52C. Postupný odklon křesťanství od skutečné duchovnosti

Ženy jsou postupně zcela vytlačeny z veřejných funkcí

Tento článek navazuje na předcházející části o raném křesťanství 52A. Počátky budování křesťanské církve, 52B. Apoštol Petr se ujímá vedení křesťanského hnutí, které doporučujeme si přečíst ještě před tímto třetím pokračováním. Informace o křesťanství pak budou dokončeny dalším tématem 53A. Temné pilíře křesťanství I.

Z dokumentu BBC Tajemství Bible: Skutečná Máří Magdaléna cituji dále následující informace:

„S tím, jak v rostoucím křesťanském hnutí začal převládat Petr a jeho myšlenky, klesala i důležitost a role Marie Magdalény jako významné apoštolky. A s tím, jak se z nové církve stávala instituce, z ní byly vytlačovány ženy, které v ní předtím hrály významnou roli. Co se stalo s Máří Magdalénou? Nejspíš se stala obětí mocenského boje. Obětí toho, jak se píšou dějiny. Neboť kdo píše dějiny? Muži!“

„Ve 4. a 5. století je už přímo kacířstvím, když žena zastává významnou veřejnou funkci. Ženy nesmějí být vysvěcené na kněze nebo biskupa. Z tohoto zorného úhlu se Máří Magdaléna stává skutečným problémem. Protože symbolizuje oprávněnost vůdčí role žen v církvi. Takový obraz Máří Magdalény byl trnem v oku hodnostářům v rozrůstající se římské církvi. Máří Magdaléna měla záhy zažít pád. Církev chtěla zúžit náboženskou doktrínu Bible. Proto z ní musela vymýtit neortodoxní ideje. Některé spisy byly na překážku a tak zmizely.“

„Ale ani ukrytím textů nebyla Máří Magdaléna pohřbena. Z příběhů o Ježíšovi nemohla být úplně vyškrtnuta. Vždyť vystupovala v kruhu jeho nejbližších ve všech čtyřech Evangeliích.  Musela jí proto být určena jiná role. Bylo zapotřebí vytvořit alternativní příběh o Máří Magdaléně. A tak jsme svědky, jak je vymyšlen příběh o Máří Magdaléně hříšnici. Bližší zkoumání Bible odhaluje šokující pravdu. Jedním ze způsobů, jak můžete urazit nějakou ženu ve vůdčím postavení, je obvinit ji ze smilství a prostituce. Tak začala proměna Máří Magdalény z apoštolky v hříšnici a poté v kajícnici. Tvrzení, že Máří Magdaléna byla nevěstkou, trvale poškodilo její pověst.“

„V roce 1969 uznala katolická církev, že Máří Magdaléně ukřivdila. Z jejího jména odstranili přídomek kajícnice. A přece ji mnozí z nás znají jen jako nevěstku. Tažení proti Máří Magdaléně se datuje tolik století, že je těžké dopátrat se pravdy. Ale možná jednoho dne bude tato pozoruhodná žena uznána pro to, čím skutečně byla. Jednou ze zakladatelek křesťanské víry. Podle některých odborníků se jí nedostalo uznání, jaké zasluhuje.“

Naopak Petr se čím dál více vzdaluje původním čistým záměrům hnutí

Kázání Petra se však čím dál více vzdaluje původním záměrům, které by čisté hnutí mělo naplnit. Člověk je v jeho názorech čím dál více oddělován od Přírody. Protože Petrovy názory křesťany čím dál více svazují dalšími nepřirozenými nařízeními, která jdou proti samotné podstatě člověka 2. typu na Planetě. Prvním příkladem je postoj Petra k manželství a sexualitě. Následující citace jsou z dokumentu BBC Tajemství Bible: Skála jménem Petr.

„Petrova doktrína přísně židovské morálky nařizovala, že pohlavní styk pro rozkoš je hřích. I v manželství byl povolen pohlavní styk pouze za účelem zplození potomka. Petrovy skutky jasně vyjadřují jeho názory na manželství a pohlavní život. A tím se Petr dostává do potíží. Přesvědčuje i manželky mocných Římanů, že by sice měly setrvat v manželském svazku, ale měly by se zdržet pohlavního styku se svými manžely. Není divu, že Petr tím popudil dva římské senátory. Vsadili ho do vězení pod Kapitolem spolu s jeho starým přítelem Pavlem. Ale podle tradice jim k propuštění pomohla jejich víra. Když byli Petr s Pavlem ve vězení, podařilo se jim obrátit na víru dva dozorce. A několik dalších, které pokřtili ve vězení vodou z pramene, který údajně zázračně vytryskl z podlahy.“

Druhou nepřirozeností bylo používání magie

Další nepřirozeností byla magie, kterou Petr i další apoštolové používali, aby si zvýšili svoji prestiž vůči běžným lidem. To však nebylo nic úplně nového. Protože provádění zázraků již před ním přece praktikoval i samotný Ježíš. V tomto duchu víry prostých občanů založené na provádění zázraků prostřednictvím magie tedy pokračoval i Petr. Oni však nevěděli, že jde o magii. Považovali tyto schopnosti za přirozenou sílu danou Ježíšem, Bohem a pak i Duchem svatým.

Je jen další kamufláží a neupřímností, že samotná katolická církev je od počátku oficiálně proti jakékoliv magii. A přitom je budování základů této církve právě na magii založeno.

„Pokud se chtěl Petr stát hlavou římské křesťanské církve, musel získat důvěryhodnost. Kdyby lidé věřili, že dokáže uzdravovat nemocné, prosadil by se snáz. Musel nějak dokázat svá tvrzení o spojení s Božstvem. To tehdy tvrdil leckdo. Chtělo to i skutky, nejen slova. Musel něco vykonat, nejen hlásat Evangelium. Ale Petrově snaze založit v Římě křesťanskou církev stál v cestě jeden šarlatán, který masovou hypnózou a různými triky přesvědčoval davy, že on má také zázračnou moc. V té době se v Římě objevuje Šimon mág, jak ho nazývají jiné prameny. Šimon mág o sobě prohlašuje neuvěřitelné věci. Ale je velmi přesvědčivý. Tvrdí, že je samotné Božstvo a dokazuje to tím, že se vznese a létá. Mnohé křesťany to zviklá ve víře a začnou následovat Šimona mága, protože je zcela přesvědčil svou demonstrací božské moci. Do této situace přivolají Petra.

Šimon mág je Petrův úhlavní nepřítel. Šimon mág vstoupí do toho bezvládí a stává se novým vůdcem a až na hrstku pravověrných křesťanů všichni přejdou k Šimonu mágovi. Podle apokryfních Skutků Petrových se Petr a Šimon mág po několika střetech utkají v souboji. Skutky popisují závěrečnou scénu, kde Šimon mág obelstí davy a vznáší se před nimi nad Římem. Petr mu to musí překazit. Petr vidí, že Šimona ve vzduchu drží ďáblové. A tak se začne modlit jménem Ježíše Krista, aby je zahnal. Ďáblové se leknou, Šimona mága upustí, ten spadne na zem a zlomí si nohu na čtyřikrát. Lékař, který mu nohu ošetří, to zpacká a Šimon mág zemře. Tak se Petr zbavil Šimona mága.

Co se jeho kouzel týče, odpovídaly představám a praktikám lidí v 1. století po Kristu. Podobná kouzla předváděl i Ježíš. Ježíš kráčí po vodě, čili levituje. Ježíš vyhání zlé duchy. Ježíš oživuje mrtvé. Ježíš léčí slepé a chromé, atd. To všechno byla tehdy kouzla.“

Co tento příběh prokazuje? Zde jde o jasné použití jedné magie proti druhé. Petr v tomto souboji zvítězil, protože byl nositelem vyšší magie. A navíc měl v té době jednoznačnou podporu z duchovního pozadí světa – Vesmírných lidí a Duchovních hierarchií. To vše mu otevřelo cestu k převzetí kontroly nad křesťanským hnutím. A postupně se začal v Římě prosazovat.

Důsledky potlačení ženské větve křesťanství

JN: Prosím Spojené Síly Světla, o zhodnocení toho, jaký význam mělo vítězství mužské větve křesťanství. (Duchovní komunikace z 29.3.2012)

Centrální Karma nového vývoje: „To, že v lidovém hnutí, které započal Ježíš Kristus, nakonec jednoznačně převládlo mužské hnutí, mělo pro celý další vývoj vysoce nepříznivé následky. Hnutí se nezaměřilo na postupný přirozený nárůst jeho příznivců. Na postupné šíření tím nejpřirozenějším způsobem, který tehdy byl k dispozici. To znamená v rodinách, v obydlích, v malých skupinkách. Hnutí se naopak zaměřilo na kazatelskou činnost, na masové přesvědčování rozsáhlejších skupin obyvatel.

Tento způsob veřejné kazatelské činnosti je rychlejší, ale je k němu zapotřebí provádět čas od času nějaké zázraky, aby to dokázalo udržet přízeň rozsáhlé veřejnosti. A tady už jednoznačně přichází opět ke slovu magie, jako tomu bylo za života Ježíše. Místo pochopení a ponaučení, kam používání magie Ježíše dovedlo, pokračuje celé hnutí dál výrazně zdeformovaným směrem založeným na lži a nesprávném zhodnocení minulých událostí.

Máří Magdaléna i další ženy dokázaly lépe vysvětlit skutečný význam Ježíšových myšlenek a principů, které hlásal. Celé křesťanské hnutí se však naopak vydává směrem naprostého vyloučení žen jako skutečných šiřitelek Ježíšova učení. Opětný strach ze sexuality, opět ty samé myšlenky přenášené inspirativně z duchovního pozadí světa dovedly Petra až k hlásání názorů, které jsou typické i pro dnešní církev, které však nepocházejí přímo od Ježíše. Jak naznačují slova z dokumentu o Petrovi týkající se jeho postoje k přirozené sexualitě, která již byla v tomto textu citována.

Z toho všeho pak jednoznačně vyplývá, že křesťanství nebylo šířeno jako myšlenkové hnutí, jako čistý duchovní směr. Ale důraz byl kladen na instituce ve hmotném světě, na hodnosti a postavení. Na získání moci, vlivu, dostatku peněz. Na řád, pořádek, uspořádání institucí, které budou později hnutí zastupovat. Přesně takový byl otisk Vesmírných lidí, který v tomto hnutí po sobě zanechali. Opuštění původních čistých principů spočívajících na spojení člověka s Přírodou. Naopak prosazování jakýchsi umělých principů přenášených odkudsi shora, které se vymykají běžnému řádu Přírody. Jako například odmítnutí běžné sexuality, odvrhnutí role žen ve společnosti, používání magie k provádění zázraků, opírání se o schopnosti provádět zázraky.

Také z toho důvodu byla i v následujících stoletích propůjčována každému dalšímu papežovi římského Vatikánu určitá forma magie. Záleželo už na každém osobně, nakolik byl svými názory v přízni dohlížejících Duchovních hierarchií, aby propůjčená magie měla dostatečně vysokou úroveň. Odtud pak pocházejí mnohé zázračné schopnosti některých papežů, kterými disponovali.“

Další evoluce Máří Magdalény

A jak pokračovali ve své další evoluci v následujících zrozeních na Zemi Máří Magdaléna a Petr? Shodou okolností jsou dnes obě tyto bytosti, stejně jako někteří další apoštolové, i Pavel, který se k hnutí přidal později, na cestě světelného vzestupu. A napomáhají svým karmickým čištěním tomu, aby se doba Ježíše Krista mohla do všech detailů postupně karmicky rozvázat. Aby skutečná pravda o tehdejší minulosti byla postupně odhalena. Z jejich karmického čištění vyplývá následující.

