Pravčická brána
Úvodní stránka | Články hlavní řady | Články II: 30 - 39 | 36A. Co všechno se skrývá pod pojmem Bůh?

36A. Co všechno se skrývá pod pojmem Bůh?

Jiří Novák Vloženo 15.9.2010
Jiří Novák

Co všechno lidé ukrývají do představy Boha? Dáv­ní obyvatelé Planety, kteří z pohledu dalších pokolení měli mimo­řádné schopnosti, byli postupně pozvednuti na Bohy. Bůh jako cokoliv nepoznaného, vyššího, dokonalejšího, Bůh jako každá bytost či vědomí nehmotné povahy, Bůh jako dokonalý řád světa, Bůh jako starostlivý otec, učitel a zákonodárce, Bůh jako Vesmír, Příroda, Kosmické vědomí, Bůh jako všechno ve všem. Většina názorů na Boha mezi lidmi na duchovní cestě vychází z představy Boha jako Otce Stvořitele – tedy bytosti, která tvůrčím aktem stvořila tento Vesmír a život v něm. Proč pro Novou duchovní cestu nemá slovo Bůh význam? Na cestě neomezeného duchovního vzestupu jsme neměli důvod klanět se jménům či symbolům, které vymyslel člověk. Ale snažili jsme se poznávat skutečný stav věcí v duchovním pozadí nad naším světem. Naučili jsme se duchovně komunikovat a oslovovali jsme bytosti, instituce jménem, které jim přirozeně náleží.

Bůh jako cokoliv nepoznaného, vyššího, dokonalejšího?

Slovo Bůh obvykle pro člověka dnes i v dávné minulosti zosobňovalo tvořivou sílu, vědomí, případně bytost, jejíž kvality, výbava a tvořivé schopnosti jsou pro člověka nedostupné. V dalším textu postupně naznačím, že do této představy něčeho nepoznaného, vyššího, dokonalejšího, po všech stránkách vyspělejšího, lze vtěsnat mnoho navzájem nezávislých a zřetelně oddělených situací a možností.

Bůh jako bytost hmotné povahy - lidé pozvednutí na Bohy

Soudobá pozemská civilizace není první a jedinou civilizací na této Planetě. Mnoho náznaků potvrzuje skutečnost, že před námi zde byla celá řada vyspělých civilizací, které byly lidstvem 1. typu. Mnohé z nich byly dokon­ce mnohem dále než my jak po stránce vědeckotechnické, tak i po stránce duchovní. Žádná z těchto civilizací však nedokázala nas­toupit cestu stabilního evolučního růstu a všechny byly postupně smeteny pozemskými nebo vesmírnými katastrofami.

Jak lidstvo na Planetě postupně duchovně upadalo, někteří dáv­ní obyvatelé Planety, kteří z pohledu dalších pokolení měli mimo­řádné schopnosti, byli postupně pozvednuti na Bohy. Do této sku­piny patří například řecká božstva, která mají svoji obdobu i v římské mytologii. Jen namátkou jmenujme některé z nich - Ze­us, Héra, Poseidon, Hádés, Hestia, Afrodita, Athéna, Hermes, Apollón. Svá božstva měla i řada dalších národů této Planety. Ve skutečnosti to nebyli ani andělé, ani bohové, jednalo se o lidské bytosti, které byly potomky mimozemských přistěhovalců. Na Zemi žili v dobách před stovkami tisíc let a dožívali se velmi vysoké­ho věku, řádově tisíců let nebo dokonce desítek tisíc let. Zejména proto byli považováni za nes­mrtelné bohy. Mnozí z nich zůstali trvale pozemšťany, za dlouhé tisíce let a stovky dalších zrození na Planetě však své původní schopnosti dávno ztratili a dnes jsou zrozeni mezi námi jako nap­rosto běžní lidé řešící normální lidské problémy.

V určitých obdobích historie, např. v Egyptě v době zhruba 4 – 10 tisíc let př.n.l., tak jak je to popsáno v knize Elisabeth Haich: „Zasvěcení“, dokonce žili na Planetě přímo vedle sebe lidé 1. typu s nesmírnými schopnostmi, otevřeným duchovním vědomím a obyčejné lidstvo 2. typu s vědomím zastřeným. I v tomto případě byli ti první svými schopnostmi nedostižní pro druhé a říkalo se jim Synové Bohů.

