71F. Eckhart Tolle a jeho kniha Nová Země

Proč se věnujeme podrobně této knize?

Jak už jsem uvedl v článku 71A. Co je ego, jak se projevuje a jak se s ním vypořádat? I , celková pravdivost a objektivita knihy Nová Země je podle Přírody těsně nad hranicí 80%. Kniha se zabývá detailně problematikou Ega ze všech možných pohledů. Mnohé z myšlenek této knihy promítl Ján Pecsők do dvojice článků o Egu. Proto budu této knize věnovat více času a zhodnotím ji podrobněji.

Podrobněji se této knize věnuji i z důvodu, že Eckhart Tolle je v dnešní době vysoce aktivní ve své duchovní práci. A to jednak prostřednictvím svých knih, a dále také formou desítek dostupných videí na internetu. A touto formou tak ovlivňuje značnou část současné populace na Zemi.  Je vhodné si proto uvědomit, v čem jsou jeho postoje přínosem a v čem již naopak Novému vývoji neodpovídají.

Uvedu zde celou řadu příkladů a konkrétních citací. Nepůjde však o kompletní soupis přínosných a naopak vychýlených myšlenek. Půjde jen o dílčí ukázky. Na detailní rozpor celé knihy by jeden článek nestačil.

Další pozitivní myšlenky v knize Eckharta Tolleho Nová Země

V knize najdeme i další zásadní myšlenky netýkající se přímo problematiky Ega, které jsou i z pohledu NDC příznivé. Těmi začneme. I u těchto citací se však stává, že jakmile jdu do větší hloubky přenášených myšlenek, začnou se objevovat dílčí rozpory s některými zásadními principy vzestupné světelné cesty.

Nová forma duchovnosti přichází mimo struktury náboženství

Autor naznačuje, že nová forma duchovnosti se dnes šíří především mimo struktury náboženství:  

DUCHOVNOST A NÁBOŽENSTVÍ

Mohou hrát tradiční náboženství nějakou roli v probouzení nového stavu vědomí? Mnoho lidí dnes už chápe rozdíl mezi duchovností a náboženstvím. Nová forma duchovnosti, transformované vědomí, se začíná objevovat převážně mimo tradiční náboženské struktury… Široce rozšířený rozvoj duchovnosti mimo tradiční náboženské instituce je zcela nový trend.

K tomu není co dodat, takové myšlenky jsou jistě pravdivé. Za rozpor však už můžeme vnímat to, že v jiném úseku textu (viz dále) se autor odvolává na Ježíše Krista. Tedy na člověka, jehož mise se stala základem pro odstartování křesťanského náboženství. Jde o rozpor nebo ne?

I duchovní pohled na Ježíše v rámci Staré cesty je deformovaný

Někteří zastánci Staré duchovní cesty tvrdí, že náboženství značně zdeformovalo úlohu a poslání Ježíše Krista, i jeho původní učení, které lidstvu přinesl. Pamatuji si na seminář v roce 1999, kde nám byla předvedena jiná, duchovně údajně „čistější“ forma modlitby Otčenáš. Pořád to však byla modlitba, která člověka spojovala s náboženstvím, která vázala člověka na ty samé umělé modly, duchovní majestáty Otce, Syna a Ducha Svatého (viz texty 39F. Řízení karmy a vedení bytostí Duchovními hierarchiemi, 43H. O božských bytostech uměle vytvořených lidmi, 54A. Kristovo vědomí, neviditelnost a údajný přechod do 5. dimenze, 71E. Objektivní existence Dobra a Zla, temné systémy „Třetí cesty“). I když v této nové podobě byla modlitba pozměněná a více přizpůsobená duchovnímu nenáboženskému pohledu na svět.

V textech o Ježíšovi jsme vysvětlili, že i tento nenáboženský pohled Staré duchovní cesty na Ježíše je v mnoha dílčích situacích zásadně zdeformovaný. Že tzv. Kristovo vědomí je pouhou iluzí, která neodpovídá skutečné realitě. Takže o rozpor zde jde. Na jedné straně autor sice odmítá struktury náboženství, na druhé straně se však svým přístupem napojuje na tytéž umělé modly jako křesťanské náboženství. Na modly vytvořené Vesmírnými lidmi.

O životě Ježíše bylo více v textech 43A. Ježíš Kristus a poselství Velikonoc, 43B. Ježíšovo poselství pro lidstvo, 50A. Pravda o životě a ukřižování Ježíše Krista I až 50E. Pravda o životě a ukřižování Ježíše Krista V.