Máří Magdaléna neměla podstatné karmické zatížení z této její identity spojené s životem Ježíše. Nestala se zakladatelkou církve v té podobě, v jaké vznikla. Šířila křesťanství čistým způsobem, tento způsob však tlakem okolí postupně zanikl. Nemá tedy výrazný podíl na zvěrstvech, která později církev ve jménu Ježíše a Boha vykonala. Její další osud však přesto nebyl lehký. Stejně jako někteří další duchovní mistři byla i ona v dalších stoletích několikrát směřována k mučednickým misím. Možná i proto, že její uměle vytvořené postavení hříšnice a kajícnice bylo nakonec lidskými Duchovními hierarchiemi plně přijato. A to i z těch důvodů, že minulost byla dokonale zakamuflována, jak jsem naznačil v článcích 38E. Informační pole a duchovní knihovny, 43B. Ježíšovo poselství pro lidstvo.

Z období středověku pak nejvíce zdravotně doplatila na identitu Jany z Arku, ve které byla upálena na hranici. Dodnes je její zdraví poznamenáno tímto životem, i účastí na dalších mučednických misích. Přesně v tom duchu, jak jsem o mučednictví hovořil v článcích 51A. Mučednictví jako cesta k ovládnutí lidstva I, 51B. Mučednictví jako cesta k ovládnutí lidstva II.

Další evoluce apoštola Petra

Naproti tomu apoštol Petr se stal samotným zakladatelem křesťanské církve v té podobě, jak funguje dodnes. On byl prvním oficiálním představitelem této formující se církve. On se stal doslova jejím Otcem. Jeho karmické zatížení je proto obrovské. Protože na svých zádech nese veškeré zvrhlosti, zvěrstva, která později katolická církev napáchala. Své pak dokonaly mučednické smrti, kterými jeho bytost nejednou prošla.

V následujících stoletích se ještě několikrát stal papežem, nejvyšší hlavou církve. Jeho celkové karmické zatížení proto za opakované spojení s Vatikánem trvale narůstalo a jeho ovládnutí temnými systémy se čím dál více prohlubovalo. Vícekrát byl ve svých životech obsazen černými bratry. Až nakonec sám postupně skončil jako dokonale temný černý bratr, který nasedal na záda některých dalších papežů, aby takto znovu a znovu skrytě řídil Vatikán, i jeho tajné knihovny a depozita, z duchovního pozadí světa.

Z tak závažného nahromadění obrovského karmického zatížení je možné se vyčistit jedině tak, že člověk, kterému je dána zrozením nová šance, nastoupí cestu stabilního světelného vzestupu. A že se bude trpělivě krok za krokem karmicky čistit ze všech přehmatů, které během své dlouhé existence vykonal. Je normální, že někteří mají těch přehmatů na svých bedrech mnohem více než jiní. Jednoduše o tom rozhodly okolnosti jejich životů a to, jakým silám naslouchali a jakými skrytými duchovními silami se nechali inspirovat.

Další karmické očištění z období Ježíše

Podstatné je, že zatím jen někteří z tohoto dávného období života Ježíše Krista našli cestu k otevření své karmické očisty. Mnozí další naopak ve jménu svých dříve uznávaných duchovních hodností dělají vše pro to, aby éra magie nikdy neskončila. Aby cokoliv nového a čistého, co má odvahu vypučet ze země, bylo včas zmařeno, i s kořeny vytrženo a zlikvidováno. Aby staré dobré časy mohly ještě dlouho pokračovat.

Jenže nový vývoj má již dnes podporu v samotné Planetě, Přírodě i Vesmíru – Kosmickém vědomí. A to je dohromady síla, se kterou už žádná úroveň magie nedokáže pohnout. Se kterou už žádná úroveň magie nedokáže manipulovat.

Důležitá je ještě následující okolnost. Pokud se dnes někomu na cestě světelného vzestupu vynoří karmické vrstvy z doby Ježíše, ve kterých byl tehdy někým ovládán, ty samé vrstvy se tlakem energií vynoří i tomu, kdo tehdy ovládal. Protože většina bytostí, které se zapletly před dvěma tisíci lety do zrození Ježíše, je dnes opět zrozena na Zemi. Ať už v té době tito dnešní lidé působili z duchovních sfér, nebo třeba byli mimozemskými Vesmírnými lidmi.

Někteří se čistí dobrovolně, jiní však nedobrovolně

V tomto čištění obou stran je však přece jen jeden zásadní rozdíl. Ten první, co je na světelném vzestupu, se čistí dobrovolně a na vědomé úrovni tím, že den za dnem posiluje světelné základy své bytosti. Tak jak je to doporučováno například v sérii článků 45A. Proč právě Nová duchovní cesta? I až 45E. Proč právě Nová duchovní cesta? V. Při zpracování jeho vrstev pak dojde k plnému karmickému rozvázání jeho účasti na tehdejších událostech.

Jiné je to u druhé strany tehdejšího sporu. Ten druhý byl tím, kdo tehdy manipuloval a ovládal druhé svojí magií. A některé z těchto bytostí nenašly v tomto životě cestu ke Světlu. A to přesto, že tito lidé sami sebe doposud považují za ty, co zde světelný vývoj vedou nebo za něj alespoň bojují. Tito lidé i dnes dávají jednoznačně najevo stále stejný postoj, že tehdy dělali správnou věc. Odmítají tak přiznat svoji vinu, soudě jednoznačně například podle jejich diskusí a reakcí na naše články. Co se pak stane? Tyto bytosti budou při karmické očistě osekány od schopností, které tehdy zneužily proti druhým. Tato umělá výbava je z nich při takovém osobním postoji s každou další obnaženou karmickou vrstvou energiemi doslova vytrhána. Karmické zatížení jim však v plné míře zůstává. A čím dál více se blíží okamžik, kdy bude jejich dosavadní minulost novou karmickou institucí zhodnocena a karmicky zúčtována.

Nebudou už však karmicky účtovat žádné zkorumpované a zatemněné karmické instituce. Žádní lidé, duchovní mistři, kteří po určitou dobu měli karmické pravomoce, postupně je začali zneužívat a i v dnešní době se s karmickým právem hodnotit druhé ohánějí. Karma se čím dál více vrací ke své původní čisté podobě, jak to bylo naznačeno v článku 39J. Principy nového karmického pořádku. K automatickému plně spravedlivému řešení karmických problémů, tak jako tomu bylo kdysi na počátku, když čistý karmický princip ještě tímto způsobem fungoval.

Likvidace zárodečné buňky Černého bratrstva

Doposud se čistily nepříznivé vlivy Vesmírných lidí a lidských Duchovních hierarchií v době Ježíše. Opakovaně se karmicky čistily různé vrstvy magie z té doby. V těchto dnech se objevuje další prvek. Karmicky se vynořuje počátek Černého bratrstva, do této doby neznámý, v podobě jakási zárodečné buňky, kterou tehdy řídily určité bytosti.

Tato struktura se naplno objevila při zprostředkování karmické očisty u některých bytostí na světelném vzestupu, které byly touto strukturou ovládnuty. Takové vrstvy se obnažily právě v předvečer letošních Velikonoc, na „zelený čtvrtek“. Tuto zárodečnou buňku Černého bratrstva jsem vnímal jako neobvyklý rozsáhlý temný útvar v podobě oblaku na obloze s nesmírnou temnou magickou silou. Nešlo však o běžný magický systém. Šlo o něco mnohonásobně silnějšího, než jakákoliv doposud dostupná úroveň magie. Síla tohoto systému byla navíc zvýrazněna tím, že části tohoto systému jsou v této době zrozeny jako individuální lidské bytosti ve hmotě.

Černé bratrstvo bylo oficiálně zničeno 1.4.1999, jak jsem vysvětlil v článku 43A. Ježíš Kristus a poselství Velikonoc. Tím však tento proces likvidace neskončil, ale naopak začal. Zbývali ještě černí bratři nasednutí na zádech určitého člověka. Protože duchovní obal člověka je tehdy ochránil od působení drtivých energií, které zkázu volných černých bratrů dokonaly. Na ty přišla postupně řada v následujících dnech a týdnech.

A pak je tady rozsáhlá skupina černých bratrů, kteří zapadli do karmických vrstev určitého člověka, na jehož zádech parazitovali. Aby pak byli po celá století ve stavu jakési hibernace mimo reálný svět a reálný vývoj. V posledních dnech se množí obnažování těchto doposud zapadlých černých bratrů. Současně s tím, jak se systémům NDC otevřela cesta ke zlikvidování jakési prvotní buňky Černého bratrstva.

Z karmického čištění vychází najevo, že také bytosti na temné straně byly v minulosti rozdělovány. Stejně tak, jako k tomu docházelo na straně Světla. Více o tom jsem uvedl v příloze Magické zásahy do zrození člověka ve hmotě, která je umístěna za článkem 43B. Ježíšovo poselství pro lidstvo. Takže i bytost, která se v určité fázi svého vývoje zcela překlopila do Temna, mohla být magicky rozdělena. Část této bytosti se stala černým bratrem, který přisedl na záda jiného člověka. Zbývající část pak mohla zůstat kdesi v duchovních sférách. Také proto se v poslední době stává, že z karmických vrstev se vynoří černý bratr. A přitom vnímáme, že druhá část této bytosti je dnes souběžně zrozena ve hmotě jako pozemský člověk.

Je možné se vrátit ke Světlu, i když člověk dlouho sloužil temné straně?

Podstatné je, že zákony zrození této Planety byly vytvořeny pro směr světelné evoluce. Naše Planeta s pozemskou Přírodou představují ohromný kolos bytostí i energií. Byl vybudován pro směr Světla a pravotočivých bioenergií. Nebylo jednoduché ho jednoznačně překlopit, předělat na opačný temný směr. Temné síly se o to celé věky pokoušely, ale doposud se jim to nikdy nepodařilo. Nedosáhly ničeho většího než pouze dílčích vítězství. A navíc opakovaných katastrof.

To již bylo naznačeno v článku 50D. Pravda o životě a ukřižování Ježíše Krista IV. Při karmické očistě jsme však vícekrát vnímali jiné světy, ve kterých i Příroda nakonec zcela podlehla Temnu.

Proto se děje to, že i když se v některé dřívější existenci zde na Zemi, na jiných planetách, v jiných světech, bytost kompletně překlopila do Temna, neznamenalo to ještě definitivní zvrat. Vlivem Přírody, prostředí a principů na této Planetě se tato bytost může následně zrodit bez ohledu na svoji minulost znovu jako bytost světelná. A tím dostává příležitost očistit se i ze svých zásadních chyb. Rodí se však s těžkým karmickým zatížením a ve svém životě to nebude mít lehké, pokud si bude chtít svoji světelnou pozici potvrdit a udržet.

Mnozí bývalí vedoucí pracovníci Světla to v tomto životě nedokázali. Dnes jsou sice veřejně aktivní, ve skutečnosti však šířením starých, již překonaných informací, plně pracují pro temnou stranu světa. Jen bytosti na samotné špičce temné hierarchie se v určitých obdobích své evoluce znovu a znovu rodili přímo jako temné.

Dnes už rozhodně všechny cesty nevedou ke Světlu

Stále se sice říká, že všechny cesty vedou do Říma. Dnes však již rozhodně nevedou všechny doporučované „údajné světelné cesty“ ke Světlu. Světlo je v tomto světě i v nitru každého člověka jako křehká květina, kterou je potřeba chránit, posilovat, pečovat o ni. Kdo se nevydá cestou každodenního posilování světelných základů své bytosti, nemá v tomto světě šanci vzepřít se všudypřítomným nástrahám temných sil, lákadel v podobě úpisů, dokonalé techniky slibující nemožné, apod.

Problém tak mají ti bývalí pracovníci strany Světla, kteří se v tomto životě nepřidali na stranu Světla tím, že začnou vědomě posilovat světelné základy své bytosti. Naopak, stejně jako v minulosti jsou pro ně důležité umělé schopnosti, umělá tvořivá výbava, všechny možné umělé pomůcky a přístroje na podporu duchovní cesty. Opět tak pokračují v tom samém, co dělali dříve. Zneužívání umělé magické výbavy, kterou původně získali v dávné minulosti od světelných institucí, ve prospěch podpory temných energií a temných systémů. Parazitování na druhých, zneužívání energií jiných bytostí pomocí magické výbavy. Tudy cesta ke Světlu opravdu nevede. Protože i magie použitá v „dobrém úmyslu“ podporuje temnou stranu světa. Více o tom bylo v článku 47D. Nepříznivé vlivy Staré duchovní cesty na dnešní vývoj.

Největším problémem v dnešním světě je přitom právě opakování starých chyb. Například opětné vytahování dávné atlantské magie, která již dříve přispěla ke zničení světa, viz článek A13. Skrytá nebezpečí novodobých atlantských náramků. Nebo neustálé propagování legendy o životě Ježíše v té podobě, jak to skutečně neproběhlo. Případně dnešní propagování zatemněných Vesmírných lidí a Duchovních hierarchií, jak to činí autoři mnoha webových stránek.

Blíží se čas konečného rozhodnutí pro každou bytost

Je důležité si uvědomit, že právě toto dnešní zrození je rozhodující v dlouhé evoluci všech bytostí přítomných v této době ve hmotě. Právě v tomto dnešním světě bude muset každá zrozená bytost postupně volit jednu ze dvou možností: cestu Světla nebo naopak temnou cestu. A to zřejmě definitivně. Pro každého se přibližuje čas konečného rozhodnutí, jakou cestu si pro svůj vývoj vybere. Světlo nebo Temno. Nic mezi tím.

Rozhodující však nebude, co si člověk sám o sobě myslí a jakými slovy to vyjadřuje. Rozhodující budou jeho záměry, reálné činy a skutečné postoje. To vše se dá jednoduše ohodnotit energiemi, které z toho člověka vyzařují, které jeho záměry a činy doprovázejí. Protože to, co člověk ze sebe vyzařuje, jaké energie kolem sebe rozšiřuje, právě to nejlépe odráží skutečnost, v jaké se nachází jeho skryté nitro. A právě vyzařování vlastního nitra věrohodně prokazuje, kým tento člověk vlastně je, za kterou stranu vesmírné síly svým každodenním úsilím bojuje.

Duchovní cestu každého člověka je již možné v dnešní době jednoznačně rozlišit pomocí momentu světelného vzestupu. Více o tom jsem uvedl v článcích 51B. Mučednictví jako cesta k ovládnutí lidstva II, A13. Skrytá nebezpečí novodobých atlantských náramků. Pokud je moment světelného vzestupu kladný, bytost směřuje ke Světlu. Pokud je záporný, člověk naopak padá směrem k Temnu. Jakákoliv zdánlivá neutralita kolem nuly není dlouhodobě udržitelná. Protože nástrahy, lákadla, skrytě útočící temné systémy dříve nebo později dotlačí každého, kdo neposiluje Světlo v sobě, směrem k Temnu. Taková je realita dnešního světa. Příroda dnes jasně vnímá, kdo jde ke Světlu a kdo naopak k Temnu. A lidé, kteří se překročením úrovně 95 % svého vnitřního vyladění stali součástí Přírody, to také dokážou rozpoznat. Více o tom, kdy se člověk stává skutečnou součástí Přírody, bylo v článku 45C. Proč právě Nová duchovní cesta? III.

Dobré úmysly již dnes nestačí na nalezení světelné cesty

A ti, kteří stále vyznávají již překonané informace, metody a principy Staré duchovní cesty? O nich bylo napsáno více v článcích 40D. Duchovní konzervatismus jako brzda vývoje lidstva, 40E. Jaká je skutečná duchovní situace konzervativců? Ve stejné pozici jsou dnes mnozí z veřejně působících duchovních pracovníků, duchovních učitelů, léčitelů, i propagátorů tzv. alternativních metod léčby.

Mnohým z nich nelze vyčítat, že by měli špatné úmysly. Jen podcenili celkovou situaci a nemají ponětí, v jakém stavu se dnešní svět nachází. K jak kritickému ovládnutí ze strany temných systémů lidstvo dospělo. Tito lidé pak v dobré víře podporují a veřejně doporučují to, co je obvykle považováno za správné pro Světlo. Jenže to, co doporučují, ve skutečnosti vede ke světelnému pádu. Tento svět byl během vývoje za poslední dva tisíce let zakamuflován se vším všudy. Pravda byla původními světelnými duchovními institucemi nahrazena lží. Čistota byla nahrazena podporou násilí.

Co k tomu nejvíce přispělo, jsem dostatečně vysvětlil v článku o karmických následcích mise Ježíše Krista 50E. Pravda o životě a ukřižování Ježíše Krista V. A také v článcích o mučednictví 51A. Mučednictví jako cesta k ovládnutí lidstva I, 51B. Mučednictví jako cesta k ovládnutí lidstva II.

Několik příkladů z karmického čištění na konci března 2012

Z logických důvodů zde nebudu uvádět žádná jména osob, kterým se daná záležitost přihodila. Ani přesná data, a hodiny, kdy k tomuto čištění došlo. Je to jednoznačně z důvodu jejich plné ochrany.

Příklad 1: Člověk má pocit, že se něco nepříznivého začíná dít. Kdesi v prostoru vnímá trojici černých koulí. Vzápětí z oblasti těchto koulí vyrazil ostrý hrot. Naštěstí nebyl v té době sám. Než stačil cokoliv o tom říci dalším lidem ve svém okolí, hrot se mu s obrovskou agresivitou zarazil do břicha. Přestože se vše odehrává na nehmotné duchovní úrovni, výsledkem je mimořádně silná bolest, pocity skutečné fyzické likvidace. Opravdového probodnutí mečem, okamžitý pocit na zvracení, odcházení životní síly dírou v roztrženém vnějším energetickém obalu. Energetické systémy Spojených Sil Světla a Nové duchovní cesty prakticky okamžitě na požádání zasahují, aby celý útočící systém zlikvidovali. Situace napadené osoby se během několika minut vrací do normálu. Likvidace útočícího temného systému je však nesmírně obtížná. Dostáváme informace, že to, co právě zaútočilo, byly temné bojové systémy zárodečné buňky Černého bratrstva.

Příklad 2: Další bytost, které se obnažily karmické vrstvy z doby následující po době Ježíše. Tehdy se jako mimozemský Vesmírný člověk podílela na vedení Petra v dalších letech po Ježíšově ukřižování. V té době měla 70 % temné energie a 85 % temné síly. Což naznačuje již vysoký stupeň zatemnění a současně i přítomnost technologické magie. Na zádech přisedlá zrůda, budoucí černý bratr, kterému už chybí pouhý kousek k dosažení úplné temné dokonalosti. A kterého bytost přilákala svým postupným zatemněním vyvolaným opakovanými neoprávněnými zásahy do evoluce lidstva na Zemi.

Příklad 3: Bytost, která v minulosti byla Petrem. Další vysoce nepříznivé karmické vrstvy. Je to přímo z ukřižování Petra na kříži, z konce jeho života. V tu dobu měla tato bytost 60 % temné energie a 85 % temné síly, což naznačovalo vysokou zatemněnost z důvodu opakovaného používání poměrně vysoké magie. Na zádech je již v té době přisedlá zrůda, budoucí černý bratr.

Příklad 4: Na den 31.3.2012 byla vyhlášena akce Hodina Země na podporu naší Planety. V době 20,30 až 21,30 podle místního času mají být vypnuty zdroje světla a energetické přístroje těch, kteří se k akci připojí. V minulém roce šlo odhadem o 1,8 miliardy lidí po celém světě. Dostávám impuls, abych zjistil, jestli se něco nepříznivého neděje v pozadí celé akce. Skutečně vnímám temnou bytost, součást zárodečné buňky Černého bratrstva, jak je připravena na využití energetického spojení tak velkého počtu obyvatel Země ke společné akci. Cílem je určitým způsobem obnovit sílu Černého bratrstva. Spojené Síly Světla se uvádějí do pohotovosti, aby naopak akci využily k definitivní likvidaci této prvotní buňky Černého bratrstva.

Reinkarnace v křesťanství

Některé zdroje uvádějí, že Ježíš během svého života studoval buddhismus. Proto i jeho učení obsahovalo klíčové původní čisté myšlenky buddhismu. Například: reinkarnace – převtělování duší, hledání nejvyšší pravdy ve svém nitru skrz božskou jiskru, zdůrazňování etické čistoty vlastního života, vyhýbání se extrémům. Temný vliv nad jeho misí však jeho učení brzy posunul do jiné podoby.

Josef A. Zentrich píše o reinkarnaci následující, viz stránky www.astro.wendys.cz/slunce.php?60:

„Pojmem reinkarnace rozumíme tzv. převtělování duší. Lidská duše v důsledku potřeby vývoje přichází na Zemi vícekráte, přirozeně vždy v novém těle. Tím je zajištěna nepřetržitost a posloupnost vývoje.

Reinkarnace - vzato přísně objektivně - buď je, nebo není. Buď existuje, nebo neexistuje, třetí možnosti není. V žádném případě však o její existenci, či neexistenci není možno hlasovat. A právě této pošetilosti se dopustila katolická církev, když na koncilu v Konstantinopoli v roce 553 n. l. reinkarnaci „zrušila" a vyřadila.

Od nejranějších počátků se v křesťanství stále znovu a znovu vyskytovaly proudy, které se nedaly sloučit s tradovaným Ježíšovým učením - a tak již dějiny časného křesťanství jsou plny heretizmu neboli kacířství, mezi něž spadá všechno, co se nesrovnává s oficiálně vyučovaným názorem.

Kdo studuje dějiny raného křesťanství, nemůže přehlédnout, jak rychle se toto hnutí začalo odchylovat od čistého, průzračně jasného Kristova učení. Bylo tomu tak proto, že křesťané a především jejich vedoucí představitelé, kněží a různí „církevní otcové" zcela ustoupili od citového vnímání Ježíšových slov a začali se stále více a více věnovat rozumovému výkladu Ježíšova poselství a také různým rozumovým spekulacím a šarádám.

Tak místo toho, aby se co nejvíce snažili žít dle Ježíšova učení, zmítali se ve stupidních rozporech, zda je Ježíš Bůh a Člověk v jedné osobě, tedy Bohočlověk anebo zda má zachovány obě podstaty.

Jak šel čas, křesťanství postupně vrůstalo do státního systému Říma - což mu sice na straně jedné zaručovalo vzrůst vlivu, na straně druhé se však zvětšovala i úloha státu v řízení církve… Církev tak stále více a více ztrácela své duchovní poslání - přičemž se stále více přiostřovaly vnitřní spory a rozmíšky.“

Gnóze, kterou zavrhovala katolická církev

Za gnózi je považováno učení či znalosti získané prostřednictvím zkušenosti probuzeného vědomí, oproti znalostem, které nám byly řečeny někým jiným nebo kterým věříme. Gnóze je cesta k poznání skutečné povahy reality vlastní zkušeností, vlastním vnímáním. Ke kterému může člověk dospět tím, že probudí a rozvine, rozšíří své vědomí. Gnóze tedy zdůrazňuje potřebu vlastního získávání informací svým probuzeným vědomím namísto pouhého přijímání informací a upevňování víry v informace sdělené jinými. Gnóze tak představuje způsob napojování se na vyšší pravdu skrze své čisté nitro. Tímto způsobem by mělo být získáno skutečné poznání. A překonána omezenost výhradně rozumového poznání spojeného s vírou v určité teorie.

Někteří však hovoří o gnózi jako o hledání jednoho opravdového zdroje pravdy, pravého náboženství. Je pravdou, že hlavní světová náboženství vznikla jako pokusy přenést do hmoty čisté duchovní poznání, čisté duchovní učení. A to prostřednictvím bytosti, která se dokáže dopracovat k rozšířenému vědomí. V dnešní době bychom se však neměli snažit najít skutečnou pravdu tím, že se budeme pokoušet sjednocovat náboženství nebo hledat jejich společný základ. Jedinou možností je najít vlastní cestu k nalezení pravdy. Protože v těchto náboženstvích už čistá pravda jednoduše není. Protože byla nahrazena, vychýlena, zásadně deformována vysoce temnými vlivy z duchovního pozadí každé církve.

Spor mezi církevními autory a „gnostiky“ však původně nebyl sporem mezi vírou a poznáním. Ale spíše tím, za jakých podmínek je možné poznání Boha.

Člověk toužící po nalezení pravdy by měl směřovat k získání vlastní přímé zkušenosti zažití nejprve doteku Světla a postupně i získání trvalého spojení se Světlem. A to tím, že vstoupí na vzestupnou světelnou cestu. Že očistí své nitro a zbaví se zatemnění vyvolaného parazitujícími temnými systémy na jeho bytosti.

Více o pravidlech věrohodné duchovní komunikace a o připravenosti na tuto komunikaci bylo v článcích 34A. Komunikace s duchovními bytostmi a institucemi, 34B. Komunikace na Nové duchovní cestě.

Odklon církve od skutečného poznání

Potřebu pravdivého poznání Boha a bezvýhradné uznání myšlenky převtělování duší, tedy reinkarnace, hlásal řecký církevní učitel a teolog Origenes (185 - 254 n. l.). Sám sice bojoval proti gnostikům, ale některé gnostické myšlenky uznával. Katolická církev však konečně potřebovala jednou provždy vyřešit ideové spory mezi různými větvemi křesťanství. Stalo se tak na 5. církevním koncilu v roce 553 n. l. v Konstantinopoli (pozdějším Cařihradu, dnešním Istanbulu). Zde byl církevní otec a filozof Origenes prohlášen za kacíře. A kdokoliv by se přihlásil k myšlenkám jeho učení, bude dán do klatby. Reinkarnace tím byla křesťanskou církví zásadně odmítnuta. A s ní i možnost vlastního poznání duchovní skutečnosti pro běžného člověka.

Zavrhnutím reinkarnace bylo současně odmítnuto jakékoliv přenášení nahromaděné karmické energie z jednoho života do druhého, možnosti výchovných programů v dalších životech. Možnosti nápravy vlastních omylů a chyb vlastním úsilím v dalších existencích, v jiných hmotných identitách. Církev tak jednoduše vzala lidem skutečnou evoluci, která prolíná mnoha zrozeními ve hmotě. Princip duchovní evoluce člověka místo toho nahradila jednoduchým zákonem: My jsme církev, my jediní máme právo napojovat se na Boha a duchovní sféry. My jediní máme právo člověku na Zemi zprostředkovat odpuštění hříchů. A pokud bude člověk postupovat v souladu s naším vedením, dostane se do nebe.

Josef A. Zentrich o církevním zákazu učení o reinkarnacích napsal následující:

„Na druhé straně - nesmíme se divit, že církev, resp. církve nauku o reinkarnaci nemají rády. Princip reinkarnace je totiž principem odpovědnosti za své činy a myšlenky. Člověk, který věří v reinkarnaci, si je vědom vlastní zodpovědnosti, vyplývající ze svobodné vůle, a církev jako záštitu nepotřebuje. Naproti tomu chvějící se klubíčko citů, které se bojí, aby nepřišlo do pekla - ó jak je dobře takovému člověku, když nad ním bdí ta naše jedině pravá církev, která podá potřebné pravdy dokonale stravitelné, protože už předžvýkané, a v případě potřeby zajistí veškeré odpuštění atd. - takže je zárukou přímé cesty do nebe, v docela krajním případě s malou odbočkou přes očistec. Osobní zodpovědnost klientova je minimální, hřešit může, jak chce, ostatně Ježíš zemřel na kříži kvůli spasení lidstva, takže postačí jen věřit a nezapomenout sumu hříchů vždy po čase „vyžehlit" u zpovědi. A kdybychom zapomněli a užuž směřovali do pekel, je tu ještě institut posledního pomazání.“

Výsledkem odklonu od Ježíšova učení je plné ovládnutí církve temnou mocí

Odklon od pravé podstaty Ježíšova učení i od skutečné duchovnosti tím byl dokonán. Přitom se stále jednalo o to samé ideové hnutí, které bylo odvozeno od čistého Ježíšova učení, a které oslavovalo a doposud oslavuje sebeobětování Ježíše pro celé lidstvo. Jakou neupřímností je celá tato instituce doslova nasáklá. Když někoho přijímá za vzor, každou větou ho opěvuje a současně jeho zásadní myšlenky odvrhla pod hrozbou kacířství a také za ně tvrdě trestala.

Během několika století dochází k procesu, ve kterém církev postupně naplno propadá temným vlivům a kompletně se stává ovládnuta temnými silami v pozadí. Tím Černým bratrstvem, které vzniklo jako výsledek kamufláží a lží během mise Ježíše Krista. Výsledkem tak rozhodně není ideově čisté nové duchovní hnutí na Zemi. Křesťanská církev spojená se jménem Ježíše se naopak jednoznačně stává přímým nástrojem Černého bratrstva. Nástrojem, který po celá staletí spolehlivě a soustavně likviduje vše pokrokové na Zemi.

Na počátku byla nepravdivá myšlenka o sejmutí hříchů z lidstva ukřižováním Božího syna. Od počátku tak bylo oficiálně podporováno mučednictví, další a další popravy jsou postupně vydávány za vítězství. Poté dokonce dochází k oficiálnímu uzákonění odklonu církve nosící Ježíšovo jméno od čistého Ježíšova učení. A další, tentokrát již zcela temné a mnohdy skutečně hrůzné následky následují o několik století později. Další, tentokrát již předem záměrně naplánované mučednické mise duchovních mistrů „na podporu“ vývoje. Křižácké války ve jménu Boha. Zřízení církevní inkvizice, která tvrdými zákroky likviduje vše, co odporuje církevní demagogii. Výsledkem jsou popravy a násilná zabití možná milionů bytostí, které odmítaly smýšlet v duchu přijatých církevních dogmat. Pomoc katolického Vatikánu nacistickým pohlavárům k útěkům mimo Evropu na konci druhé světové války. Až k závěrečným aférám sexuálního zneužívání mnoha osob pracovníky církve, které byly celé roky církví vědomě zakrývány a zahlazovány. A to vše ve jménu Boha a jeho syna, Ježíše Krista? Více o tom bylo v článcích 43A. Ježíš Kristus a poselství Velikonoc, 50E. Pravda o životě a ukřižování Ježíše Krista V, 51A. Mučednictví jako cesta k ovládnutí lidstva I, 51B. Mučednictví jako cesta k ovládnutí lidstva II.

Toto jsou skutečné konce mužské větve křesťanství

Toto je pravý výsledek toho, že ze dvou ideových větví raného křesťanství, ženské větve řízené Máří Magdalénou a mužské větve spojené s Petrem, byla ženská větev záměrně potlačena. To všechno je výsledkem vedení jak samotného Ježíše, tak později Petra i dalších pracovníků rodící se křesťanské církve Vesmírnými lidmi, mistry Duchovních hierarchií a ve skrytu působícími temnými silami v pozadí.

Učení Ježíše prosazované muži bylo stále více osekáváno. Jako největší zlom je z historie znám 5. církevní koncil v Konstantinopoli v roce 553. Zde síly Temna prosadily skrze ovládnutou církev ideový odklon církevního učení od hlavních principů Ježíšova učení. Teze o reinkarnaci byly prohlášeny za bludné. Lidé už nemají právo hledat vyšší pravdu ve svém srdci – jedině a výhradně přes církev lze hledat Boha. Církev byla povýšena na umělé božstvo na Zemi.

Temné ovládnutí církve je tím dokonáno. Církev tak zakazuje používat největší dar, který nový člověk 2. typu dostal. Možnost ladit se přes svoji božskou životní jiskru na vyšší duchovní hladiny. Všem věřícím je tímto příkazem nepřímo zakázána možnost duchovního procitnutí. Křesťané se stávají dobrovolnými nevolníky temné duchovní síly – dobře ovladatelným stádem ovcí.

Takový je konec křesťanství, které se mělo stát největší zbraní sil Světla – oficiální zákaz duchovního vzestupu člověka, později zabíjení všech, kdo se pokouší tyto umělé církevní zásady zpochybnit. Desítky milionů umučených, popravených a zabitých ve jménu temného křesťanského Boha. Skutečná pravda, jak k tomu všemu mohlo dojít, byla zastřena a dokonale zakamuflována na celé dva tisíce let. A dodnes ještě není veřejně známa.

Nový pokus po selhání buddhismu a křesťanství

Na konci 6. století už bylo zřejmé, že buddhismus i křesťanství nezajistily skutečnou přeměnu světa směrem k novému vývoji. Jenže tehdejší Síly Světla nedokázaly rozpoznat, proč se tak stalo. Co bylo hlavními příčinami těchto neúspěchů. Že na vině je zdůrazňování magie a další umělé zásahy, které záměrně zakrývaly skutečnou pravdu. Síly Světla se odhodlaly k dalšímu zásahu, aniž by pochopily, proč předcházející pokusy selhaly.

Do hmotného světa je poslán zakladatel dalšího nového duchovního hnutí – Mohamed. Ti, co jeho misi vedou, stále ještě oficiálně patří ke straně Světla. Ve skutečnosti jsou však již tito bývalí pracovníci Světla plně v područí temného ovládání. Nelze se proto divit, že při vedení Mohameda (viz článek 51B. Mučednictví jako cesta k ovládnutí lidstva II) jsou opakovány stejné zásadní chyby, které již známe z období Ježíše.

Zastření a zakamuflování skutečné pravdy za života Ježíše se straně Světla zásadně nevyplatilo. Naopak to umožnilo tyto podstatné chyby znovu opakovat o šest století později. Nejhorší na tom všem je skutečnost, že ani po uplynutí celých dvou tisíc let od mimozemšťany řízené kamufláže se situace příliš nezměnila. Duchovní pracovníci dnes zrození ve hmotě, dříve patřící ke straně Světla, jsou ještě dnes ochotni opakovat ty samé zásadní duchovní omyly. Rozdíl je jen v tom, že dnes jsou již mnozí z nich jednoznačně na temné stezce.

ZAKRÝVAT PRAVDU SE NEVYPLÁCÍ. SKUTEČNÁ PRAVDA NUTNĚ POTŘEBUJE VYJÍT NA POVRCH CO NEJDŘÍVE. JINAK SE NÁSLEDKY VYTVOŘENÉ KAMUFLÁŽE ROK ZA ROKEM, STOLETÍ ZA STOLETÍM, MNOHONÁSOBNĚ ZVELIČUJÍ.

TEN, KDO DLOUHO ZAKRÝVAL PRAVDU, KDO VYDÁVAL LEŽ ZA SKUTEČNOU PRAVDU, DŘÍVE NEBO POZDĚJI PODLEHL VE SVÉM VÝVOJI TEMNU. A TO PLATÍ JAK PRO JEDNOTLIVCE, TAK I PRO CELÉ SYSTÉMY, INSTITUCE, HNUTÍ.