V dávné minulosti považovali pozemšťané zdegenerovaní po jednotlivých katastrofách za Boha také mimozemského člověka, který sestoupil z nebes, měl dokonalejší technickou výbavu a mnohdy lidem předal určité dary. Těmto bytostem pak obyčejní lidé prokazovali až nepřiměřenou úctu. A celé věky pak čekali, kdy se tytéž bytosti k nim opět vrátí. Dokonce pravidelně konali rituály, kterými se snažili návrat těchto bytostí znovu přivolat.

Bůh jako každá bytost či vědomí nehmotné povahy?

Za Bohy mohly být považovány i bytosti či vědomí nehmotné povahy, se kterými člověk navázal duchovní kontakt – viz např. řada knih s titulem „Hovory s Bohem“, které napsal Neal Donald Walsh. Jeho údajný Bůh mu tvrdí (str.23): „Nemám žádnou podobu ani formu, které by člověk rozuměl. Mohl bych na sebe vzít podobu nebo formu, které by lidé rozuměli, ale pak by si všichni myslili, že to, co vidí, je jediná podoba nebo forma Boha – nikoli jen jedna z mnoha… Já jsem však Velký neviditelný, nejsem tím, čím se jevím v kterémkoli daném okamžiku. V jistém smyslu jsem tím, čím nejsem. Pocházím právě z tohoto nebytí a tam se vždycky vracím.“ Tuto citaci beru jako dobrý příklad, jak lze mnoha slovy neříci vlastně nic konkrétního. Jak dokonale zastřít, s kým ten člověk ze hmoty vlastně duchovně komunikuje.

Bůh jako dokonalý řád světa?

Přírodovědci Boha často přirovnávají k jakémusi vzoru čistoty, který se projevuje v harmonickém fungování přírodních systémů, v existenci zákonů Přírody. K vyššímu řádu, který neměnným způsobem celé věky stojí v pozadí za fungováním Planety, Přírody a celého Vesmíru. Například astrofyzik Jiří Grygar ve svém rozhovoru pro Právo ze dne 23.1.2003 řekl: „Právě dotek se základy přírodovědy dává fyzikovi pocítit údiv a zároveň i hlubokou osobní pokoru, když vnímá podivuhodnou stavbu světa. Z této kombinace poznání a údivu se víra v Boha rodí téměř samovolně.“ Nebo ve svém článku „Proč věřím v Boha?“ píše: „Věřící přírodovědec může dnes svou víru v Boha opřít také o kvalifikovaný údiv nad podivuhodným řádem materiálního světa.“ Nemohu si odpustit poznámku, že vnímám zásadní osobní rozpor, konflikt v tom, že tentýž člověk na jedné straně předsedá hnutí Skeptiků, kteří bojují proti všemu nevědeckému, kteří neuznávají nic duchovního, co se nedá změřit, dokázat a pochopit rozumem. A současně věří v Boha, propaguje víru v Boha a publikuje na křesťansky zaměřených webových stránkách.

Bůh jako starostlivý otec, učitel a zákonodárce?

Steven Weinberg, profesor fyziky a astronomie na Harvardu, v krátkém pojednání „A co Bůh?“, což je vlastně přetištěná jedna kapitola z jeho knihy „Snění o finální teorii“, uvažuje, že lidé mohou přistupovat k Bohu dvojím způsobem. Zaprvé, považovat v osobním smyslu Boha za bytost, která se zajímá o osudy a činy lidských tvorů. Nebo ve významu neosobním brát Boha jako harmonii, soulad, řád, který je všude a ve všem. Aby nakonec tyto úvahy uzavřel slovy: „V tomto smyslu se mi zdá, že má-li mít slovo Bůh nějaký význam, musí znamenat starostlivého Boha, Boha Stvořitele a zákonodárce, který nejen vytvořil zákony Vesmíru, ale který je také mírou dobra a zla, osobnost, která se zajímá o naše city.“ Na potvrzení těchto vlastních slov dále dodává: „Náboženství vzniklo v srdcích lidí, kteří touží po stálém kontaktu se starostlivým Bohem.“

Bůh jako Vesmír, Příroda, Kosmické vědomí? Bůh jako všechno ve všem?

