57B. Vazba ženského plodného cyklu na Měsíc není přirozená

Rozpor mezi užitečností sexu a jeho důsledky v podobě opakovaného plození potomků

Jak už jsem uvedl v předcházejícím pokračování 56G. Hadí síla a orgasmus, orgasmus má na člověka blahodárný vliv. Sexualita se tak může stát za určitých podmínek prostřednictvím orgasmu přirozenou silou, která člověku výrazně pomáhá na jeho duchovní cestě. Jenže je tady jeden zásadní problém. Volná sexualita v partnerském páru vede k plození dalších a dalších dětí. Co s tím? Když nejvíce doporučované formy antikoncepce naopak člověka vychylují? Navíc stále ještě řada hnutí a směrů přetřásá otázku, zda je vůbec eticky správné bránit početí. A při tom všem naše planeta Země už není schopna přijmout další extrémní nárůst lidské populace.

Toto je velký rozpor, který má své kořeny v dávné minulosti. Rozpor mezi užitečností sexu pro člověka na jedné straně a jeho následky v podobě plození dalších a dalších dětí na straně druhé.

Jak to kdysi Tvůrci se sexualitou původně zamýšleli?

V mnohých rodinách i při sexuálních kontaktech mimo rodiny se jej lidé snaží vyřešit umělými antikoncepčními prostředky. Některé z nich, zejména ty chemické, jsou však pro světelnou cestu vysloveně nevhodné. Ani umělá tělíska vložená do organismu ženy nejsou optimálním řešením. Jak to tedy udělat? Stále ještě zůstávají další možnosti, i když jsou méně „bezpečné“ s ohledem na nechtěné početí a navíc některé přinášejí snížení samotného prožitku a tím i celkového účinku při společném sexu. Je to metoda neplodných dnů, kondom, případně přerušení intimního spojení ještě před orgasmem muže. Nic z toho není ideální, ale jde o nejčistší dostupné formy zabránění nechtěnému početí.

V tomto pokračování se pokusím vysvětlit, jak to vlastně kdysi Tvůrci se sexualitou zamýšleli. Jak to mělo původně být a co z toho nakonec vzešlo už mimo jejich původní záměry. A proč se nakonec sexualita stala pro lidstvo spíše metlou než tím, co by je mělo pomoci dovést na světelnou vzestupnou cestu.

Změní se v budoucnu délka menstruačního cyklu ženy?

JN: Spojené Síly Světla, můžete mi v této době poskytnout nějaké informace, jak to v dávné minulosti bylo s ženským cyklem? A jak to bude dále v nejbližší budoucnosti? Děkuji. (Duchovní komunikace z 23. – 29.1.2013)

Planeta Země: „Ano, potvrzuji, že v období přechodu od druhého ke třetímu tisíciletí novodobé historie lidstva skutečně vznikl záměr okamžitě ženský cyklus přizpůsobit Přírodě a vrátit jej do jeho původní podoby.“

JN: Kdo takovou myšlenku prosazoval? Byly to lidské Duchovní hierarchie, nebo Vesmírní lidé, nebo někdo úplně jiný?

Planeta Země: „Tyto impulsy tehdy přicházely shora, z vyšších duchovních sfér a světů. Instituce vedoucí v té době duchovní vývoj na Zemi s tím neměly nic společného. Určitý přenos duchovních energií shora skutečně způsobil, že stabilita ženského cyklu, zejména u žen s vyšší úrovní vnitřní čistoty, tehdy zakolísala. Ale nic víc. Na celkovou změnu planetárních systémů a morfických polí to zdaleka nestačilo.

Tato myšlenka však po celé další období zůstávala reálnou, i když už jste se tím více v dalším období nezabývali. Tato možnost stále visela ve vzduchu jako jedna ze zásadních věcí, které bude nezbytné jednoho dne upravit, jakmile k tomu dozraje čas a vnější možnosti.

Tentokrát však už taková změna nemůže být výsledkem magického zásahu, jako tomu bylo v minulosti. Ale potřebuje být realizována přirozeným způsobem pomocí přicházejících světelných pravotočivých energií Nového vývoje. A současně na základě určitého jednoznačného rozhodnutí, které jednoho dne přijmou Síly Světla vedoucí Nový vývoj.

Tento okamžik se blíží, ale nikdo doposud neví, kdy přesně k tomu dojde. Pro civilizaci na Zemi to bude každopádně znamenat ohromnou změnu. A nemělo by k ní dojít předčasně, dokud lidstvo jako celek nezíská větší úctu a celkově čistější přístup k lidské sexualitě. Z tohoto pohledu k tomu čas ještě nedozrál. V tomto směru lidstvo jako celek stále ještě propadá. Protože na Planetě zatím ještě převládá sexuální nevázanost, sexuální zrady partnerských vztahů, manželská nevěra, promiskuitní chování. A dokonce i sexuální nátlak, přežívající forma sexuální magie, atd.