Zásadní volba lidstva: Udělat vývojový skok nebo zaniknout

Autor nezdůrazňuje, jak je dosavadní vývoj pozitivní, ale naopak volá po zásadní změně:

POTŘEBA ZMĚNY

Tváří v tvář krizi, když už starý způsob života přestává fungovat a před námi stojí zdánlivě nepřekonatelné problémy, musí každý tvor - i druh - buď zemřít, vyhynout, anebo překonat svá omezení a učinit vývojový skok. Nemalá část lidské populace si brzy uvědomí, pokud se tak již nestalo, že lidstvo stojí před zásadní volbou: Udělat vývojový skok, nebo zaniknout. To, co vzniká, není nová víra, nové náboženství, duchovní hnutí ani mytologie. Naopak, jsme svědky konce těchto institucí.

Ano, i tyto myšlenky jsou jednoznačně správné a pozitivní i z pohledu Nového vývoje. Jde ovšem o to, co si autor pod tím vývojovým skokem představuje. Píše o transformaci vědomí, která dá vzniknout Nové Zemi. Jak však naznačí další citace z jeho knihy uvedené v tomto článku, v těchto svých vizích nového světa se opět plně napojuje na překonané teorie Staré duchovní cesty.

Zachovat si vnitřní klid v každé situaci?

VNITŘNÍ PROSTOR

Podle starého súfijského příběhu žil kdysi dávno v jedné zemi na Středním východě král, který se neustále zmítal mezi štěstím a zoufalstvím. Dokázala ho rozčílit i sebenepatrnější věc, a štěstí vždy velmi rychle vystřídalo zklamání a beznaděj. Až to jednoho dne krále přestalo bavit. Rozhodl se, že najde způsob, jak z toho ven. Dal poslat pro jednoho moudrého muže, o kterém se říkalo, že je osvícený. Když ten muž přišel, král mu řekl: „Chci být jako ty. Poraď mi, prosím, co mám dělat, abych byl také tak klidný, vyrovnaný a moudrý…“ A ten moudrý muž řekl: „Možná ti mohu pomoci…“ Vrátil se až za několik týdnů a donesl králi zdobenou skříňku z nefritu. Král ji otevřel a uvnitř našel zlatý prsten. Bylo na něm vyryto: I toto pomine.

„Co to má znamenat?“ zeptal se král. „Nos tento prsten, a kdykoliv se něco stane, přečti si, co je na něm napsáno, dřív než vyslovíš jakýkoliv soud, než začneš danou událost považovat za špatnou, nebo dobrou. Jen tak si uchováš klid.“

Ano, výborná pomůcka k tomu, abych si dokázal při běžných situacích zachovat klid. Říci si slova: I toto pomine. Nemělo by to však znamenat, že se s tou situací uspokojím, je-li nepříznivá. Naopak bych měl usilovat o rozpoznání skutečného duchovního poselství takové situace. A poté se podle tohoto poselství zařídit a udělat vše pro to, aby se stejná nepříznivá situace už neopakovala.

Vede k duchovní pokročilosti klid duchovního mistra, který vždy zůstává nad věcí?

I v těchto slovech autora však již můžeme rozpoznat vliv některých směrů Staré duchovní cesty. Nenechat se vykolejit z rovnovážného středu hmotnými událostmi. Brát s nadhledem všechny hmotné události jako pomíjivé oproti záležitostem duchovního rázu, které jsou trvalé a věčné. Dostávat se do klidu duchovní mistra, který za každé situace zůstává nad věcí. I nad projevujícími se protiklady Dobra a Zla. I nad jakýmkoliv bojem proti Zlu, proti Temnu.

Takový postoj však může přinést, a často také skutečně přináší, tendence přílišného odpoutání se od hmotné reality. A tím i odpoutání se od zásadních duchovních úkolů, které tady člověk ve hmotě má. Při takových snahách zůstávat trvale nad věcí může člověk začít ignorovat důležitá poselství událostí, závažné impulsy a náznaky, které jej mají vést.

Právě pobyt ve hmotě a rozpoznávání přicházejících poselství hmotných událostí vedou člověka ke světelné evoluci, světelnému vzestupu, k dalšímu vylaďování a harmonizování svého nitra, ke zvyšování frekvence světelné bioenergie, na kterou je jeho nitro naladěno. To vše pak ve svých důsledcích spouští přirozenou karmickou očistu. A ta zase zpětně pro člověka přináší příležitost postupného pochopení minulých omylů, chyb a přehmatů, a také větší stabilitu na světelném vzestupu.