Jak vnímají Boha duchovní učitelé, lidé zabývající se existencí duchovního pozadí světa a jeho fungováním? I u nich se objevuje přirovnávání Boha k Vesmíru, ke Kosmickému vědomí, k Přírodě. Například Miloslava Mašková ve své knize „Tajemno kolem nás“ (str. 123) píše: „Bůh je pro mě vesmírná inteligence, Absolutní bytí, Universum, Bezpodmínečná láska a světlo, Nekonečno. Myslím si, že Bůh je světlo a láska, které jsou ukryty v srdci každého člověka.“

 Marta Foučková v knize „Jsem“ (str.11) naznačuje: „Vlastně i celý Vesmír je možné přirovnat k obrovskému počítači. Nepochopitelnému a nám lidem nepředstavitelnému. Akašická kronika, Informační pole, Všesvětové vědomí, Světová mysl, Tao, Kosmická inteligence, Alláh, Bůh… Tak ho lidé nazývali od věků. Na jménu nezáleží. Je jen jedna jediná skutečnost a tou je božská podstata bytí… Je a tvoří sama ze sebe, je bez počátku a bez konce, bez hranic a bez omezení. Stálá energie boží, všeprostupující, všepronikající, oživující příčina veškeré tvorby.“

Graham Bernard: „Metapsychické rozmluvy“ (str. 25 a dále) uvádí: „Bůh je vším ve všem... Bůh je dokonalost sama... Posloucháme-li svůj vnitřní hlas, posloucháme Boha... Naším cílem je sjednocení s Bohem... Jsme jen nepatrné částečky Boha a fungujeme podle jeho plánu.“ Aby na závěr shrnul: „Slovo Bůh, ať už se jím v různých jazycích rozumí cokoli, vyjadřuje odjakživa lidské chápání nejvyšší bytosti, milující a všemocné, která stvořila život a je zdrojem dobra.“

Jak vidí Boha mágové?

A co mágové? František Bardon ve známém díle „Brána k opravdovému zasvěcení“ (str. 43) píše: „Již od pradávna věřil člověk v něco vyššího, nadsmyslového, v něco, co zbožňoval… Co nemohl pojmout a pochopit, připisoval vždy vyšší moci. Takto vznikla božstva celých národů, dobrá i zlá. Během různých dob došlo k uctívání bohů, andělů,…, démonů a duchů… bez ohledu na to, zda uctívaní žili skutečně či jen v představě… Pro průměrného člověka je božská idea opěrný bod jeho ducha, aby nebyl v nejistotě nebo se neztrácel. Proto mu jeho Bůh zůstane vždy nepochopitelný a nepředstavitelný. Jinak je tomu u mága, který zná svého Boha ve všech aspektech. Nespokojí se s pouhým uctíváním, ale jelikož ví, že byl stvořen podle obrazu božího a je tedy částí Boha, vidí svůj nejvyšší ideál, svou svatou povinnost a svůj nejvzdálenější cíl v splynutí s Bohem, touží se stát Boho-člověkem.“

Jak může mág tvrdit, že zná svého Boha? Jednoduše proto, že magie si dokázala princip Boha, stejně jako celou Přírodu i každý mág sám sebe, rozkouskovat, rozložit na čtveřici živlových energií (principů) a pojmenovat, co považuje za božskou dokonalost v každém z těchto čtyř principů. Například za božskou dokonalost principu ohně magie považuje všemohoucnost a všesílu. Nebo jinými slovy absolutní tvořivou schopnost a sílu – možnost vytvořit cokoliv a manipulovat s čímkoliv. K božským vlastnostem z pohledu magie se ještě v dalším textu vrátím.

Víra v Boha je odrazem pocitu, že cosi v pozadí skrytě řídí řád světa

Takže shrnuji. V běžném lidském pojetí znamená víra v Boha víru v cosi dokonalejšího, vyššího, co nás převyšuje. Případně víru v cosi, co nás obklopuje, co je všude kolem nás, co proniká vším, a s čím můžeme navázat spojení skrze své nitro. Člověk si vírou v Boha nahrazuje svoji nejistotu v zásadních aspektech svého života – kým je, proč je tady na Zemi, kam směřuje, jak se jeho život bude dále vyvíjet. Jestli je tady pouze sám za sebe, nebo jestli odněkud může očekávat podporu, povzbuzení nebo dokonce i konkrétní pomoc.

Víra v Boha tedy není nutně znakem primitivismu či nedostatku inteligence nebo vzdělání, jak si může myslet mnohý materialista, pokud má pocit, že sám dokonale rozumí řádu světa. Víra v Boha je odrazem pocitu existence něčeho dokonalejšího nebo dokonce naprosto dokonalého, co přesahuje tento hmotný svět. Něčeho, co je nad člověkem, co je v pozadí za hmotným světem a co celý řád světa skrytě řídí. Víra v Boha tak znamená uznání existence duchovního pozadí světa. Pochopení skutečnosti, že existuje i cosi mimo tuto hmotu, v pozadí za hmotou, co má větší či menší vliv na fungování hmoty samotné, na Přírodu, na osudy a životy jednotlivých lidí. A protože většina lidí netuší, jak a podle jakých principů duchovní pozadí světa funguje, všechno to se snaží vměstnat do své představy Boha. Představy, která se liší člověk od člověka, jeden duchovní směr od druhého, jeden náboženský systém od jiných.

Bůh jako bytost nebo všepronikající vesmírná energie?

Z více citací je také zároveň patrné, že mnozí lidé zaměňují bytost Boha za Přírodu, nebo samotný Vesmír. Z mého pohledu tak směšují Tvůrce s výsledkem aktu stvoření. V pokračování tohoto tématu druhým článkem 36B. Stvořitel, andělé, Kosmická inteligence, mimozemšťané vysvětlím, že z pohledu Nové duchovní cesty důsledně rozlišujeme samotnou bytost Tvůrce, tedy Otce Stvořitele, od výsledku stvoření, tedy od Přírody a od Vesmíru.

Celý tento seriál článků je o skutečném poznávání duchovního pozadí světa

Celý tento seriál článků je o popisu toho, jak duchovní pozadí světa skutečně funguje. Není o pouhých představách, názorech, polemikách. Je o zkušenostech lidí, kteří vstoupili na cestu neomezeného a ničím neohraničeného duchovního vzestupu. Na této cestě se tváří v tvář potkáváme s duchovními bytostmi, systémy, institucemi v pozadí za hmotou, které jsou pro mnohé lidi pouhými představami. Na této cestě poznáváme, jak skutečně funguje ta neviditelná část světa za hmotou. Jaké tam žijí bytosti či jiné formy života. Jak tyto bytosti a systémy fungují, jaký vliv a jakou moc mají z pohledu možností ovlivňování života běžného člověka, nebo jak mohou člověka vést na vzestupné duchovní cestě.

O tom všem na těchto stránkách píšeme. Přichází tedy chvíle otevřít i velmi delikátní téma – existence Boha, víra v Boha. Protože již dříve, například v mnohých diskusích k našim prvním článkům vydaným na webových stránkách Osud.cz, nám bylo vytýkáno, že se vyhýbáme pojmu Bůh, že obcházíme existenci Boha a jeho vliv na svět. Jak se tedy na existenci Boha dívá Nová duchovní cesta? Začněme však postupně a podrobněji.

Bůh jako Otec Stvořitel

Většina názorů na Boha mezi lidmi na duchovní cestě jednoznačně vychází z představy Boha jako Otce Stvořitele – tedy bytosti, která tvůrčím aktem stvořila tento Vesmír a život v něm. Jak jsem vysvětlil v článku 8. Druhý plán Stvořitelů - dnešní lidstvo, každý člověk 2. typu dostal do sebe zárodek energie samotného Otce Stvořitele v podobě životní (božské) jiskry. Každý člověk dnešní doby tak v sobě má zárodek prvotní energie ze Sféry Stvořitelů, z oblasti mimo tento Vesmír. To je ta esence, která oživuje člověka a jeho srdce ve hmotném světě. Navíc, tato jiskra je doutnajícím plaménkem, který člověka táhne vzhůru. To je ona skrytá touha, která jej povede až za hranice tohoto světa. To je síla, která mu umožňuje překračovat skryté duchovní bariéry a prahy, pokud dosáhne duchovního probuzení.

A cílem života člověka ve hmotě je co nejvíce své fungování, myšlení, slova, činy přiblížit k čistotě a vyladění této životní jiskry. Co nejvíce celé své tělo, celou svoji bytost připodobnit k tomuto doutnající plaménku uvnitř sebe. Aby tento plamének vyšší harmonie prostoupil celou mojí bytostí, každou mojí myšlenkou, slovem, činem. Jsou různé způsoby, jak usilovat o toto přiblížení se ke vzoru čistoty samotného Otce Stvořitele. František Bardon v knize „Brána k opravdovému zasvěcení“ (str. 44) vysvětluje: „Mystik se ve své představě bude přibližovat Bohu všeláskou. Hatha-jogín cestou ovládání a vůle, Djnana-jogín cestou moudrosti a poznání.“ Ve srovnání s tím se mág přibližuje Bohu vylaďováním čtyř živlů (principů) uvnitř sebe do božské dokonalosti. Jak uvádí František Bardon: „Principu ohně připadá všemohoucnost a všesíla. Vzdušnému principu moudrost, čistota a jas… Vodnímu principu náleží láska a věčný život. Zemnímu principu všudypřítomnost, nesmrtelnost a tudíž věčnost. Tyto čtyři aspekty tvoří nejvyšší božství. Cestu k tomuto nejvyššímu božství musíme nastoupit od nejnižší úrovně, abychom v sobě dosáhli uskutečnění Boha. Šťastný je ten, kdo toho dosáhne ještě v tomto životě.“

Co je cílem na Nové duchovní cestě?

A cíle na Nové duchovní cestě? Jak už jsem mnohokrát na více místech zdůraznil, naším konečným cílem není dosažení duchovních schopností a mimosmyslového vnímání. Rozhodující je pro nás růst vnitřní čistoty, vnitřní harmonie, měřený frekvencí bioenergie, na kterou je člověk naladěn – tedy stručně řečeno, nikoliv nárůst schopností, moci, privilegií, ale skutečný čistý duchovní vzestup.

Co tím vším získáme? Čistý vzestup z nás činí přímé spojence Přírody a Planety. Tím, že respektujeme etický řád Přírody, získáváme přístup k jejím tvořivým silám a v životě pak přirozeně přitahujeme to, co je pro náš další vývoj optimální. Svým citem dokážeme rozlišit dobro od zla, pravotočivou bioenergii od levotočivé – tedy to, co magie nedokáže. To, co je pro magii konečným cílem, tedy získat určité vlastnosti a schopnosti, to je pro nás doprovodným jevem vzestupu. Na cestě čistého vzestupu nepřijímáme nic, co by křivilo náš vývoj nebo okolí a svých schopností nemůžeme zneužít proti druhým lidem, proti Přírodě či Planetě. Což je přesně to, co u magie zásadně vadí. Mágovi mohou být určité schopnosti či privilegia propůjčeny. Často pak disponuje vyšší tvořivou silou, než jaká by měla odpovídat jeho vnitřní čistotě. Výsledkem pak bývá pokřivenost vývoje, neetičnost zásahů, oddělování se od Přírody.

Prostředkem k čistému vzestupu nám je pravidelné cvičení Pěti Tibeťanů, optimální hmotná strava z pohledu bioenergií a vyhýbání se věcem, metodám, činnostem na duchovní cestě, které na základě zkušeností více konkrétních lidí skutečnému duchovnímu vzestupu brání. Jak se posléze ukázalo, tato vzestupná cesta nedává pouze možnost přiblížit se k čistotě a harmonii samotného Otce Stvořitele, ale je cestou ke skutečně ničím neomezenému a neohraničenému duchovnímu vzestupu. Cestou k překonání harmonie tohoto Vesmíru i stvořitelských úrovní nad ním.

Tendence ke zneužívání lidské víry v Boha

Nejenom mágové, ale i běžní lidé často spojují bytost zvanou Bůh s nadpřirozenými schopnostmi jako je všemohoucnost, vševědoucnost, všeláska, všudypřítomnost, nesmrtelnost a věčnost. A takové bytosti jsou ochotni projevovat často až nepřiměřenou úctu.

Toto projevování nesmírné úcty vůči něčemu dokonalému a nepoznanému, se postupně stalo nástrojem manipulace, nástrojem ovládání jedněch druhými. Nejvíce pokročily ve zneužívání slova Bůh nejrůznější církve, které požadovaly poslušnost Bohům, ale přitom braly lidem právo komunikovat s Bohy přímo přes svoje nitro. Jedině samotná církev mohla toto spojení s Bohem zprostředkovat. Strach před Bohem, vyhrožování božím trestem, se stalo jejich nejsilnějším nástrojem. Zpověď, vybírání odpustků za hříchy, zabavování majetku bezvěrců, to všechno se stalo zdrojem jejich bohatství.

Geoff Boltwood a jeho koncept Nekonečného vědomí

Jak už jsem dříve uvedl v článku 21A. Nová duchovní cesta - vzestup za hranice Vesmíru, jednou z prvních duchovních knih, která mi v roce 1998 na počátku mé duchovní cesty přišla shodou připravených okolností do rukou, byla kniha Geoffa Boltwooda: Posel - cesta duchovního učitele. Autor zde vysvětluje, že v mládí byl spojen s neobvyklým Zdrojem energie, který mu přinesl nečekané schopnosti a neobvyklé duchovní spojení s energií pocházející z vyšší duchovní sféry, kterou ve své knize označuje jako Nekonečné vědomí.