Nejde však jen o otázku celkového přístupu k sexu. Připravenost na tak zásadní změnu cyklu lidské plodnosti bude každopádně propojená s dosažením větší duchovní čistoty ve Světle, se schopností každého jedince najít si k sobě optimálně ladícího partnera. A také zřejmě s dalším prodloužením délky lidského života i plodného období ženy. Žádoucí také bude, aby se co největší počet lidí stal součástí Přírody. A to nejen slovní proklamací, nebo některými svými jednotlivými činy. Ale aby celkovou úrovní své vnitřní čistoty dosáhl skutečného vnitřního souznění s Přírodou. A aby to dokázal potvrdit svojí kvalitní duchovní komunikací s Přírodou a Planetou. Nechtějte proto zatím brzkou změnu v této oblasti. Lidstvo na to ještě není připraveno.“

Poznámka: To, jaké úrovně vnitřní čistoty, harmonie a otevřenosti vůči energiím Planety a Přírody potřebuje člověk dosáhnout, aby se stal skutečnou součástí Přírody, je vysvětleno v článku 45C. Proč právě Nová duchovní cesta? III. Jednoduše řečeno, člověk by měl dosáhnout stejné úrovně čistoty, jakou potřebuje Příroda ke svému fungování. A touto úrovní je hranice 95% vnitřní vyladěnosti a otevřenosti vůči přírodním zdrojům hmotné potravy a bioenergií. Trvalým překročením této úrovně nastává v životě člověka zásadní zlom. Člověk se stává součástí Přírody a automaticky získává přístup k nejnižší úrovni tvořivých sil Přírody. A mimo jiné se mu tím otevírá cesta k probuzení skryté schopnosti neomezeného duchovního vzestupu.

Lidské sexualitě je potřeba zajistit eticky čistější postavení

JN: Je vůbec vhodné psát o všech těchto souvislostech týkajících se plodného cyklu ženy? Když se stejně v dohledné době zatím nic s tím dít nebude?

Planeta Země: „Samozřejmě, vaše webové stránky zveřejňují pravdu o skutečném fungování duchovního pozadí tohoto světa. A proto je důležité zveřejnit i pravdu v tomto bodě. Aby lidé měli šanci pochopit, s jakým původním záměrem byla sexualita zde na Zemi Tvůrci vytvořena. Jak se vše postupně vymklo kontrole. A co všechno je potřeba zajistit ještě předtím, než bude možné tuto oblast navrátit k takovému způsobu fungování, jaký tady měl celou dobu být.

Temné úchylky v oblasti sexu je potřeba neprodleně z Planety vytěsnit

Lidské sexualitě je potřeba zajistit především eticky mnohem čistější postavení, než jaké má dnes. Kdy ti duchovně neprobuzení sex berou jen jako jeden z prvků své osobní potřeby a spotřeby. A naopak ti, kteří se tváří jako duchovně vyspělí a pokročilí, se partnerskému sexu vyhýbají, aby údajně mohli dosáhnout vyšší duchovní pokročilosti. A někteří jednotlivci zase na své temné životní cestě zneužívají sexu k nátlaku na jiné, k energetickému parazitování na nich, případně k jejich úplnému ovládnutí. Nebo dokonce k dosažení mimořádného temného duchovního vzestupu formou temných rituálů spojených se sexem.

Všechny zcela temné úchylky v oblasti sexu je potřeba neprodleně z Planety vytěsnit. A všechny další nepřirozené extrémy je důležité srovnat do vyváženého středu. A pak teprve se sexualita může stát motorem světelného duchovního vzestupu lidské civilizace. Zatím tomu tak zdaleka není. A jednotlivých energeticky ladících partnerských párů, které dělají vše potřebné pro vzestupnou světelnou cestu, je zatím jako šafránu. V rámci Planety jsou zatím výjimkou.

Vždy je lepší, když k určité zásadní změně dojde nikoliv náhlým magickým mocenským zásahem shora, ale tlakem přirozeného vývoje čistých lidských bytostí zdola. Až bude jednoho dne dostatek lidských energeticky optimálně ladících bytostí na cestě světelného vzestupu, pak jejich vysoce nadprůměrná čistota dokáže zapálit změnu, která se nejprve prosadí do morfických polí. A poté se postupně automaticky přenese na další jedince lidského rodu na Zemi.

Jaký byl původně cyklus ženy v dávné minulosti?

JN: Spojené Síly Světla, jak tomu bylo v minulosti v oblasti sexu. Jak mohla být jedním ze záměrů lidské sexuality pomoc světelnému vzestupu, když opakovaný sex vede k častým otěhotněním a tím i k plození velkého počtu dětí v rodinách, jak tomu bývalo v minulosti. A jako tomu je ještě i dnes v některých zemích řazených k rozvojovým. Dnes sice máme antikoncepci, ale většina jejích forem je pro světelný vzestup nepříznivá. Protože jde o umělé nepřirozené zásahy do lidského organismu, ať už jde o uměle vyrobené chemické látky nebo umělá tělíska. A právě to se se světelnou cestou neslučuje. Souvisí to snad s cyklem ženy, který je teď v průměru 28 dní? Byl skutečně někdy dříve jiný?

Příroda: „V době, kdy se rodil nový projekt člověka 2. typu, byl ještě rozmnožovací cyklus ženy jiný. Je tedy pravdou, že v dřívějších dobách řádově stovky tisíc let do minulosti se cyklus ženy neřídil podle Měsíce, ale podle Slunce. Což bylo původně pro civilizaci na Zemi zcela přirozené. Slunce dávalo lidem životodárnou sílu. Slunce proto řídilo i rozmnožovací plodný cyklus ženy.

Toto se změnilo až vlivem umělých zásahů mimozemských bytostí. V dnešní době je již známo, že některé mimozemské civilizace si během vývoje postupně vytvořily rozsáhlou technologickou přístrojovou magii, pomocí které dokázaly měnit běh jak přirozených hmotných životních pochodů a přírodních procesů, tak i běh událostí v duchovním pozadí světa.

Cyklus ženy byl tedy dříve vázán na Slunce a na tehdejší dobu oběhu Země kolem Slunce. Ale ta byla v minulosti jiná než dnes a vlivem určitých dramatických událostí se čas od času měnila. V období, které předcházelo vysazení nového člověka 2. typu na Zemi, byla doba oběhu Země kolem Slunce zhruba dnešních 9 měsíců, tedy kolem 270 dnů.

Byla tedy kratší, než je tomu v dnešní době, kdy je doba oběhu Země kolem Slunce 365 dnů. Výbuchem dříve existující planety Maldek a vznikem tělesa Nimiru s extrémně výstřednou dráhou, které bezprostředně poté narazilo na Zemi, začala v oblasti Země série pravidelných drtivých katastrof. A během těchto katastrof docházelo k opakovaným změnám v délce pozemského roku.“

(Poznámka: Více o planetě Nimiru je v článku 44A. Další srovnání lidstva 1. a 2. typu I. Tam jsem uvedl, že opakovaně se vracející planeta Nimiru je jednoznačně pozůstatkem dávných sporů a bojů mezi bytostmi Světla a Temnoty - mezi lidskými bytostmi 1. typu. Je odkazem, který nám zanechali naši dávní předci, lidé 1. typu. O době vlády těchto lidských bytostí 1. typu nad světem, Planetou a Přírodou mnozí dnešní duchovní pracovníci hovoří jako o „zlaté době historie“ a chtějí nás formou zasvěcování a dalších umělých magických zásahů do této doby navracet. Děkujeme, není o co stát. Spíše bych na to řekl – konečně se proberte z neskutečného snu a uvědomte si v plné míře opravdový odkaz, který nám tato dávná historie zanechala.

Podle Ivo Wiesnera (Bohové a apokalypsy, str. 37) se jedná počínaje srážkou v roce 113 519 př. n. l. a po posledním cyklu Nimiru v roce 3 449 př. n. l. celkem o 19 cyklů, 19 drtivých katastrof. Při kterých se hroutily kontinenty a obrovské přílivové vlny likvidovaly život na Zemi. Tak nějak, jak to bylo ztvárněno ve filmu „2012“, o kterém jsem uvedl více v článku A23. Kam směřuje svět a lidstvo na konci roku 2012? - část I.)

Délka pozemského dne i roku se během minulosti měnila

 Příroda: „K výbuchu planety Maldek došlo podle vašeho dnešního měření roku před zhruba 115 tisíci lety. A protože každá taková katastrofa dokázala doslova pohnout Zemí, úrovní její rotace a někdy dokonce vychýlila i stabilní oběhové poměry Země kolem Slunce, výsledkem byly změny v délce dne i v době oběhu Země kolem Slunce. Sluneční rok přestal být pevně danou neměnitelnou konstantou. Délka cyklu ženy ustálená a potvrzená v morfických polích Planety však nemohla na tyto změny okamžitě reagovat. Cyklus, který zpočátku zůstával stabilní, neměnný, přestal postupně odpovídat aktuální délce jednoho oběhu. Pokud po katastrofě došlo k prodloužení doby oběhu Země kolem Slunce, ženský cyklus setrvačností držel původní nižší hodnotu. A stal se tak kratším, případně delším, než byla v tehdejší době aktuální doba jednoho roku.

Vazba délky cyklu ženy na dobu oběhu Země kolem Slunce se tak stala nepevnou. Tyto dvě číselné hodnoty už si přestaly přesně odpovídat. Vnitřní pevné spojení obou jevů bylo zřetelně narušeno a silně oslabeno. A do tohoto narušeného spojení ženského cyklu s dobou oběhu již bylo možné snáze magicky zasáhnout technologickou mimozemskou magií. A vnutit tak pozemskému lidstvu zásadní změnu.“

Změnil se cyklus ženy naráz nebo postupně?

JN: Změnil se cyklus ženy tímto magickým zásahem naráz? Nebo k jeho změně na současnou hodnotu došlo až postupně?

Planeta Země: „Magický zásah poskytl silový impuls, který cyklus ženy od narušeného vlivu Slunce na dlouhou dobu oddělil. Mimozemské bytosti chtěli každopádně plodný cyklus pozemské ženy podstatně zkrátit. Jenže Planeta má svá morfická pole a ta zajišťují určitou setrvačnost ve fungování člověka i jiných forem života. Není jednoduché okamžitě ze dne na den změnit morfická pole a prosadit do fungování člověka tak zásadní změnu. Na to ani magie v minulosti nestačila.

Jediné, co magie mohla dokázat, bylo přerušit, odstínit vazbu ženského cyklu na Slunce a poskytnout výrazný silový impuls, který začne cyklus ženy postupně zmenšovat. Už v době toho zásahu existoval záměr, že by bylo ideální, kdyby se to nakonec zastavilo třeba na hodnotě měsíčního cyklu. Což by znamenalo zhruba desetinásobné zkrácení původního plodného cyklu.

Takto vychýlený cyklus ženy se stal zcela nestabilním a vlivem magického silového impulsu se začal plynule zmenšovat. A bylo pravděpodobné, že zmenšování bude trvat tak dlouho, dokud se tento cyklus přirozeným způsobem nezachytí na jiný dostatečně silný vesmírný vliv v oblasti Země. Nebo dokud nebude dalším magickým zásahem toto zmenšování zastaveno.

Ke změně cyklu proto nedošlo naráz, ale postupně během určitého období, které trvalo zřejmě tisíce let. Cyklus se stále více postupně zkracoval, až se zastavil na první hranici, která mu byla schopna dodat zvnějšku určitou stabilitu. Tímto stabilizačním faktorem se stal Měsíc a jeho cyklus oběhu kolem Země.

Jakým mechanismem ovlivňuje Měsíc fungování člověka?

V dnešní době víme, že Měsíc skutečně zasahuje významným způsobem do fungování lidské bytosti, která je z větší části složena z vody. Přitažlivost Měsíce totiž do značné míry modifikuje přitažlivost Země. Tímto zachycením pádu délky cyklu se cyklus stabilizoval a stal se na dlouhou dobu relativně pevným, stálým, neměnným.“

(Poznámka: Působení Měsíce na jevy přílivu a odlivu je dobře vysvětleno například na adrese

https://cs.wikipedia.org/wiki/Slapov%C3%A9_jevy:

„Měsíc přitahuje silněji tělesa na přivrácené straně Země, a naopak slaběji na odvrácené straně. To se týká i vody v oceánu. Tak dochází k deformaci povrchu nejen moře, ale i pevniny. Vznikají tak dvě vlny, jedna na přivrácené a druhá na odvrácené straně Země. K přílivu a odlivu dochází s dvojnásobkem frekvence odpovídající průchodu Měsíce nad příslušným poledníkem, tj. každých 12 hodin 25 minut a 14 sekund, mluvíme o půldenním dmutí. Interval mezi přílivem a odlivem na stejném místě je tedy 6 hodin, 12 minut a 37 sekund.“

Pokud je Měsíc na přivrácené straně nad našimi hlavami, pak jeho přitažlivost působí proti přitažlivosti Země a voda na hladinách moří se zvedne. Jinde proto musí logicky naopak poklesnout. A výsledkem jsou pak jevy odlivu a přílivu, které můžete vnímat na pobřeží moří.

Přitom nejde o nic zanedbatelného. Na volném moři se výška hladiny mění v průměru o 0,8 metru. Vlivem zvláštního tvaru pobřeží a dna však může být rozdíl hladin mnohonásobně vyšší. Například u pobřeží Francie v zálivu s ostrovem Mont-Saint-Michel (Hora sv. Michaela) dosahuje rozdíl hladin až 13 metrů. A nejvyšší hranice na světě dosahuje příliv v zálivu Fundy v Kanadě, kde hladina stoupá až o 20 metrů. A podobné jevy, i když daleko méně viditelné, logicky vznikají i uvnitř lidských bytostí, které jsou z větší části složeny z vody.)

Kdy došlo k magickým zásahům do délky plodného cyklu pozemského lidstva?

JN: Zhruba v jaké době došlo k tomuto magickému zákroku, který měl vliv na délku plodného cyklu pozemské ženy?

Planeta Země: „Tato situace není zcela jasná, ani jednoznačná. Pravděpodobně zde byly dva pokusy o zásah do cyklu ženy. První z nich proběhl v období počátků vysazování nového lidstva 2. typu před 200 tisíci lety. Ale na skutečnou změnu neměl tehdy dostatečnou sílu.

Až teprve katastrofa spojená s výbuchem planety Maldek a vznikem planety Nimiru, která poté narazila do Země, a to v době před zhruba 115 tisíci lety, způsobila narušení pevného spojení mezi plodným cyklem a dobou oběhu Země kolem Slunce. Teprve tím se otevřela možnost účinného magického zásahu. A možnost přizpůsobit ženský plodný cyklus novým cílům. Druhý pokus o změnu plodivého cyklu byl proveden někdy před 90 tisíci lety. Tedy v době, kdy ještě Země neměla po předchozí drtivé katastrofě dostatek obyvatel.“

S jakým původním záměrem byl cyklus ženy změněn?

JN: Jaký původní záměr sledovaly tyto mimozemské pokusy změnit plodný cyklus pozemské ženy? Proč vůbec k něčemu takovému došlo? Co bylo tím rozhodujícím impulsem, který vedl mimozemské bytosti k takové změně?

Příroda: „Pozemské bytosti byly v určitém období vhodnými nevolníky či otroky, se kterými bylo možné manipulovat, a využívat je. Například k hlubinné těžbě surovin nebo k jiným těžkým pracím, které mimozemšťané parazitující na Zemi potřebovali zajistit. Po potopách světa přetrvávaly na dříve pevné půdě rozsáhlé bažiny, dříve úrodná půda byla mořskou vodou zasolena. Dalo obrovskou námahu půdu vysušit, a navrátit půdě její původní úrodnost. Pro takové práce byli nanejvýše vhodní právě zmanipulovaní a ovládnutí lidé.

Navíc po každé dílčí katastrofě se celkový počet původních obyvatel Planety obvykle razantně zmenšil. Bylo proto logické, že lidí bylo potřeba stále více a více, než jich právě bylo k dispozici. Protože těžkou prací se navíc jejich život podstatně zkracoval.

Výsledky se po magickém zásahu do změny cyklu začaly dostavovat. Zkrácený cyklus podstatně navýšil porodnost. A to tím spíše, že obyčejní lidé 2. typu dříve neuměli porodnost jakkoliv regulovat. Nebyli schopni ji svým vědomým působením jakkoliv řídit. A jakékoli její umělé omezování považovali za neoprávněné zásahy do běhu života. A přitom sex byl pro ně přirozený, potřebný a důležitý.“

Prvotní lidstvo mohlo vědomě ovlivňovat proces početí

Poznámka: Prvotní civilizace 1. typu na Zemi žily v dokonalé harmonii s Přírodou. Více o tom bylo například v článcích 7. První a Druhý plán Stvořitelů, lidstvo 1. a 2. typu, 8. Druhý plán Stvořitelů - dnešní lidstvo. Tento typ člověka měl navíc dokonalé duchovní vnímání. Tím, že lidé tehdy žili v souladu s Přírodou, měli možnost ovlivňovat i určité přírodní pochody ve svém těle i nejbližším okolí. Muž byl například přirozeně spojen se spermií a žena zase se svým vajíčkem. Přesně tak, jak je to naznačeno v knize Země – Klíče k živé knihovně:

„Dokážete přijmout, že sperma má telepatické spojení se svým vlastníkem? Když se muž miluje se ženou…, jeho sperma může fungovat jako badatel a telegrafovat mu zpátky sílu a vědění ženy.“

Takže lidé žijící v dokonalém souznění s Přírodou mohli vnitřně vnímat a dokonce i svým vědomým záměrem ovlivnit proces oplodnění. A nebylo to přitom záležitostí magie. Takové schopnosti nebyly výsledkem magicky orientovaného cvičení, jak to dělá například duchovní směr nazvaný Tantra, viz článek 56F. Tantra vede člověka k nepřirozenému využívání sexuality.

Takže je pravděpodobné, že otevíráním dalších doposud skrytých schopností dnešního člověka 2. typu se jednou i dnešní pozemské lidstvo může dopracovat k tomu, že budeme schopni proces oplodnění přirozeným způsobem vědomě kontrolovat. Předpokladem k tomu je však velmi vysoká vnitřní čistota, vysoká etika fungování, dokonalé souznění s Přírodou, existence spolehlivého informačního propojení s Planetou a Přírodou. Protože vychýlený člověk by snadno mohl každé takové možnosti zneužít proti záměrům přirozené evoluce.

Příroda: „Ano, kdysi v dávné minulosti lidstva 1. typu bylo skutečně otěhotnění výsledkem dobrovolného záměrného přístupu a rozhodnutí. K početí nového života došlo až tehdy, když to pár vědomě chtěl. Samotná sexualita, sexuální přitažlivost muže a ženy, tak jak ji známe v dnešní podobě, však tehdy ještě neexistovala. Pouto, které tehdy dva jedince navzájem spojovalo, nebylo založeno na energetické přitažlivosti opačných pohlaví. A proto sex, jehož cílem nemělo být oplodnění, neměl pro tehdejší lidstvo žádnou zásadní důležitost. (Poznámka: Více o tom je v článku   56B. Podoby mužského a ženského principu v historii Země )

Komplikace se sexem pro nové lidstvo 2. typu

Nové lidstvo 2. typu bylo vysazeno v nečistém prostředí Planety. A pokud vůbec někdy mělo na samotném počátku zbytky schopností vědomě ovlivňovat početí, pak tuto možnost brzy ztratilo. Sex se stal prostředkem touhy a zároveň určitým prokletím a obrovskou zátěží. Pro okamžiky krátkého pocitu extáze byly počaty další a další děti, po určité době pak už obvykle nechtěné. A co pak s nimi? Jak je vůbec uživit? Nebo co s nimi, když byly počaty v tajném společensky neúnosném sexuálním kontaktu dvou jedinců?“

(Poznámka: Jeden z takových příběhů byl popsán Alexandrem Dumasem v románu Hrabě Monte Christo. Šlo o nechtěné dítě dvou vysoce postavených osob, které zradily své životní partnery a oddávaly se tajnému sexu na odlehlém místě. Až se jednoho dne narodilo nechtěné dítě jako výsledek. Narozené dítě bylo zabaleno, uloženo do truhly a zakopáno. Protože ani jeden z nich si nechtěl špinit ruce jeho přímým zavražděním. Tak pro něj vybrali raději tuto samovolnou smrt. Kdosi nezvaný to však viděl, dítě osvobodil a vychoval. Aby později Hrabě Monte Christo dokázal tuto minulost vypátrat a využít ji ke společenskému znemožnění muže, který jej v minulosti zradil.)

Příroda: „Sex se tak postupně stal vysoce problematickou činností. Jednak z  důvodů nechtěného plození dětí. Dále kvůli častým nevěrám, kvůli nebezpečí zatemnění při kontaktu s nevhodnou osobou nebo možnostem přenosu vážných sexuálně přenosných chorob. Ale také kvůli jeho zneužívání, využívání k ovládání, manipulaci, nátlaku.

 Na jedné straně byl nepochybný jeho energetický význam jako tmelící síly partnerského páru. Která byla tím větší, čím více spolu oba energeticky ladili. A na druhé straně zase jeho následky v plození dalších a dalších dětí. A dokonce ještě důsledky zneužívání sexuální touhy jedněch proti druhým – například bohatých mužů vůči služkám a jiným chudým ženám. Nechtěné porody, které z toho pak měly, pro ně znamenaly zkažený život, nemožnost navázání normálního partnerského vztahu. Doživotní poznamenání nemanželským sexem, který ani obvykle nebyl z jejich strany dobrovolný. Nikdo se už neptal, čí to byla vina. Čí úmysl to způsobil. Na vině byla žena a ta také na to doplatila celým svým životem.

Cyklus ženy stále zůstává vázán na Měsíc, přestože tato vazba není přirozená

I v dnešní době tak zůstává cyklus ženy stále vázán na Měsíc. Je to možné z toho důvodu, že Měsíc svojí přitažlivostí ovlivňuje určité vodní cykly – příliv a odliv. A protože se lidská bytost skládá z 80 % z vody, ovlivňuje to nutně i její fungování.

Vazba ženského cyklu na Měsíc však není přirozená a ustálila se poté, co byla umělým zásahem přerušena souvislost mezi cyklem ženy a Sluncem. Další už bylo záležitostí postupného vývoje, aby se nakonec cyklus ženy nechal energeticky chytit, doslova zajmout, Měsícem.

Působení Měsíce na člověka je charakterizováno jako temné

Působení Měsíce na život na Zemi je však dnes obvykle označováno jako temné. Vaše zkušenosti potvrzují, že měsíční vlivy bývají často nepříznivé a ještě více se zesilují v období úplňku, kdy Měsíc na noční obloze nejvíce září.

Tuto skutečnost lze jednoduše vypozorovat u těch, kteří trpí určitými nestandardními problémy – záchvatovostí, poruchami identity označovanými lékařsky jako schizofrenie, rozdvojování osobnosti, silně zkreslené vnímání reality, bludné představy, zastřené vědomí, apod. Jedná se zpravidla o velmi problematické zdravotní poruchy způsobené těmi nejtěžšími duchovními příčinami. Obvykle velmi silnými vazbami na temné energie, temné činy v minulosti. Tyto všechny nepříznivé zdravotní projevy se zesilují v období úplňku. Proč asi? V tomto případě proto, že temný vliv Měsíce svojí přitažlivostí vytahuje ven z jednotlivců do razantnějšího projevení tyto jednoznačně temné jevy.

Kdo se s něčím takovým ve svém okolí setkal, má to jednoduše vypozorované. Ať už budou vědci tuto skutečnost popírat jakýmikoliv vědeckými báchorkami. Vědecky to zatím nelze prokázat, ale také ani jednoznačně popřít, stejně jako celou řadu dalších typicky duchovních jevů. Protože v pozadí tohoto působení jsou nejen běžné vědecky zjistitelné energie, ale především působení skrytého duchovního pozadí a bioenergií. Tato vazba na Měsíc tak dodává rozmnožovacímu cyklu lidstva a tím i samotné sexualitě temnou nálepku – temné razítko. Není to tedy něco, co je pro pozemské lidstvo vhodné.“

(Poznámka: O měsíčních a slunečních kultech v historii Země píše Marcel Pok v článku „Síly Měsíce proti Silám Slunce“ (časopis Skryté skutečnosti č.30, prosinec 2001). Zde se zmiňuje o střetech sil vyznavačů měsíčních a slunečních božstev, které ničily civilizace v minulosti. Konkrétně zde uvádí následující:

„Na straně slunečních božstev vždy stály tři původní pravdy – Bůh, světlo a svoboda, a na straně měsíčních Bůh, oběť a otroctví. Tyto dva aspekty víry se nemohly nikdy snést a vedly k válkám, které byly nazývány válkami Bohů, jejichž stopy najdeme v naší historii. Vzpomínky na Atlantidu blednou, ale stále jsou zřetelné. Války popisované v indických eposech jsou jejich připomínkou…“)

Tato podoba ženského cyklu vede k narůstajícímu přelidnění Země

Příroda: „V posledním období vede tato forma ženského cyklu k trvalému a stále narůstajícímu přelidnění Planety. Které by se ruku v ruce s prodlužováním života mělo podle předpovědí prognostiků neustále zvyšovat, až dosáhne určité kritické meze. Zatím stále ještě potraviny na Zemi stačí, ovšem musely by být rovnoměrně rozděleny. A kdyby většina lidstva přešla na vegetariánství a přestala jíst maso, potřeba potravinových zdrojů by tím byla na dlouhou dobu vyřešena. Je však tady i další jiný problém – otázka životního prostoru, zvyšování množství odpadů, zvyšující se nároky na vodu, na nerostné suroviny. Postupné ubývání území, která jsou ponechána volně samotné Přírodě.

Odhadem lze říci, že za současného stavu Planeta unese 8 miliard lidí. Tomuto stavu již tedy nejste daleko. Po jeho překročení začnou výrazně narůstat problémy a celkový kolaps civilizace se začne blížit. Už teď jsou tyto procesy naprosto zjevné a viditelné. Pokud by konzumace masa byla ukončena, Planeta by v pohodě uživila i 12 miliard lidí. Ale tento stav by byl nepřiměřený z řady jiných důvodů.

Optimální pro tuto Planetu se jeví počet obyvatel kolem 1 – 2 miliard. To by umožnilo zachovat velké plochy původní Přírody. Celková rozloha připadající na města by se výrazně zmenšila. Příroda na Zemi by měla mnohem více místa na svoji volnou existenci.

K podstatné redukci počtu obyvatel může vývoj dospět přirozeným způsobem

Přitom současná situace na Zemi může k takovému výsledku dospět naprosto přirozeným způsobem. A to v relativně krátké době několika desetiletí. Není potřeba připravovat žádné alternativy masového vyhubení části lidstva, jak to údajně mělo být námětem Nového světového řádu prosazovaného nejbohatšími kruhy na této Planetě.“

(Poznámka: O těchto alternativách uvádí více Ivo Wiesner ve svých posledních knihách „Gambit mahátmů“, „Do ráje projdeš peklem I a II“. Uměle rozšířené nemoci, například AIDS, které měly drasticky omezit počty jedinců náležících k určitým etnickým skupinám. Masové ovládání obyvatel technickými zařízeními, přesun části populace na Mars, atd.)

Příroda: „Plodivá schopnost dnešního lidstva výrazně klesá. Mnoha mladým párům trvá celé měsíce a někdy dokonce i několik let, než dojde k přirozenému otěhotnění. Potřebují tak třeba 10, 20, 30 i více ženských cyklů, než se jim početí konečně podaří. A některým párům to nejde vůbec.“

(Poznámka: Již v článku 56D. Duchovní úloha pozemské sexuality jsem naznačil, že tak jako každá nemoc, tak také neplodnost dvojice je silným impulsem, vážným náznakem pro oba partnery. A spíše než se snažit o umělé početí by měli oba hledat duchovní příčiny, proč tomu tak je. Například karmické důvody, proč spolu nemají mít dítě. Nebo dítě zatím ještě nemají mít, dokud nedokážou společně vyřešit určitý zásadní problém z dávné minulosti. Nebo se k sobě vůbec energeticky nehodí a potřebují si najít jiné partnery. Více o tom bude v následujícím plánovaném poktračování 57C. Hodíme se k sobě?)

Příroda: „A teď si představme, že plodný cyklus bude mít délku jeden rok. Čekání na početí by se z desítek měsíců protáhlo na desítky let. Drasticky by se tím okamžitě snížila celková porodnost. Většina párů by už vůbec nedokázala počít v produktivním věku dítě, protože jejich vzájemný energetický soulad by k tomu nebyl dostatečný. Na pořadu dne by najednou začalo být podstatné redukování počtu obyvatel Planety.

A to tím spíše, že všechny umělé manipulace se životem budou energie Nového vývoje postupně z Planety vytlačovat. Může proto postupně nastat situace, že ani umělé oplodnění už nebude fungovat. Nebo bude muset být zastaveno, protože jeho výsledkem budou čím dál více zřetelně postižené děti. Za takových podmínek by se počet obyvatel Země již během pouhých 50 – 100 let radikálně snížil.

Pozemské lidstvo není na tak zásadní změnu v tuto chvíli připraveno. Proto Síly Světla vedoucí dnešní vývoj žádným způsobem netlačí na to, aby tato varianta byla do vývoje bezprostředně zavedena. Vše bude věcí přirozeného vývoje v nové době po překonání kritické hranice dané rokem 2012.“

Jak vnitřně funguje řízení cyklu ženy Měsícem?

JN: Je tady ještě jedna důležitá otázka. Jak vlastně vnitřně funguje to řízení cyklu ženy Měsícem? Pokud by to fungovalo jen na základě slapových jevů, pak člověka napadne otázka, proč tedy ženy na stejném místě Planety začínají své cykly v jiných dnech?

Planeta Země: „To, že plodný cyklus ženy je řízen podle Měsíce, ještě neznamená, že v jednom místě na povrchu Země bude cyklus všech žen dokonale synchronizovaný. Cyklus měsíce trvající 28 dní nepředstavuje jen jeden pevně určený začátek a jeden konec. Tedy jedno centrální vzedmutí a jeden společný pokles. Cyklus Měsíce je sledem neustále se střídajících přílivů a odlivů, vzedmutí a poklesů. Situace vhodná ke vzedmutí hladiny určitých hormonů v organismu ženy se tedy opakuje mnohokrát během jednoho cyklu Měsíce, přesněji dvakrát za den. Není tady jeden pevný bod v rámci těchto 28 dnů, kdy by se menstruace měla spustit všem ženám současně.

Působení Měsíce na hormonální pochody v těle ženy je tedy každodenní. Každý den se opakují vzedmutí a poklesy. Navíc každá žena je jinou individuálně laděnou bytostí. Tytéž přírodní vlivy na ni mohou působit odlišným způsobem než u další ženy. U některé se menstruace nastartuje v tom samém období, kdy je příliv, u jiných žen se zase spustí při odlivu. Roli tady hraje tedy také individualita lidských bytostí, celková hmotná i duchovní situace, ve kterých se nacházejí.

Roli tady může do jisté míry hrát i vliv minulosti. Vliv předchozího zrození ve hmotné rovině. Co když je tady ta žena jako pozemský člověk 2. typu poprvé? Předtím mohla být mimozemskou bytostí s úplně jinou variantou plodného cyklu nebo pozemským člověkem v dávné minulosti, kdy cyklus byl ještě jiný. I tyto okolnosti mohou způsobit, že cyklus takové ženy bude mnohem více vychýlen od normálu. Že nebude mít délku 28 dnů, ale třeba 45 dnů.

Měli bychom si proto uvědomit, že působení Měsíce na cyklus ženy znamená, že měsíční cyklus 28 dní dává cyklu ženy jen určité mantinely, vnější obrysy, v mezích kterých by ten cyklus měl probíhat. A tyto obrysy se postupně prosadily do pozemských morfických polí, v jejichž dosahu se každá žena na této Planetě pohybuje. Pro ženu na planetě Zemi je tedy závazné, aby její plodný cyklus trval zhruba 28 dnů stejně jako cyklus Měsíce. Takže energetický vliv Měsíce je ještě navíc podpořen působením morfických polí lidského druhu.

Sami však víte ze zkušenosti, že i u jedné konkrétní ženy se délka cyklu může běžně měnit například v rozpětí 25 – 32 dnů. Na změnu délky působí každodenní drobné vlivy. Stres, nemoci, silné pozitivní nebo naopak nepříznivé energetické situace, které se ženy dotýkají, apod.“