Domnění, že k vyšší duchovní pokročilosti mne dovede schopnost trvale ve hmotě zůstávat na obláčku umělého klidu, je pouhou iluzí. Iluzí vycházejícího z nesprávného předpokladu, že k postupnému rozpuštění mojí karmy stačí zachovávat vnitřní klid. Že se moje karma právě zachováním vnitřního klidu jednoho dne sama rozpustí a já takto postupně dojdu k osvícení. A že to mne vyváže z nutného koloběhu opakovaných reinkarnací. O nepravdivosti takových tezí bylo řečeno více například v textu 20A. Největší omyly Staré duchovní cesty. Další informace najde čtenář v textech 39G. Principy přirozené karmické očisty, 48F. Proč lidstvo podceňuje první tři úrovně na duchovní cestě?

Co dělat, abych určitou činností nezpůsoboval sobě nebo druhým utrpení?

Autor vysvětluje, že někdy musíme vykonávat činnost, která nás nebaví, nebo je nám dokonce nepříjemná. Ale je důležité to udělat. Naznačuje to na příkladu, kdy musím chtě nechtě třeba vyměnit poškozenou pneumatiku u auta za deště, pokud se vůbec chci dostat tam, kam potřebuji.

Pro člověka může taková situace nastat při plnění některé běžné každodenní činnosti, kterou je třeba čištění zubů nebo cvičení Pěti Tibeťanů, apod. Člověku se zrovna nechce, je pozdě, je hodně unavený, raději by už šel spát. V dané chvíli jej to nebaví, i když jindy s tím nemá problémy.

Eckhart Tolle vysvětluje, že je důležité, jakým způsobem člověk k té činnosti přistupuje. Označuje to termínem „osvícené konání“, které by podle něj mělo být dalším stupněm ve vývoji vědomí na naší Planetě:

TŘI DRUHY OSVÍCENÉHO KONÁNÍ

Vědomí může do toho, co děláte, a tedy skrze vás do tohoto světa, proudit třemi způsoby, ve třech modalitách - existují tedy tři možnosti, jak spojit svůj život s tvůrčími silami vesmíru. Třemi modalitami osvíceného konání jsou přijetí, radost a nadšení. Každá z nich představuje určitou vibrační frekvenci vědomí. Pokaždé, než se do něčeho pustíte, ať je to banální záležitost nebo složitý problém, byste se měli ujistit, že je některá z nich přítomná. Pokud necítíte přijetí, radost, ani nadšení, způsobíte danou činností utrpení – sobě i ostatním.

Pozor, autor zde píše pouze o třech světelných variantách působení vesmírné síly. Zcela opomněl variantu působení temné vesmírné síly. Jako kdyby o ní nevěděl, ignoroval ji, jako kdyby její objektivní existenci vůbec neuznával.

Vždyť ale i lidé ovládnutí, vychýlení, zatemnění, dělají určitou činnost s nadšením, s vnitřním pocitem, že tím pomáhají světu a přitom ve skutečnosti světelnou cestu pro tuto Planetu svojí činností blokují.

Opět to souvisí s nesprávným přejímáním některých základních tezí Staré duchovní cesty, že temná strana světa objektivně neexistuje. Již vícekrát jsem naznačil, jak poučná mohou být některá díla z oblasti sci-fi. Například známá filmová sága Hvězdné války, která již obsahuje 6 pokračování, a další tři se začínají natáčet. I zde autoři od samého počátku pracovali s faktem, že existuje světelná a temná strana vesmírné síly. A že někteří původně přední bojovníci za Světlo přešli během svého vývoje na temnou stranu.

PŘIJETÍ

Pokud vám nějaká činnost nepřináší radost, můžete ji alespoň přijmout jako nevyhnutelnou. Přijetí znamená, že dobrovolně děláte to, co od vás daná situace neboli okamžik vyžaduje. Když danou situaci dokážete přijmout, uděláte vše, co je potřeba, v klidu. Energie klidu má velmi jemné vibrace a ty prostoupí vše, co uděláte. Na první pohled se vám přijetí může zdát jako příliš pasivní přístup, ve skutečnosti je však velmi aktivní a tvůrčí, protože vnáší do tohoto světa něco úplně nového. Jemnohmotné vibrace klidu jsou vědomím, které vstupuje na tento svět skrze odevzdání a smíření se s danou situací, skrze přijetí toho, co je nutné udělat. Jestliže se z dané činnosti nedokážete radovat a ani ji nedokážete přijmout - přestaňte.

Opět zásadní duchovní výhrada: Podsouvání myšlenek, že všechny činnosti jsou v pořádku. Že pokud jsme dostatečně čistí a moudří, že máme přijmout všechno, co nám život přináší. A co když se mé nitro určité činnosti příčí proto, že ji vnímá jako nežádoucí, vysoce zatemněnou? Takovou činnost bych přece neměl přijímat a dělat ji tak dlouho, až mne konečně začne bavit. V uvažování autora tak chybí přijímání role světelné intuice, vyššího duchovního vedení. Které mi mohou dávat různým způsobem náznaky, že ta a ta činnost je nevhodná. Že ta a ta činnost je v rozporu se světelnou etikou.

Ani volba naznačená v poslední větě nebude vždy správná. Některé činnosti je důležité udělat, i když se z nich v tu chvíli nedokážu radovat, ani je nedokážu přijmout. Poškozené jízdní kolo je přece důležité opravit, abych dojel do cíle. A ne je vztekle odhodit a všechno vzdát. Správnou volbou mnohdy nebývá jít od toho.

RADOST

Klid a mír provázející odevzdanou činnost se ve chvíli, kdy z ní začnete mít radost, často změní v pocit živosti. Radost je druhou modalitou osvíceného konání. Na nové zemi nahradí radost chtění jako hlavní motivující sílu lidského konání. Chtění vzniká na základě iluze ega, že existuje odděleně od zbytku vesmíru, i od síly stojící za veškerým stvořením. Skrze radost se s ní můžete naopak spojit.

NADŠENÍ

Existuje ještě jeden způsob tvůrčího projevu vědomí, jejž mohou zažívat lidé, kteří se neodklánějí od vnitřního smyslu života - probuzení. Jednoho dne se probudí s jistotou, že našli vnější cíl svého života.

Mají jasnou vizi, neboli záměr, a vytrvale se ho snaží uskutečnit… Nadšení můžete cítit tehdy, když si skutečně užíváte to, co děláte, a zároveň máte nějaký cíl nebo vizi s tím spojenou… Nadšení posiluje vše, co děláte. Lidé, kteří k této síle ještě nenalezli cestu, mohou na „vaše“ úspěchy hledět s úžasem a mylně je spojovat s tím, kdo jste. Nadšení a ego se vzájemně vylučují. Přítomnost jednoho automaticky znamená nepřítomnost druhého.

I tady autor neuvažuje temnou variantu. Že člověk se může nadchnout i pro zcela vychýlené, vrcholně zatemněné, nebo i nesmyslné záležitosti. Stačí, když energie té činnosti rezonují s něčím v jeho nitru. Například s dávnými karmickými vrstvami, které se právě derou na povrch. A tím i s dávnými přehmaty a nepříznivými zkušenostmi. Nadchnout mne může jak mimořádná světelná čistota určitého záměru, tak také dokonale zastřený temný záměr, který nedokážu prohlédnout.

Navíc, když budete detailně zkoumat činnost druhých lidí, zjistíte, že také egoistické pohnutky mohou být doprovázeny nadšením a energií. Že tedy ego nemusí vždy vylučovat nadšení.

Myšlenky z knihy Nová Země, které jsou již zjevně vychýlené

I přes určitý pozitivní přínos knihy Nová Země jsou mnohé z myšlenek v této knize nenápadně zabaleny do pozadí Staré duchovní cesty, podobně jako některé myšlenky v knihách Jamese Redfielda. A najdeme zde proto i dílčí úvahy a vývody, které jsou s Novým vývojem neslučitelné. Které mají pouze dílčí platnost použitelnou na situaci, pokud by objektivní Zlo neexistovalo. Jenže ono existuje.

Jak už jsem uvedl výše, nadhled NDC  prokázal, že Zlo objektivně existuje a s každou svojí činností s sebou přináší nepříznivou levotočivou bioenergii, která je neslučitelná se světelnou cestou. Opět uvedu několik dílčích příkladů.

Existuje absolutní Pravda?

PRAVDA: RELATIVNÍ NEBO ABSOLUTNÍ?

Existuje jen jedna absolutní Pravda, ze které všechny ostatní pravdy vycházejí. Když ji poznáte, budete jednat v souladu s ní. Lidské činy mohou odrážet buď Pravdu, nebo iluzi… Pravda je neoddělitelná od vašeho skutečného já. Ano, vy jste tou Pravdou. Jestliže ji budete hledat kdekoliv jinde než v sobě, vždy jste nakonec odsouzeni k neúspěchu. Tou Pravdou jste vy, vaše čisté Bytí. Přesně to se snažil vyjádřit Ježíš, když řekl: „Já jsem ta cesta, pravda i život.“ Tato slova, správně pochopena, jsou nejpřímějším a nejsilnějším vyjádřením Pravdy, které kdo kdy vyslovil… Někteří křesťanští mystici to nazývají „Kristus v nás“, buddhisté „Buddhova přirozenost“, hinduisté „átman“, „vnitřní Bůh“. Když jste v kontaktu s touto vnitřní dimenzí - což je v podstatě váš přirozený stav, ne nějaký nereálný cil - ve všech vašich vztazích i činech se bude odrážet jednota s Životem, který můžete cítit hluboko ve svém nitru. To je láska. Zákony, zákazy a pravidla jsou nutné jen pro ty, kteří nejsou v kontaktu s tím, čím jsou, se svou nejvnitřnější podstatou, vnitřní Pravdou. Ta je chrání před nejhoršími výstřelky ega. Svatý Augustin řekl: „Miluj a čiň, co chceš.“ Pomocí žádných slov se nedostanete blíže k Pravdě než touto cestou.

Autor zde absolutizuje nejvyšší Pravdu jako kristovství v nás. Neboli stav označovaný jako Kristovo vědomí. Na tyto teorie Staré cesty jsme reagovali v textu 54A. Kristovo vědomí, neviditelnost a údajný přechod do 5. dimenze.

Dále naznačuje idealistickou domněnku, že naše světelné jádro je trvalé, nezničitelné, že nelze nijak zašpinit či vychýlit, ať děláme, co děláme. A je jedno, jestli tím jádrem chápe životní jiskru, astrálního ducha nebo jakýsi střed astrálního ducha. V textu 70A. Životní jiskra, hadí síla a jiskra vědomí člověka  jsem vysvětlil pravý opak těchto tezí. Že i světelnou životní jiskru člověka, která je jeho světelným jádrem, stejně tak jako astrálního ducha člověka, je možné zatemnit, vychýlit, poškodit. U životní jiskry lze dokonce ukrást její část nebo nahradit původní světelnou jiskru jiskrou temnou.

Eckhart Tolle podobnými myšlenkami navazuje na klasické teze Staré duchovní cesty o návratu ke Stvořiteli. O nalezení Nejvyšší Pravdy uvnitř nás. A to v podobě naší životní jiskry nebo v horším případě našeho astrálního ducha. Naopak Nová duchovní cesta není o žádném soustředění se na domnělou Nejvyšší Pravdu. Je o neustálém světelném růstu, o trvalém a stabilním světelném vzestupu. O navazování duchovního spojení s Přírodou, planetou Zemí, Sluncem, Vesmírem (Kosmickým vědomím), s bytostmi z vyšších světů nad naším Vesmírem.

Světelnou jiskru máme proto, aby nás pomáhala táhnout vzhůru. Ovšem ne proto, abychom se na její podobu v daném čase zaměřili jako na etalon, na vzor dokonalé čistoty.

Viz též texty 70A. Životní jiskra, hadí síla a jiskra vědomí člověka , 47C. Rozdíly v pojmech astrální duch a Vnitřní duchovní Já, Ježíš: „Já jsem ta cesta, pravda i život.“

Ani samotná myšlenka existence absolutní pravdy není slučitelná s Novým vývojem. Podle zjištění dosažených na cestě neomezeného světelného vzestupu je úroveň každé pravdy dána výškou frekvence bioenergie, kterou je tato pravda přenášena. A protože ke každé velikosti frekvence existuje frekvence vyšší, proto i ke každé hladině pravdy existuje vyšší hladina pravdy.

Každý boj je pouze stavem mysli?

Souhlasit nejde plně ani s následujícími myšlenkami, které každý boj, každou válku považují jen za stav mysli. A že je tedy správné nebojovat:

VÁLKA JE STAV MYSLI

Možná se vám už stalo, že jste museli chránit sebe nebo někoho jiného před fyzickým násilím, vyvarujte se ale toho, aby se nutná obrana zvrhla ve „vymítání ďábla“, k čemuž máme sklony, kdykoliv proti něčemu bojujeme… Bojem proti nevědomí zabřednete do nevědomého já. Nevědomí, neboli „egoickou poruchu“, nemůžete nikdy přemoct otevřeným bojem. Dokonce i když svého protivníka přemůžete, jeho nevědomí do vás vstoupí, nebo se protivník objeví v nové podobě. Jakmile proti něčemu bojujete, dáváte tomu sílu. To, čemu se bráníte, přetrvává…

Připomeňme si znovu, co to je ego: kolektivní porucha, šílenství lidské mysli… Nikoho nebudete považovat za špatného, budete vědět, že je to jen ego. Když si uvědomíte, že veškeré utrpení vzniká kvůli egoické mysli, budete schopni hlubšího soucitu a přestanete přilévat olej do ohně, který stravuje všechny egoické vztahy. Vzdáte se touhy po pomstě, která egu jenom prospívá.

Autor naznačuje, že tendence bojovat je vlastně egoická porucha. Že veškeré utrpení vzniká kvůli egoické mysli. A že boj tak nemůžete nikdy vyhrát. Že bych nikoho neměl považovat za špatného.

V dalším textu naznačuje, že přicházející situace, do kterých se dostáváme, je třeba přijmout, nebojovat proti nim. To jistě platí v mnoha situacích. Ale co když vás někdo vysává, parazituje na vás? Je snad správné to přijmout? Nikoliv, důležité je postavit se proti tomu, dát najevo, že už si to nadále nenechám líbit. A dát tak možnost sobě i druhé straně, abychom se oba srovnali do zdravého středu.

Takže většinu válek ve hmotném smyslu NE. Ale boj vnitřní i vnější ve smyslu vzepření se proti parazitujícímu a útočícímu Zlu ANO. Jinak nás to Zlo trvale ovládne.

Autorovo pojetí Dobra a Zla

DOBRO A ZLO

Většina lidí si v určité fázi života uvědomí, že neexistuje jen narození, růst, úspěch, dobré zdraví, potěšení a vítězství, ale také ztráta, neúspěch, nemoc, stáří, úpadek, bolest a smrt. Tyto aspekty života bývají opatřovány nálepkou „dobrý“ nebo „špatný“, „žádoucí“ nebo „nežádoucí“, „v pořádku“ nebo „v nepořádku“. Jestliže jsou všechny věci a události navzájem propojeny, znamená to, že mentální nálepky „dobrý“ a „špatný“ jsou zcela zbytečné, protože jsou pouhou iluzí. Vycházejí z velmi omezeného pohledu na svět, a proto jsou relativní a platí jen po omezenou dobu.

Eckhart Tolle opět píše o tom, že nálepky dobrý a špatný, a v přeneseném významu tedy také Dobro a Zlo, jsou pouhou iluzí. Také to jsou obvyklé teze Staré cesty. K tématu objektivní existence dvou protikladných vesmírných sil, Dobra a Zla, jsem se již vyjádřil výše v tomto textu.

Ovšem rozlišení toho, co je prospěšné a co naopak nežádoucí, je potřeba brát a zjišťovat při pohledu z vyšších hladin duchovního nadhledu, z duchovní komunikace se skutečnými Silami Světla – s planetou Zemí, s Přírodou, Sluncem, Vesmírem, atd. Nikoliv s institucemi, které stranu Světla v minulosti zastupovaly, ale v současné době jsou již zřetelně vychýlené a značně zatemněné (lidské Duchovní hierarchie, jednotliví duchovní mistři mimo hmotu, Vesmírní lidé, starověcí učitelé lidstva).

Konkrétních příkladů je možné uvést celou řadu. Například: Drtivá většina metod a pomůcek, které Stará duchovní cesta doporučuje pro získání vyšší světelné pokročilosti, se naopak z vyššího nadhledu jeví tak, že světelný vzestup znemožňují. Nebo naopak: To, co se z pohledu Staré cesty zdá pro získání vyšší duchovní pokročilosti jako bezvýznamné, málo důležité (třeba strava a cvičení Pěti Tibeťanů), se naopak z vyššího nadhledu jeví jako základní pro posilování světelných základů své bytosti.

Je správné přijímat vše, co se děje?

PŘIJÍMEJTE VŠE, CO SE DĚJE 

J. Krishnamurti, významný indický filozof a duchovní učitel, jezdil více než padesát let téměř neustále po celém světě… překvapil své publikum otázkou: „Chcete znát mé tajemství?“… „Nebráním se tomu, co se děje,“ řekl jen, „to je celé mé tajemství.“ Být zajedno s tím, co je, znamená nebránit se vnitřně tomu, co se děje. To znamená nehodnotit to v duchu jako dobré nebo špatné, ale nechat to být.

Opět rozvinutí nesprávného postoje k objektivní existenci Dobra a Zla do dalších důsledků. Nebojovat a vnitřně přijímat vše, co přichází. Ano, za běžných situací je důležité přijímat okolnosti a plynout s proudem přicházejících vesmírných energií. Nerozčilovat se hned, když mně nebo někomu jinému upadne talíř a rozbije se. Nenadávat, jakmile se něco nepodaří. Nebýt nervní, když přijde nepříznivý náznak. Ale jakmile je již v té situaci prvek nevhodného násilí proti mně, pak to přece nemohu nechat být. Naopak je důležité nepřijímat to, vzepřít se, dát najevo, že takhle už dál ne.

Co je ovšem přiměřené a co už nevhodné násilí? Nechat dítě klečet, protože zlobilo a nedalo si říci? Zavřít dítě do sklepa, protože nechtělo pít kyselé mléko? Případně fyzický trest pro dítě (dostat na zadek, vytahat za uši, za vlasy)? Donutit člověka, aby určitou činností, do které se mu nechce, nahradil jinou škodu, kterou způsobil?

Nebo jiný příklad: V situaci vyhrocené karmické očisty se člověku může zdát, že světelné energie na něm páchají určité násilí. Že se snaží jej proti jeho vůli přetvořit do jiné podoby, udělat z něj jiného člověka. A oni v tu chvíli odmítají pustit se starých návyků, vzdát se dávné výbavy, pomocí které ubližovali jiným bytostem. Připadá jim to vše jako násilí. Jde v této situaci o násilí z duchovního pohledu přiměřené?

Nebo když se vyhrotí situace v rodině, kde jeden cvičí a zdravě jí za celou rodinu. A ostatní se jen vezou a ještě navíc si zachovávají své zastaralé neobjektivní názory. Například, že bez masa se člověk nemůže obejít. Nebo že nedostatek vápníku je důležité řešit podstatně vyšším přísunem mléčných výrobků. A pak přijde dílčí pád ze světelné cesty a násilí v podobě vyhrocené karmické očisty, kdy se ta dlouho neřešená situace začne násilně řešit pod obrovským tlakem, při stresu všech zúčastněných. Najednou už není čas, a vše se musí řešit hned, z hodiny na hodinu, ze dne na den. Jde o přiměřené nebo nepřiměřené násilí ze strany světelných energií?

Rozebírat zde vhodnost nebo nevhodnost fyzických trestů nebudeme. Jestli rodič má právo být pro své dítě trestající Karmou v některých situacích nebo vůbec ne.

Tlak očistných karmických energií na změnu u člověka, který se snaží žádoucí změně dlouhodobě odolávat, to je však něco úplně jiného. Příroda, planeta Země a Karma přece mají právo tlačit na přeměnu člověka, pokud nedělá to, co by měl. Proto karmický tlak přicházejících energií není nepřiměřeným násilím v situaci, kdy celý proces řídí spravedlivá světelná Karma. A člověk by jej měl přijímat a respektovat, pokud se chce stát trvalou součástí vzestupné světelné cesty.

Je správné jen vnímat a nic z toho, co se děje, neposuzovat?

VNÍMEJTE, ALE NEPOSUZUJTE

Většina lidí vnímá svět kolem sebe jen okrajově, zvláště tehdy, když se pohybují v dobře známém prostředí. Hlas v hlavě na sebe upoutá většinu jejich pozornosti. Někteří lidé se proto cítí živější, když cestují a navštěvují neznámá místa, protože když poznávají nové, jejich smyslové vnímání - zažívání - zabere větší část vědomí než myšlení. Stanou se přítomnějšími. Jiní zůstanou zcela posedlí svou myslí, ať se kolem nich děje cokoliv. Jejich vnímání a zažívání je pokřiveno neustálými soudy. Takoví lidé, když někam jedou, vlastně tam ani nejsou. Cestuje jen jejich tělo, oni zůstávají tam, kde jsou celý život - ve své hlavě.

Ano, také tato myšlenka se týká většiny běžných situací. Důležité je pozorovat, vnímat, zůstávat otevřený a přitom obezřetný. Nenechat svoje Ego a svůj rozum, aby z nadřazené pozice hodnotily vše, co se kolem mne děje. Aby to neustále komentovaly a posuzovaly. Místo toho žít soustředěně v přítomném okamžiku, vnímat situaci a využívat plně všech možností, které mi tato situace přináší.

Od toho je zde přece Karmická instituce, aby hodnotila činy a vyvozovala z toho závěry. Tato zásada je však opět použitelná pouze v situaci, kdy nečelím objektivnímu útoku Zla od jiných bytostí či systémů. Pak je naopak nezbytné objektivně vyhodnotit situaci za pomoci duchovní komunikace s Přírodou, Karmou, světelnými institucemi vedoucími Nový vývoj a přijmout opatření, aby se totéž nemohlo dít dále.

Lidská cesta jako návrat domů do duchovních sfér?

PROBUZENÍ A NÁVRAT DOMŮ

Období návratu v životě každého jedince, oslabení nebo rozpad formy, ať už stářím, následkem nemoci, nějakého handicapu, ztráty nebo osobní tragédie v sobě vždy nese obrovský potenciál pro duchovní probuzení – konec identifikace se světem forem. Protože ale v současné společnosti není příliš duchovní prostředí, většina lidí takové situace nebere jako příležitost, ale jako něco „strašného“, něco, čemu by se raději vyhnuli.

Tyto události představují počátek návratu domů - pohybu zpět směrem k zániku formy. Pokud se ego neztotožňuje s průvodními projevy cesty zpět, pak se vysoký věk a blížící se smrt stanou tím, čím mají být: vstupní branou do sféry ducha.

Autor zde správně naznačuje, že nemoc, ztráty, tragédie představují razantní vyhrocené náznaky, impulsy, že je potřeba něco zásadního v životě změnit. A jako takové nesou v sobě obrovský potenciál pro duchovní změnu. Většina lidí však takové náznaky nechápe a bere je jako něco strašného.

Jiná věc ovšem je, že autor zde prezentuje odchod ze života jako návrat domů, do sféry ducha. Což je opět typická myšlenka Staré duchovní cesty. Člověk 2. typu byl však koncipován tak, aby jeho domov byl ve hmotě, kde jedině může plně rozvinout svoji schopnost neomezeného duchovního vzestupu přes všechny duchovní bariéry a prahy. A kde se tím pádem může dále vyvíjet, karmicky čistit, harmonizovat, vylaďovat a evolučně ve smyslu Světla růst. Naopak odchodem ze hmoty se jeho další evoluce zastavuje. Příležitostí pro dnešního člověka rozhodně není odchod ze hmoty, ale až případně další nové zrození.

Viz též článek 47E. Odchod lidstva ze hmoty by byl útěkem od vlastní zodpovědnosti.

Eckhart Tolle a učení Tao

Není tajemstvím, že mezi klíčová učení, která Eckhart Tolle uznává, patří právě kniha Tao te ťing. O filozofii Tao má Eckhart Tolle celou řadu videí volně dostupných na internetu, například https://www.youtube.com/watch?v=zfNiZbk0m0c. Většina z těchto videí je v angličtině, některá i s českými titulky.

Wikipedie o tomto učení uvádí:

Kniha Tao te ťing  zhruba překládaná jako Kniha o Tao a ctnosti nebo Kniha o Cestě (Tao) a její Síle (Te), je základní knihou taoismu. Její autorství se v legendách připisuje Starému mistru Lao-c´, jenž ji údajně sepsal kolem roku 600 př. n. l. Slovo ťing znamená „posvátná kniha“, „morální kánon“ (buddhisté později tento termín používali ve významu „sútra“).

Jde o základní text taoismu, jenž patří více než dva tisíce let k hlavním zdrojům čínského myšlení. Je nejčastěji překládaným čínským textem do západních jazyků a dnes je považován za jedno z klíčových děl (viz https://knihy.abz.cz/prodej/tao-te-ting-1).

Eckhart Tolle o této knize sám uvádí:

„Ta kniha ke mně přišla poprvé v mých dvaceti, možná pětadvaceti. Kdosi mi řekl, abych se na ni podíval, že je zajímavá. Podíval jsem se na ni a něco mě na ní přitahovalo, ale bylo to moc záhadné. Věděl jsem, že se v ní něco skrývá, nějaká pravda, ale bylo to tak obtížné, nemohl jsem to uchopit. Pak jsem ji odložil s tím, že mám teď jiné věci na práci. Čas běžel, a když mi bylo něco přes třicet, znovu jsem ji objevil…

Uvědomil jsem si hloubku toho, o čem ta slova mluví. A učení Tao mě pak už nikdy neopustilo – ne ta kniha, ta má různé verze, ale učení Tao v té či oné formě.“

Zdroj: https://dotekticha.blogspot.cz/2009/10/tao-te-ching-ii.html

Když si prolistujete tuto starou, poměrně krátkou knihu, zjistíte, že obsahuje řadu zásadních jednoduchých myšlenek, se kterými bychom jistě souhlasili. Podstatné však je, jaké jsou energie v duchovním pozadí za tímto textem. A nakolik tento text při takto zvolené jednoduchosti vystihuje současnou realitu. Podle Přírody je úroveň objektivity a pravdivosti vůči současnému vývoji kolem 40%. To je dost málo. V řadě zásadních otázek dochází ke značnému zjednodušení, které již realitě neodpovídá, například v otázkách dobra a zla.

Zdroje informací pro Eckharta Tolleho

Například v části https://www.youtube.com/watch?v=R3dOJm9qat4 Eckhart Tolle sám vysvětluje, jak odpovídá na otázky. Jenom dodávám, že tato videa jsou součástí projektu „Eckhart Tolle TV“ ve kterých Eckhart Tolle odpovídá formou veřejné konference na řadu otázek od přímých účastníků takových akcí nebo od svých čtenářů.

Je mu položena otázka. Soustředí se, neví však předem, jaká odpověď přijde. A poté předává to, co mu přichází. Podle něj nejde o hlas jeho rozumu, o jeho předchozí zkušenosti. Očividně se někam napojuje, podobá se to tedy určité formě duchovního přenosu.

Podle Přírody jde o napojení na určité informační systémy Staré duchovní cesty. To však znamená, že přestože jeho knihy jsou z celkového pohledu přínosné, byly vytvořeny v rámci informačního pozadí Staré duchovní cesty, lidských Duchovních hierarchií, Vesmírných lidí, jednotlivých duchovních mistrů mimo hmotný svět. A to způsobuje, že některé ze základních tezí v těchto knihách už dnešní realitě neodpovídají.