako oblast s četnými rybničními soustavami bylo území vyhlášeno za chráněnou oblast přirozené akumulace vod. Prochází tudy hranice hlavního evropského rozvodí Černého moře (Dunaj) a Severního moře (Labe).

Průtok Sázavy je ochuzen o odběr pitné vody z povodí řeky Želivky, která je jejím největším přítokem. Želivka je známá svou čistotou a kvalitou vody. V letech 1965-75 na ní byla vybudována vodárenská nádrž Švihov, lidově zvaná Želivka, z níž je dálkovým přivaděčem zásobena pitnou vodou Praha a další města ve Středočeském kraji a kraji Vysočina.

Vodácky nejvyhledávanější úseky jsou dvě krásné peřeje v kamenném řečišti v hlubokých lesnatých údolích - Stvořidla pod Světlou nad Sázavou (5 km) a Týnec nad Sázavou (Krhanice) – Pikovice (16 km). Na střední a dolní části toku je množství jezů s vorovými propustmi.

Stvořidla byla vyhlášena přírodní rezervací. „Důvodem ochrany je zachování geomorfologicky významného úseku přirozeného toku řeky Sázavy a přilehlého okolí mezi vrchem Melechov (709 m n.m.) a hřebenem kopce Žebrákov (601 m n.m.). Balvanité až skalnaté koryto, zahloubené v gramonitech a rulách, zde má prudký spád 10,444 prom. a vytváří řadu peřejnatých prahů, na nichž dochází k intenzivnímu provzdušňování vody, které přispívá k zlepšení její čistoty.“

Na úseku Stvořidel se nachází tzv. Sluneční zátoka, kde vedl Jaroslav Foglar svůj slavný skautský tábor, poprvé v roce 1925.

Dolní tok Sázavy byl jedním z center českého trampingu s četnými chatovými osadami. Oblíbená je např. oblast kolem homole vrchu Medník (417 m.n.m.) s rozsáhlým lesním komplexem.

Výstavbou přehrady na Vltavě ve Vraném se vzedmula hladina Sázavy až po dolní špičku ostrova v Pikovicích. Proud Sázavy se tak ztrácí v hladině nádrže a ústí do Vltavy v Davli, ve výšce 200 m n.m.

V minulosti byly na toku Sázavy četné mlýny, pily, škrobárny a hamry (kovářské dílny vybavené stroji poháněnými vodním kolem.)

Přímo na řece se nachází i mnoho historicky zajímavých míst, z těch nejznámějších:
Žďár nad Sázavou s poutním kostelem sv. Jana Nepomuckého na vrchu Zelená hora, dílo J.B.Santiniho-Aichla ve stylu barokní gotiky s půdorysem pěticípé hvězdy, památka UNESCO, pod ní se nachází zámek přestavěný stejným architektem z raně gotického kláštera. Dále Přibyslav s hradem ze 13. st., Havlíčkův Brod, jehož historické jádro je památkovou rezervací, Světlá nad Sázavou se sklářskou tradicí, Ledeč nad Sázavou s renesančním zámkem přestavěným z gotického hradu ze 13. st., Zruč nad Sázavou s pseudogotickým zámkem, Kácov s barokním zámkem, nejzachovalejší český hrad Český Šternberk, Rataje nad Sázavou se zámkem, sklářské město Sázava s klášterem, kdysi proslulým střediskem slovanské vzdělanosti, který prošel řadou stavebních úprav a v 18.st. byla jeho část přestavěna na novorenesanční zámek, zřícenina Zbořený Kostelec, Týnec nad Sázavou s rotundou a hradem.

Železniční trať tzv. Posázavského pacifiku kopíruje tok Sázavy ze Světlé přes Čerčany až do Davle a poté pokračuje podél Vltavy až do Prahy. Název pochází z 20. let 20. st., kdy se rozšířil mezi trampy. Byla vybudována v letech 1881 až 1903. Na stavbě se podílelo mnoho předních stavitelů, nejen z Rakouska-Uherska, ale také z Itálie, kteří měli zkušenosti se stavbou železnice v náročném skalnatém terénu.

Realizace trati umožnila obrovský rozvoj celé oblasti Posázaví a Brd. Původně měla velký hospodářský význam - přeprava dřeva z okolí Dobříše, zásobení modřanského cukrovaru a papíren ve Vraném nad Vltavou, obsluha kovohutí Mníšek, doprava materiálu z lomů a skláren na trase. Velmi také dopomohla růstu turistického ruchu. Na začátku 20. st. se stala důležitým článkem v rozvoji trampingu v okolí Prahy, protože zpřístupnila romantické scenérie těchto oblastí.

Mezi zastávkami Luka pod Medníkem a Jílové u Prahy se nachází pozoruhodný kamenný viadukt Žampach o sedmi obloucích, max. výšce 41,735 m, postavený v oblouku o poloměru 180 m.

Duchovní komunikaci o řece Sázavě najdete na samostatné stránce

Úloha a význam řeky Sázavy

Rozhovor s touto řekou najdete na stránce

Rozhovor s řekou Sázavou

Níže na této stránce najdete čtyři Fotogalerie: