Jiří Novák                                                                          Vloženo 24.5.2011

44B. Další srovnání lidstva 1. a 2. typu II

                                                                           

________________________________________________________________

Základní odlišnosti lidstva 1. a 2. typu. Duchovní vnímání a umělá tvořivá síla dovedly dávné civilizace k postupnému pádu. Klíčem k evoluci je světelný vzestup. U člověka 1. typu jsou vnitřní duchovní těla pod ochranou hmoty. U člověka 2. typu je hmotné tělo naopak pod ochranou těla duchovního. Člověk 1. typu byl oživen životní jiskrou, která vznikla zhuštěním energie vesmíru. Lidstvo 2. typu bylo oživeno „božskou“ životní jiskrou. Základem člověka 1. typu je jeho astrální duch. Prvotní oblastí existence člověka 2. typu je naopak hmotný svět. Nový člověk mnohem lépe odolává mentálnímu nátlaku. Proč má evoluce lidstva 1. typu strop? Rozumový postoj v kritické situaci nestačí. Důležité je duchovní čištění vnitřním prožitkem. Lidstvo 2. typu má v sobě skrytou schopnost neomezeného duchovního vzestupu. Lidstvo 1. typu nedokázalo dospět ke skutečnému vzestupu, a tím ani k soustavné karmické očistě.

_________________________________________________________ 

Pokračování první části tématu

Tento článek je pokračováním první části 44A. Další srovnání lidstva 1. a 2. typu I. V té jsem podrobně vysvětlil, co vlastně představuje tak zvaná aura pro dnešního člověka 2. typu. A jaký je naopak pohled magie na tento duchovní jev. A dále jsem se zabýval historií lidstva 1. a 2. typu na Planetě.

Základní rozdíly mezi lidstvem 1. a 2. typu již byly vysvětleny v předchozích článcích o tomto tématu 7. První a Druhý plán Stvořitelů, lidstvo 1. a 2. typu, 8. Druhý plán Stvořitelů - dnešní lidstvo, 14. Důsledky nepochopení rozdílů dvojího lidstva. V tomto dalším pokračování se zaměřím na shrnutí i určité rozšíření všech podstatných rozdílných detailů obou typů člověka. Tentokrát se na některé z těchto rozdílů podíváme také z jiného úhlu pohledu.

Základní odlišnosti lidstva 1. a 2. typu

    1. Zásadně jiná základní počáteční výbava při narození ve hmotě.

    2. Odlišná poloha hmotného těla vůči tělu duchovnímu.

    3. Odlišný způsob vytvoření oživující životní jiskry.

    4. Oživení člověka jako duchovní bytosti mimo hmotu nebo naopak oživení až ve hmotě?

    5. Různá úroveň důležitosti hmotné roviny ve vývoji člověka.

    6. Různá odolnost vůči mentálnímu nátlaku.

    7. Odlišné předpoklady pro trvalý duchovní světelný vzestup.

    8. Odlišné předpoklady pro soustavnou karmickou očistu.

    9. Jinak koncipovaný genetický základ bytosti.

    10. Odlišné cesty energetického zásobování člověka.

    11. Zdůrazňování individuality člověka nebo naopak podpora jednoty s celkem?

    12. Jedna úroveň řízení bytosti člověka proti více úrovním vedení člověka 2. typu.

    13. Automatický předpoklad dokonalosti nebo naopak vložení pojistky proti duchovnímu pádu?

    14. Možnost astrálního cestování nebo naopak možnost duchovního přesunu?

    15. Udělování výjimek a privilegií nebo naopak zajištění stejných podmínek pro všechny?

Jednotlivé body teď rozvedu podrobněji v dalším textu. Prvních osm bodů bude náplní tohoto článku, zbývajících sedm bude rozebráno v dalším pokračování 44C. Další srovnání lidstva 1. a 2. typu III.

Odlišná základní počáteční výbava

Tyto dva typy lidských bytostí dostaly do vínku rozdílnou počáteční tvořivou výbavu. Především to je jejich základní odlišnost. Lidstvo 1. typu se dožívalo dlouhého věku tisíců let a jeho tvořivé schopnosti byly ve srovnání s námi mnohonásobně vyšší. Běžně disponovalo s tvořivou silou, kterou dnes označujeme jako magii. Zároveň mělo otevřené duchovní vědomí. Což znamenalo, že dávné lidstvo vnímalo stejným způsobem hmotný svět i jeho duchovní pozadí. Zpočátku bylo i fyzicky odliš­né od současného člověka, jejich hmotná těla dosahovala výšky zhruba 3 metry. Nad tímto lidstvem od počátku bděli v duchovních sférách nejvyšší andělé Dhyané a nižší andělé, jako jeho učitelé a průvodci.

Člověk 2. typu měl naopak stanoven krátký věk do 120 let, zastřené duchovní vědomí a běžně nemá tvořivé schopnosti schopné měnit strukturu hmoty. Po přechodu do hmotného světa ztrácí vnímání duchovního pozadí světa a dopracovat se k němu může pouze systematickou prací na své vnitřní čistotě a harmonii. Získal však něco navíc, co dávné lidstvo nemělo. A sice možnost duchovního vzestupu přes jakékoliv hranice a duchovní prahy. A vnitřní touhu po poznání, která jej požene mimo hranice tohoto světa.

Původní výbava dovedla dávné civilizace k postupnému pádu

Dávné civilizace začaly od plně rozvinuté duchovní výbavy, otevřeného duchovního vnímání a dokonalých tvořivých schopností. A pak už jen postupně klesaly a upadaly, protože vzhledem ke své relativně dokonalé výbavě v sobě neměly vnitřní motivy pro další zdokonalování se. Vysoká počáteční etika těchto bytostí zpočátku zaručovala, že tvořivé schopnosti nebyly zneužívány. Ale určitá samozřejmost, i pohodlnost, vedla postupně zpočátku k nenápadnému, později k výraznějšímu, poklesu vnitřní čistoty. Začaly se objevovat a množit napřed drobné chybičky, malinké etické přehmaty.

Tak jak vnitřní čistota postupně klesala, původně čisté duchovní vnímání začalo být vychýlenými vnitřními postoji deformováno. Tvořivé schopnosti ještě po určitou dobu přetrvávaly, snížená vnitřní čistota bytostí však vedla k jejich zneužívání. A když se později začaly vytrácet i tvořivé schopnosti, bytosti dělaly vše pro to, aby si schopnosti udržely, případně aby je dokázaly obnovit jakýmkoliv umělým zásahem. Právě tvořivé schopnosti a rozšířené duchovní vnímání se stávaly tím artiklem, který postupně lidstvo nejvíce zajímal. A kvůli kterému začaly civilizace budovat chrámy, které umožňovaly alespoň vybraným bytostem plný návrat k původním schopnostem prostřednictvím rituálů zasvěcování.

Situaci nám stěžuje vše, co jsme zdědili po dávných civilizacích

My lidé 2. typu naopak začínáme od nuly. Máme zastřené duchovní vnímání. Máme-li se dopracovat k získání možnosti vnímat také duchovní pozadí světa, musíme na sobě den za dnem správným způsobem vytrvale pracovat. Není těžké pochopit, jaké výhody tato skutečnost má. Každý si přece daleko více váží toho, k čemu se dopracuje až vlastním vytrvalým úsilím, než toho, co od někoho dostane zadarmo. A navíc tento způsob je zárukou opravdu čistého vnímání, pokud se bytost vydá cestou skutečného světelného vzestupu.

Je však důležité připomenout jeden základní problém, který tuto naši výhodu silně deformuje. Většina z nás byla ve svých minulých existencích také lidmi 1. typu. Většina z nás proto otevřeně používala magii. Kdesi uvnitř našich bytostí proto doposud máme stopy této magie, adresy na dávné magické systémy. Máme tam uloženy všechny omyly, neetické zásahy, které jsme pomocí této magie provedli. Abychom dokázali naplnit poslání, které jsme jako lidé 2. typu dostali, potřebujeme se vyčistit a oprostit od všeho, kvůli čemu dávné lidstvo selhalo. A to jsou zejména umělé tvořivé schopnosti získané mimo pořadí a jejich zneužívání.

Jenže podívejme se na dnešní svět, jak to vše doposud funguje. Knihy o magii jsou na prvních místech v žebříčcích nejprodávanějších knih. Lidé jsou ochotni zaplatit vysoké částky za jednorázová zasvěcení, riskovat použití drogy, jen aby získali alespoň na chvíli přístup k dokonalejšímu duchovnímu vnímání nebo mimořádným tvořivým schopnostem. Poctivá duchovní práce na sobě samém není na pořadu dne, jednoduše doposud není populární, jak jsem vysvětlil v článku 30A. Cesta čistého vzestupu dnes není populární.

Lidé si raději koupí za peníze nejrůznější umělé pomůcky a používají je, než by začali den za dnem pracovat na zásadní změně svých životů zahrnující zejména oblast výživy a oblast fungování vlastních čaker. Naše stránky, na kterých doporučujeme čistý duchovní vzestup a vzdání se umělé výbavy z minulosti, jsou pod tvrdou palbou kritiky zastánců magických pořádků.

Duchovní vnímání ani tvořivá síla nestačily k nalezení evoluce

Mezi duchovně probuzenými lidmi dodnes převažuje a přetrvává názor, že pro úroveň duchovní pokročilosti jsou zásadní dvě věci. Zaprvé duchovní vnímání člověka, možnost přímo získávat informace o duchovním pozadí světa. A zadruhé tvořivá síla člověka. Schopnost měnit běh událostí, přizpůsobovat si vnější podmínky svých životů. Tyto názory jsou pozůstatkem myšlení typického pro člověka 1. typu. Podívejme se však do minulosti, kam takové uvažování člověka dovedlo.

Člověk 1. typu zpočátku vnímal duchovní pozadí světa dokonale a lidský život probíhal v souladu s Planetou a Přírodou. Ale tak jak postupně klesala vnitřní čistota člověka, jeho vnímání bylo čím dál více deformované. Myslel si, že vnímá všechno, ale ve skutečnosti již vnímal svět zkresleně. Navíc postupně ztrácel schopnost rozpoznávat poselství událostí, které kolem něj probíhaly. Čím dál více se svými činy vyděloval z Přírody.

A tvořivá síla? Lidé stále více manipulovali s Přírodou, násilně měnili prostředí svých životů, jak se jim to líbilo. Jednoduše se domnívali, že na to mají právo. Že Planeta přece patří lidem. Neohlíželi se příliš na přirozené přírodní a planetární procesy, které svými zásahy narušovali. Vždy to po jistou dobu fungovalo, kvalita života se zvyšovala, životní úroveň civilizace rostla. Ale jen do té doby, než civilizace překročila určitý kritický bod. Tím bodem mohlo být naakumulování příliš velkého množství nepříznivé karmické energie. Nebo kritická hranice poškození přirozených pochodů Přírody a Planety. Nebo kritický nárůst temných levotočivých energie manipulace a ovládání na Planetě. A ty všechny dílčí výhody, které si lidstvo násilnými zásahy na Přírodě a jiných formách života pracně krok po kroku během tisíců let vydobylo, pak rázem a najednou ztratilo během jediného okamžiku drtivé katastrofy.

Používání umělé tvořivé síly bez dostatečného duchovního a etického nadhledu se prozatím vždy dříve nebo později lidstvu vymstilo. Jedna katastrofa za druhou, zkáza jedné slavné civilizace následovaná další zkázou. To je minulost pozemského lidstva, která je plná katastrof.

Takto jsme dospěli až ke konci 20. století, do bodu zlomu ve vývoji. Většina z nás v té době představovala lidi s nedostatečným duchovním vnímáním. Tvořivé schopnosti měli jen ti, kteří v tomto životě tvrdě zapracovali na získání magických schopností nebo ti, kteří si magii v sobě přenesli z minulých zrození. Právě v tomto bodě historie nastala vhodná doba na to, abychom se konečně zamysleli nad poselstvím dávné minulosti. A díky tomu byla nalezena nová možnost, jak naložit se svým životem. Jak se stát znovu součástí Přírody. Jak konečně přestat narušovat přírodní a planetární přirozené procesy. Na přelomu tisíciletí byla nastartována Nová duchovní cesta, která toto vše umožňuje.

Klíčem k evoluci je světelný vzestup

Na těchto stránkách vysvětlujeme, že klíčem k evoluci není duchovní vnímání, ani tvořivé schopnosti. Že klíčem k evoluci je nalezení skutečného světelného duchovního vzestupu měřeného růstem frekvence vnitřní bioenergie, na kterou je člověk naladěn. Samozřejmým průvodním jevem takového vzestupu bude nalezení cesty k opětovnému spojení člověka s Přírodou. Dosažení takové úrovně vnitřní harmonie, která nám lidem otevře cestu zpět k Přírodě. O tom všem budu mluvit v navazujícím článku 45. Proč právě Nová duchovní cesta?

V článcích 39C. Prokazuje dobré duchovní vnímání karmickou čistotu?40D. Duchovní konzervatismus jako brzda vývoje lidstva, 40E. Jaká je skutečná duchovní situace konzervativců?, jsem vysvětlil, proč dobré duchovní vnímání nejen že člověku nepomáhá ve snazší orientaci, ale že naopak brání v nastoupení cesty skutečné světelné evoluce. Vysvětlil jsem, jak jsou nekriticky přejímané informace z minulosti pro dnešní vývoj škodlivé. Jak privilegia, pravomoce a magické hodnosti přenesené do tohoto světa z minulosti ve skutečnosti brání novému vývoji.

Konečně už potřebujeme přestat s pošilháváním do minulosti v tom smyslu, abychom tam hledali další metody, učení, umělé pomůcky, které bychom přenesli do tohoto světa. Minulost potřebujeme kvůli poučení, co všechno naopak nemáme dělat. Co všechno již vícekrát nemáme používat. Minulost je proto, abychom pochopili, že lidstvo 1. typu ve vývoji selhalo. Že my nejsme zdegenerovaným dávným člověkem, který svým pádem přišel o duchovní vnímání a tvořivé schopnosti. Ale že jsme naopak novým člověkem 2. typu, jehož cesta životem je plánována jinak. A tyto nové možnosti, které v sobě máme, jsou naší obrovskou výhodou.

A když už konečně tento fakt přijmeme, pak je důležité pochopit, co je třeba udělat pro to, abychom naplnili své lidské poslání. Proč jsme dostali na počátku jinou výbavu? Jaký to má účel? Jakou cestou máme v životě jít? Jaké zásadní omyly lidstva 1. typu nemáme opakovat? Určitě nám v tom pomůže detailní rozbor všech rozdílů obou typů člověka a zjištění dalších následků, které z toho vyplývají.

U člověka 1. typu jsou vnitřní duchovní těla pod ochranou hmoty

Druhou základní odlišností obou typů člověka je poloha hmotného těla vůči tělu duchovnímu. Dávné popisy naznačují vnitřní duchovní těla člověka 1. typu, hmotné tělo je u něj proto vnějším obalem, jakoby skořápkou chránící celý vnitřek ořechu. Duchovní těla jsou tedy pod ochranou hmoty. Na první pohled to vypadá tak, že to podstatné, tedy věčný duch bytosti člověka, je hmotou dobře chráněno. Zatímco hmota je při této strategii pouhým obalem, vnějším pláštěm, který, pokud je nevratně poškozen, může být nahrazen novým.

Přechod takového člověka ze hmoty zpět do astrálu po překročení hranice fyzické smrti znamená pouhé odložení hmotného těla jako vnějšího pláště. Tedy nic komplikovaného a problematického. Také proto je člověk 1. typu pevně vázán na astrál, odkud do života ve hmotě přichází. Celé to vypadá jednoduše, srozumitelně a moudře. Jenomže rozhodující ve vývoji člověka je výsledek. Kam člověk s takovou výbavou dokázal po mnoha nových a nových příležitostech dospět? Z tohoto pohledu pak dosavadní zkušenosti z evoluce jasně prokázaly, že tento způsob se neosvědčil. Tvůrci civilizací po mnoha dalších pokusech s různými variantami člověka 1. typu právě toto pochopili, a proto vytvořili naprosto jiný nový projekt lidské bytosti.

U člověka 2. typu je hmotné tělo pod ochranou těla duchovního

U člověka 2. typu naopak Tvůrci zkusili opačný systém. Hmotné tělo je pevným středem bytosti, duchovní tělo tvoří kolem něj ochranné energetické vajíčko. Hmotné tělo je v takové situaci obdobou pecky broskve. Tedy něčím, co jako pevný střed drží kompletní celek bytosti pohromadě. A současně je toto jádro dost důležité na to, aby zůstávalo ukryto uvnitř pod ochranou lákavé šťavnaté dužniny.

Možná to na první pohled vypadá nelogicky, proč duchovní energetický obal chrání hmotné tělo. Vždyť lidé jsou přece zvyklí na to, že prvotní a důležitější je nehmotná duchovní část bytosti. A ta především by měla být pod ochranou pevné či pružné hmoty. Jenomže skutečnost, že hmota je pod ochranou vnějšího duchovního obalu, si drtivá většina veřejně působících duchovních pracovníků ve hmotě vůbec nepřipustí. Jednodušší je přece říci, že to je vlastně stejné, jaké to bylo vždycky předtím. Že po celou dobu historie jde stále o jeden základní typ člověka. Že ta duchovní část, kterou lidé vnímají, jak se rozprostírá kolem těla hmotného, není ničím jiným než pouhým vyzařováním vnitřního ducha. A takto se dostanou tam, kde byli předtím. Nepotřebují nic zdůvodňovat, protože žádnou zásadní změnu nevidí.  Jenže tak to není. Ta zásadní změna tam opravdu je. Vnější aura není vyzařováním vnitřního ducha. To jsem již dostatečně vysvětlil v první části tohoto tématu 43E. Další srovnání lidstva 1. a 2. typu I. Takže je důležité zamyslet se, proč je hmotné tělo pod ochranou energetických struktur těla duchovního a jaké zásadní změny pro život a fungování člověka to přineslo.

První zásadní změna je ta, že hmotné tělo nelze u člověka 2. typu jednoduše oddělit jako přebytečný obal. Proto fyzické úmrtí i nové zrození člověka 2. typu představují mnohem složitější proces, během kterého člo­věk automaticky prochází komplikovanou energetickou transformací. Této problematice budu věnovat samostatné pokračování v rámci tématu 46 nazvané Astrální svět a nadzemská posmrtná dimenze. Další důsledky vysvětlím dále v samostatných bodech.

Člověk 1. typu byl oživen jako nehmotná duchovní bytost

Třetím zásadním rozdílem obou typů člověka je jiný způsob oživení bytosti životní jiskrou. Člověk 1. typu byl oživen životní jiskrou, která vznikla zhuštěním energie Vesmíru. Té nejčistší energie z Vesmíru, která v té době byla k dispozici. Byl tedy oživen energií sféry, ve které měl přebývat. Takto byl stvořen duchovní základ lidstva 1. typu. A takto byly stvořeny také andělské bytosti různých úrovní sídlící v duchovních rovinách Vesmíru.

Důležité je, že člověk 1. typu byl oživen mimo hmotné tělo jako duchovní bytost, která teprve poté sestupovala do hmoty a dodatečně se odívala hmotným tělem. Úroveň harmonie takto stvoře­ných bytostí má svůj strop, který nemohou překročit. Nemohou se na své duchovní cestě dostat výše, než je ta nejčistší oživující složka, kterou mají v sobě. Nemohou se proto svojí harmonií dostat ven z tohoto Vesmíru a jeho duchovních úrovní. Na počátku zde ani nebyl důvod, proč by lidstvo nebo andělé měli opouštět sféru, ve které jim bylo dáno žít a fungovat.

Tato strategie sice vypadala jednoduše, neumožňovala však skutečný duchovní růst, jak jednoznačně prokázala praxe. Lidstvo 1. typu jednoduše nemělo žádný motiv pro duchovní růst. Bylo přece od samého počátku z duchovního pohledu velmi dokonalé. O co dalšího by ještě mělo usilovat? Když dostalo do výbavy vše, co potřebovalo?

Lidstvo 2. typu bylo oživeno „božskou“ životní jiskrou

Až v situaci opakovaných nových začátků a dalších a dalších pádů „slavných“ civilizací 1. typu vznikla potřeba projektu nového člověka. Po mnoha zkouškách s různými, v detailech se lišícími variantami lidstva 1. typu, musela konečně přijít zásadní změna. Naprosto jiný typ člověka. Konečně už něco zásadního změnit, když ta původní varianta člověka ne a ne zabrat. Nic se přece neděje náhodou. Kdyby některá z civilizací 1. typu dokázala naplnit své poslání a pomohla nasměrovat Vesmír, planety a různé úrovně Přírody ke stabilní evoluci, nebylo by už co řešit. Jenže to se nestalo.

Pro lidstvo 2. typu byla zvolena jiná strategie, která by především umožňovala skutečný a trvalý světelný vzestup. Lidstvo 2. typu bylo oživeno zárodkem energie samotného Otce Stvořitele v podobě životní (božské) jiskry. Každý člověk dnešní doby tak v sobě má zárodek prvotní energie ze Sféry Stvořitelů, z oblasti mimo tento Vesmír. To je ta esence, která oživuje člověka a která jej duchovně táhne nahoru.

Samotná životní jiskra však sama o sobě ještě nebyla dostačující pro fungování schopnosti neomezeného duchovního vzestupu. Zásadní je ještě následující okolnost. Došlo k oživení člověka 2. typu také ještě před vstupem do hmoty, nebo až v samotné hmotě?

K oživení člověka 2. typu došlo až ve hmotě

V obrázkových Biblích z minulosti jsou obrazy, na kterých Bůh uplácá člověka z hlíny a pak ho oživí. Stejně tak ve filmech trilogie „Pán prstenů“ bylo naznačeno, jak temné síly doslova vařily v kádích nové bytosti, jako když dnešní člověk vaří knedlíky, aby do nich poté určitým magickým zásahem vdechly život. A takto je oživily a současně učinily věčně oddanými svému tvůrci. Jak tedy vlastně probíhalo stvoření člověka 2. typu a jeho oživení?

Čtvrtým zásadním rozdílem obou typů člověka je místo, sféra, ve které byl člověk oživen životní jiskrou. Zatímco lidstvo 1. typu bylo oživeno v duchovních rovinách Vesmíru ještě před vstupem do hmoty, k oživení člověka 2. typu došlo podle Přírody i podle andělů Dhyanů skutečně až ve hmotě. Proč a z jakého důvodu? Jak už jsem naznačil, přechod člověka 2. typu z astrálu do hmoty je složitou procedurou. Nejde zde o pouhé „obléknutí“ člověka do hmotného těla. Hmotné tělo je zde středem bytosti, je proniknuto a současně zvnějšku obaleno v dnešní době již dvanácti úrovněmi duchovního těla. Kompletní bytost člověka 2. typu proto mohla být dokončena ve hmotě.

Zde ve hmotě byl duchovní základ bytosti člověka 2. typu propojen s hmotným tělem novým způsobem. Hmotné tělo je tou částí, která jako pevný střed drží bytost člověka pohromadě. A hmota je současně tou sférou, která člověku dává možnost vývoje, možnost růstu, postupného zdokonalování se. A připočteme-li k tomu osazení životní jiskrou ze sféry Stvořitelů, výsledkem tohoto komplexu hmotného a duchovního těla je evoluční tah vzhůru. Který je pro nového člověka vnitřním hnacím motorem evoluce. A který mu zároveň poskytuje nový motiv pro tento růst – možnost dopracovat se k dobrému duchovnímu vnímání a mimořádným duchovním schopnostem vytrvalým vlastním úsilím.

Odlišný způsob oživení je dalším zásadním rozdílem mezi lidstvem 1. a 2. typu. A aby to fungovalo, bylo ještě potřeba dořešit proceduru přechodu ze hmoty do astrálu po fyzické smrti a opětovný návrat do hmoty. O tom již bude více v jiném článku dalšího tématu 46 o dimenzích, sférách úrovních.

Člověk 2. typu začal svou životní pouť v „pozemském ráji“

Člověk 2. typu byl vytvářen ve hmotě ve speciálně ochráněném území, které je označováno jako ráj. Podle mnohých náznaků šlo o bájný ostrov Taprobane, jehož pozůstatkem je dnešní indický kontinent a ostrov Ceylon (Srí Lanka). Měl zde být ochráněn před všemi možnými vnějšími vlivy a nepřijatelnými zásahy ze strany temných sil. Tento cíl však nebyl naplněn, jak jsem se zmínil již v článku  39H. Kam až může vést neochota karmicky se čistit. Podle andělů Dhyanů byl tento projekt nejprve připraven v nehmotné duchovní sféře, a poté byli noví lidé na ostrově Taprobane přetvářeni z nehmotné do fyzické podoby. A až teprve zde ve hmotě bylo provedeno jejich konečné oživení a vysazení v pomyslném ráji čisté Přírody.

A to, co je prezentováno jako vyhnání z ráje, nebylo ve skutečnosti nic jiného, než postupné záměrné vysazování rozsáhlejších skupin lidstva 2. typu již mimo toto původní domovské ochráněné prostředí na další kontinenty.

Základem člověka 1. typu je jeho astrální duch

Pátým rozdílem je úloha a význam hmotné roviny pro oba typy člověka. U člověka 1. typu byl za nejdůležitější část jeho bytosti považován astrální duch, tedy nehmotná duchovní podoba tohoto člověka. Takto byl původně stvořen. A z této pozice se odíval hmotným tělem a přesouval se na omezenou dobu do hmoty. Hmotný svět je pro člověka 1. typu považován za sféru, do které se dostává pouze dočasně, aby vykonal určité nezbytné úkoly. Aby zvládl určité základní zkoušky, které jej na cestě evoluce očekávají. Poté se však opět navrací do nehmotného duchovního tvaru, který je pro něj základní, prvotní. Aby tam pokračoval ve „vyšší“ formě své evoluce. Toto nehmotné prostředí je jeho domovskou sférou.

Takový koncept vypadá hezky. Podstatná je však praxe – skutečný výsledek, ke kterému takto koncipovaná evoluce člověka 1. typu dospěla. A v tomto případě je výsledek z hlediska dlouhodobého vývoje pro lidstvo 1. typu velmi nepříznivý.

Prvotní oblastí existence člověka 2. typu je naopak hmotný svět

Naproti tomu pro člověka 2. typu je základní a prvotní oblastí jeho existence hmotný svět. Zde byl oživen a v této úrovni disponuje tím, co jej zřetelně odlišuje od dávného lidstva. A to je schopnost neomezeného duchovního vzestupu přes všechny bariéry a duchovní prahy. Pouze zde ve hmotě se člověk 2. typu může dále vyvíjet a evolučně růst. Jakýkoliv odchod ze hmoty pro něj představuje havárii a odchod do prostředí mimo vývoj. Do oblasti, ve které ztrácí spojení se svojí prvotní podstatou, kterou je dokonalé spojení hmotné a duchovní části bytosti v jediný nedělitelný celek. Astrální duch má pro člověka 2. typu zcela jiný význam, jak vysvětlím v následujícím tématu 44. Důležitost astrálního ducha tím ustupuje do pozadí. Vysvětlení, jakým způsobem pro člověka funguje čistící mechanismus hmoty, jsem se zabýval v článku 20A. Největší omyly Staré duchovní cesty.

Nový člověk mnohem lépe odolává mentálnímu nátlaku

Šestým rozdílem je různá odolnost obou typů člověka vůči mentálnímu nátlaku. Je známo z minulosti, že drtivý mentální nátlak mohl pro člověka 1. typu znamenat naprostou zkázu, rozklad jeho bytosti, fyzickou smrt. Příběhy o tom lze nalézt v knize Marty Foučkové: Já jsem. Proč byl člověk 1. typu tak zranitelný? Protože hmota byla na povrchu bytosti. Hmotné tělo bylo prvním nárazníkem, který musel zadržet jakýkoliv energetický útok z vnějšího prostředí. Hmotný mozek a v jeho prostoru sídlící vědomí neměly dostatečnou energetickou ochranu.

Snadno přijdeme na to, jakou další výhodu mají vnější energetická těla u člověka 2. typu. Na rozdíl od člověka 1. typu jsme ve hmotě méně zranitelní vůči energetickému napadení zvenčí. Protože naše hlava a v ní umístěný mozek a vědomí jsou nejen pod ochranou tvrdé lebky. Ale navíc ještě pod ochranou energetického obalu. Lépe proto odoláváme pokusům o vysávání a mentální ovládání, i dalším energetickým útokům. A to je velmi důležité, jak naznačím v dalším textu.

Člověk 2. typu bude obvykle při takovém napadení vnímat pouze slabší nebo silnější bolesti hlavy, případně i výraznější tlak. Ale do jisté míry je schopen i takto napadený fungovat ve hmotě dál. A může trvat měsíce či roky, než se taková forma nátlaku negativně projeví na jeho celkovém zdravotním stavu.

Jako lidé 2. typu jsme sice z pohledu duchovního vnímání více zabednění, ale zato nesmírně odolní. Dnešní vývoj potvrzuje, jaké všechny formy ovládání v tichosti snášíme a přitom stále ještě stojíme na nohou. Temné systémy doposud nedokázaly úplně zlomit lidstvo jako celek. Jiná je však situace u mnohých jednotlivců, kteří již plně podlehli temné síle – duchovně, psychicky a třeba i fyzicky.

Lidstvo 1. typu nemělo předpoklady pro trvalý duchovní světelný vzestup

Sedmým rozdílem jsou odlišné předpoklady pro trvalý světelný vzestup u obou typů člověka. Dočasná období relativní prosperity u lidstva 1. typu byla vždy následována obdobím drtivého pádu. Scénář vývoje byl stále stejný. Dokud rozvíjející se věda, technika, duchovní nauky i magie v pozitivním smyslu zlepšovaly život na Planetě, dokud hladina manipulace s Planetou, Přírodou a jinými formami života nepřekročila kritickou hranici, úroveň civilizace rostla. Příroda však potvrzuje, že nikdy nešlo o skutečný světelný vzestup lidstva měřený růstem vnitřní frekvence, vnitřní etiky a čistoty. Vždy šlo jen o zvyšování životní úrovně, zlepšování určitých kvalit života v obdobích míru.

Jakmile však věda, technika, magie a duchovní vědy překročily určité etické hranice, obvykle dříve nebo později následoval pád civilizace. Okamžitý krach náhlou katastrofou nebo dlouhodobější vytlačení ze hmoty, když se podmínky života začaly zpočátku nenápadně a později drasticky zhoršovat.

Duchovní růst lidstva 1. typu

Určitý alespoň dočasný duchovní růst lidstva 1. typu byl zajišťován jiným způsobem, jak vysvětlím dále. Nešlo však přitom o skutečný světelný vzestup měřený nárůstem frekvence vnitřního naladění. Člověk 1. typu vnímá hmotu i duchovní pozadí. Informace jsou u něj volně přenášeny z duchovních sfér do hmoty. Jednoduše rozpoznává příčiny i následky jevů. Dokáže proto usměrnit své chování na základě poznání a rozu­mového pochopení, k čemu by nevhodné postoje mohly vést. Lidé s otevřeným duchovním vědomím ve fyzickém světě rozumově vědí, jak se mají chovat, aby smě­řovali k cíli. Dělají to však z pohledu svého intelektu, svého usuzování, vzdělání a nashromážděných informací. Za duchovní čištění pak považují především úsilí snažit se o pozitivní přístup k životu, k okolí, k lidem. A přes­tat používat ve svém životě negativní postoje a myšlenky, snažit se vyhýbat i negativním citovým prožitkům.

Mimozemským civilizacím 1. typu k dosažení jejich obdoby vysoké harmonie postačuje dokonalá vnitřní kázeň. Přitom v sobě mohou mít i skryté neharmonie, jejich vnitřní uvědomění jim však nedo­volí tyto neharmonie uvést za běžné situace v život. Tak je pros­tě nepoužívají. Nekonzumují drogy, když to škodí zdraví. Neubli­žují fyzicky druhému, protože to není správné. Ve své vnitřní kázni jsou naprosto důslední. Obvykle však přitom nejednají na základě své vlastní zkušenosti, ze svého vnitřního přesvědčení. Vycházejí z rozumového pochopení.

Poznatky a postoje, které zastávají, však nebývají ve hmotě prožity a vnitřně procí­těny. Jsou tam jen mechanicky přeneseny z více harmonických duchovních úrovní. Nemají takovou vnitřní hodnotu jako to, co člověk skutečně prožije. Tento rozumový přístup je po dlouhou do­bu dostačující na relativně harmonickou cestu životem. A oni tomu pak dokonce říkají duchovní růst. Jejich duchovní cesta však má svůj strop, který nemohou překonat, jak vysvětlím dále.

Strop evoluce pro lidstvo 1. typu

Na jistém stupni vývoje však jednotlivci i celé civilizace 1. typu začínají jako celek stagnovat. Zjišťují, že stejným způsobem už nemohou postupovat dál. Že celková kvalita jejich životů se už dále nezlepšuje. Nebo dokonce naopak, že ve vývoji civilizace se začínají čím dál více objevovat nepříznivé jevy a skutečnosti. Přitom mohou mít pocit, že už nemají v sobě co změnit, že jsou téměř dokonalí. A protože vnímají, že vývoj nepostupuje dál, začínají si myslet, že je na jejich vzestupu mu­sí nutně brzdit někdo jiný. Rozhlížejí se kolem a najdou pár „za­ostalých“ civilizací, například lidstvo na planetě Zemi. A začnou se do jejich evoluce vměšovat. Začnou jim ve svém stylu vehementně „pomáhat“ a domnívají se, že takto posunou dále sami sebe. Nedělají to tedy pro nás, jak uvádějí, ve skutečnosti to dělají sami pro sebe, pro svůj další duchovní vzestup. Ono to však nefunguje.

Známá duchovní pravda přece říká, že chceš-li změnit podmínky a okolnosti svého života, potřebuješ především změnit sám sebe. Během jejich vývoje v nich drobné neharmonie zůstá­vají, hromadí se a mohou nenápadně přitahovat další. Nestačí pro­to pouze nechovat se určitým způsobem. Je potřeba i jakékoliv skryté tendence k tomuto chování ze sebe odstranit. Dokázat se s těmito schématy natrvalo rozloučit a vytěsnit je ze sebe. Změnu chování je potřeba potvrdit také změnou vnitřní duchovní čistoty. To však u nich neprobíhá, protože tento vnitřní mechanismus má pouze lidstvo 2. typu. Proto se na určité hladině harmonie jejich růst zastavuje.

Rozumový postoj v kritické situaci nestačí

Nestačí pouze rozumově vědět, že určitá činnost není správná a přitom si tyto neharmonie v sobě ponechat. V nečekaných nebo kritických situacích totiž mohou tyto skryté neharmonie vyplouvat na povrch. A rozum vždy není dostačující silou na to, aby člověku zabránil v neetické činnosti. Vnitřní nutkání udělat neetický čin bude někdy silnější a dovede rozum k tomu, aby takový čin dokázal posvětit a zdůvodnit. Ať už to bude z touhy po přežití, z touhy po zachování postavení, privilegií, moci, nebo z potřeby udržet existující řád či z touhy zalíbit se vyšší duchovní moci.

I ty nejvyš­ší výjimečně harmonické bytosti v rámci určité civilizace jsou pak schopny používat překrucování a kamufláže. A mohou se odhod­lat i k jednoznačně neetickým násilným činům. Rozumově si přece zdůvodní, že to je správné. Že nedospělou civilizaci je potřeba vychovávat. Nemají čisté vnitřní cítění, které by jim v tom zab­ránilo.

Dokážou pak manipulovat s rozsáhlými skupinami, i s celou civi­lizací - tou svojí i dalšími ve Vesmíru. A přitom jsou rozumově přesvědčeni o tom, že na takové jednání mají plné právo. Stačí se seznámit s dokonalým plejádským systémem perzekuce a trestů nepo­hodlných osob, o kterém uvádí podrobnosti kontaktér Eduard Albert Meier (Kniha Pravdy OM), viz článek 37C. Vesmírní lidé a Galaktická konfederace.

Vše je velmi podobné metodám, které používal pozemský komunis­mus, jenomže mnohem dokonalejší a promyšlenější. Podobným způso­bem Plejáďané a další mimozemské civilizace sdružené v Galaktic­kou konfederaci postupovali i při vměšování na planetě Zemi. Zde také dokázali naplánovat i provádět hromadná násilná potrestání pozemských obyvatel - několik ukázek jsem uvedl v článku 36C. Praktiky mimozemských zásahů na Zemi. Sku­tečně harmonická a duchovně vyspělá bytost, za které se vydávali, by nic takového nemohla udělat. Vrcholem se měla stát záchranná evakuace obyvatel planety Země nazvaná podle Bible „Druhý příchod Krista“, kterou plánovali v období přelomu tisíci­letí. Více o tom lze najít v textu 37F. Plánovaná evakuace pozemšťanů Vesmírnými lidmi.

Stačí pozemskému lidstvu 2. typu k duchovnímu růstu rozumové pochopení?

Vesmírní lidé se na základě svých zkušeností domnívali, že stejný princip rozumového pochopení bude fungovat i na náš duchovní vzestup. Že jsme jenom trochu hloupí, nevzdělaní, neuvědomělí a vše se může vyřešit dodáním duchovního vzdělání. Proto nám pře­dávali duchovní informace a proroctví a domnívali se, že nás tak­to pohnou k určité změně. A pokud lidstvo nereagovalo správně, neváhali pak i tvrdě trestat. Takové zákroky přitom nebrali jako ubližování, ale jako nezbytnou výchovu duchovně nedospělých by­tostí. Jak bláhové je takové uvažování.

Rozumové hledisko duchovně neprobuzeného pozemského člověka je naprosto jiné. Není schopno přijmout jakékoliv informace o neh­motném duchovním pozadí světa. Už z tohoto faktu vyplývá, že ro­zumovým pochopením se pozemský člověk nemůže duchovně probudit, jak jsem vysvětlil v článcích 15. Duchovní vzestup člověka a trojice hybných sil evoluce, 18. Cesta k duchovnímu probuzení člověka. Musí zvolit zcela jinou cestu, cestu čistého vzestupu, kterou popisuji v řadě článků na těchto webových stránkách.

V důsledku mimozemského vlivu je pak u nás na Zemi často prezentována myšlenka, že nejvyšší formou duchovního čiště­ní je rozumové pochopení, které může probíhat jak ve hmotném svě­tě, tak i v nehmotných duchovních sférách. Právě takto se zdůvod­ňuje další evoluce člověka v nadzemském posmrtném světě. Tam však ve skutečnosti žádná evoluce neprobíhá, jak jsem vysvětlil v článku 20A. Největší omyly Staré duchovní cesty.

Mnoho dnešních lidí se pak nesprávně domnívá, že sami sebe spasí urputným studiem knih s duchovní tématikou. Protože však přitom podceňují vlastní praktickou činnost, nedokážou se dostatečně vnitřně vyladit a nejsou pak schopni vnitřně rozpoznat úroveň pravdy sdělovaných informací. Jednoduše se pak nedokážou orientovat v záplavě informací, z nichž značná část je nes­právných, mnohdy dokonce protichůdných. Volí pak ty největší a nejuznávanější autority, to však jako záruka pravdy také nestačí. Pouhé intelektuální studium člověka 2. typu v žádném případě nedovede k cíli. Příklad uvádím v textu 43D. Nevyužití příležitosti může vést k nepříznivé změně situace.

Duchovní čištění vnitřním prožitkem

Současný pozemšťan, tedy člověk 2. typu, se rodí duchovně utlumený. Dokud se duchovně neprobudí a nedostane se na cestu světelného vzestupu, běžně pro něj nefunguje možnost přímého přenosu infor­mací z více harmonických duchovních úrovní do hmotného světa. Nedokáže se proto dostatečně orientovat v tom, které z informací předávaných jednotlivými knihami jsou správné. Pro volbu jeho cesty životem tak zůstává pouze to, co skutečně prožije a vnitřně procítí.

Jeho evoluce je zpočátku pomalá a krkolomná, dlouho se nemůže pohnout z místa. Jakmile však jednou nastoupí správný směr, jeho duchovní růst se mnohonásobně urychlí. A obrovský vzestup pak může být dílem několika týdnů či měsíců poté, co konečně dokázal nastoupit cestu skutečného světelného duchovního vzestupu.

Začíná být vnitřně přes­vědčen o tom, že určité formy jednání nejsou správné. Pak to prostě nedělá a nepotřebuje na to rozumové zdůvodnění. Nedělá to, protože to nechce dělat. Protože získal určité vnitřní zásady, svá vlastní nová měřítka hodnot, a těm se takové jednání příčí.

Lidstvo 2. typu má v sobě skrytou schopnost neomezeného duchovního vzestupu

Lidstvo 2. typu zdědilo velké zatížení nepříznivými energiemi a temnými systémy všeho druhu. Dlouhé tisíce let šlo o samotné přežití a o zvyšování základní kvality života. Aby vůbec člověku zbylo trochu času na něco jiného než na základní zajišťování obživy.

Až teprve v dnešní době byla odkryta skrytá možnost, kterou v sobě lidstvo 2. typu od počátku má – schopnost neomezeného duchovního vzestupu přes všechny bariéry a duchovní prahy. Na stránkách novaduchovnicesta.cz již druhým rokem odkrýváme informace, které každý člověk potřebuje znát, aby našel odpovědi na otázky dnešního vývoje.

POTŘEBUJEME ZNÁT A PLNĚ POCHOPIT SKUTEČNOST. TO JE HLAVNÍ MOTIV, KTERÝ BY NÁS MĚL DOVÉST VE VÝVOJI DÁLE.

Vezmeme to konečně jako lidská civilizace na vědomí? Nebo možnost vzestupu přes všechny bariéry a duchovní prahy zůstane i nadále doménou pouhých stovek jednotlivců, kteří jediní byli ochotni pochopit následující otázky: Proč jsme tady na Planetě? Jaké je poslání člověka ve Vesmíru? V čem se my dnešní lidé zásadně lišíme od lidstva dávných civilizací? Co máme udělat pro to, abychom svých předností dokázali plně využít?

Lidstvo 1. typu nedokázalo dospět k soustavné karmické očistě

Osmým rozdílem obou typů člověka jsou odlišné předpoklady pro soustavnou karmickou očistu. V článcích tématu 39 o karmě jsem vysvětlil, že světelný duchovní vzestup jednotlivců, nebo alespoň vzestup čistoty prostředí, je základní podmínkou pro to, aby mohla probíhat karmická očista. Jenže nedobrovolné „divoké“ karmické čištění vyvolané vlivem blízkých osob, které aktivně pracují na svém vzestupu, nebo vlivem zvyšující se čistoty prostředí, je přinejmenším problematické. A mnohdy dokonce vyvolává značné destrukce, jak jsem naznačil v článku 39B. Karmické vrstvy a předpoklady karmické očisty. Místo překonání dávného přehmatu totiž často dochází k jeho opakování a tím i k posílení původních karmických vrstev místo jejich karmického rozvázání a rozpuštění.

Dávné lidstvo 1. typu se jen výjimečně dokázalo dopracovat k nápravě chyb a ke karmickému rozvazování přehmatů z minulosti. Mnohem častěji historie potvrzuje další a další opakování stejného typu přehmatů. Celkově lze říci, že lidstvo 1. typu se soustavně karmicky nečistilo. Nemělo k tomu předpoklady. Právě naopak, téměř po celou dobu pozemského vývoje hromadilo a nabalovalo další a další nepříznivé karmické vrstvy. A aby dokázalo přežít dlouhá období bez karmické nápravy omylů a chyb, naučilo se prostřednictvím magie či jiné duchovní výbavy a privilegií odkládat karmu, odsouvat karmu tak, aby na člověka nemohla. Ta karma v podobě nezpracovaných následků minulých činů však stále existuje, i když ji magie dokázala dočasně kamsi odklidit. A jednoho dne s ní každý bude muset něco udělat, aby jeho existence mohla pokračovat.

V minulosti se opakovaně stávalo, že množství nepříznivé karmické energie vytvořené civilizací překonalo určitou kritickou hranici. Následovalo pak její „divoké“ vybití formou drtivé katastrofy a prožitkem utrpení u mnoha lidských bytostí. Je důležité si uvědomit, že odkládání karmy od jednotlivců celkově neřeší závažnost situace. Protože i odložená karma stále zůstává v duchovním prostoru Planety, jen se přesunula z jednoho místa na druhé. Historie potvrdila, že pouhým odkládáním karmy nelze katastrofám zabránit.

Možnost růstu dává lidstvu 2. typu šanci karmické očisty

Je jediná možnost, jak konečně pozemské lidstvo vyvést z opakujícího se kruhu pravidelných katastrof. Začít vědomě zpracovávat starou nahromaděnou karmu. Předpokladem možnosti dalšího vývoje lidské civilizace i jednotlivců se dnes stává ochota začít se konečně vědomě a soustavně karmicky čistit. Zahájit cílevědomou aktivní prací na svém světelném vzestupu proces snižování celkového karmického zatížení planety Země a lidské civilizace.

Až teprve nové lidstvo 2. typu tuto možnost soustavné karmické očisty v sobě má. Je nesmírně důležité konečně tuto možnost vzít na vědomí a začít ji využívat co největším počtem uvědomělých lidských jedinců zrozených v této době zde na Zemi.

 

Tento text pokračuje třetí částí 44C. Další srovnání lidstva 1. a 2. typu III.

 

© Jiří Novák, květen 2011

    www.novaduchovnicesta.cz

Anketa

Byl pro Vás tento text přínosem? Ohodnoťte prosím známkou od 1 (nejlepší) do 5 (nejhorší).

Celkový počet hlasů: 154