Tímto mentálním přenosem získal postupně zcela nové informace, že v rámci vyšší sféry, Nekonečného vědomí, vznikla kdysi dávno struktura, která se oddělila od harmonizujících energií Nekonečného vědomí a začala se vyvíjet izolovaně. Tuto strukturu označuje jako Kosmický vír oddělený a uzavřený celek, který obsahuje naši planetu Zemi, Vesmír s dalšími paralelními světy a Stvořitelské úrovně nad těmito Vesmíry. Schéma Kosmického víru jsem uvedl v článku 21B. Cesta vzestupu otevírá staré nedořešené problémy. Tento oddělený celek se navíc stal informačně izolovaným od vyšších duchovních sfér a světů. Od úrovní, ze kterých byl tvůrčím aktem vytvořen. Stal se do sebe zahleděným systémem, ve kterém už nejsou informace o tom, proč vznikl, jaký to mělo cíl, čeho se tím mělo dosáhnout. My všichni, co jsme sestupovali dolů, jsme zapomněli, proč jsme tady. Proč byl tento další sestup dolů naplánován a vykonán.

Nemá-li člověk informace, nahradí je vlastními umělými koncepty

Lidé však potřebují znát povahu věcí a nejsou-li skutečné informace dostupné, člověk si vytváří vlastní představy a koncepce o fungování svého světa. A právě takto v našem světě vznikaly principy, o kterých člověk na Zemi běžně mluví, a které bere jako nezpochybnitelný fakt, jako reálnou skutečnost. Takto se například vytvářely různé lidské představy Nejvyšší bytosti - Boha, různé varianty popisů života po smrti a podobně.

Geoff Boltwood o tom píše: „Důvodem, proč se naše Planeta a vědomí nacházejí ve stavu krize, je ten, že systém, v němž žijeme, se odtrhl od Nekonečného vědomí, kterého je jinak součástí… Kosmický vír, místo aby se vrátil do proudu, kam patří, se stal uzavřeným, sám sebe zkoumajícím systémem. Vědomí ztratilo kontakt se svým původem… Pro lidi bude pochopitelně nelehké opustit představu o všemocném Bohu nebo Stvořiteli, který je jakýmsi garantem, že věci, jež se mají stát, se stanou… Lpí na představě Boha, který se o ně stará, třebaže skutečnosti, odehrávající se přímo před jejich zraky, naznačují, že zde taková moc neexistuje. Důsledkem je pak ztráta odpovědnosti za vlastní konání a rozhodování“ (Geoff Boltwood: Posel, str. 143).

Jak rozhodnout dilema mezi dvojicí protichůdných názorů?

Existuje jediná možnost, jak rozhodnout toto dilema: Jestli je pravdivá věřícími i mnoha lidmi na duchovní cestě všeobecně přijímaná myšlenka, že existuje dokonalý všemocný Bůh, který vše stvořil a vše řídí, který je vším ve všem. Nebo jestli jsou naopak pravdivé myšlenky, které přinesl Geoff Boltwood, že představa všemocného Boha je výmyslem a výtvorem člověka. Výmyslem, který je umělý, nereálný, a pomocí kterého lidé přenášejí zodpovědnost za své konání na někoho jiného. Tou jedinou možností, jak toto dilema rozhodnout, je využít schopností, které my lidé máme v sobě ukryty a podívat se na cestě duchovního vzestupu nahoru, jak to tam vlastně vypadá.

Není jednoduché otevřít v sobě schopnost neomezeného vzestupu. Je potřeba začít na sobě den za dnem důkladně pracovat a především vyvarovat se mnoha běžně přijímaných duchovních činností v tomto světě. Mnozí čtenáři nám vytýkají, že toho mnoho lidem zakazujeme. Že jsme svázáni strachem a tak se raději všemu vyhneme. Skutečnost je taková, že nic nezakazujeme, nenařizujeme. Jen trpělivě vysvětlujeme, že dostat se na cestu stabilního vzestupu není vůbec jednoduché. A abychom to dokázali, potřebujeme se vyhnout řadě veřejně doporučovaných metod, které nám takovou cestu prokazatelně zablokují.

Nemluvíme přitom na základě rozumového hodnocení situace, ale na základě zkušeností stovek bytostí, které soustavně usilovaly o otevření cesty neomezeného duchovního vzestupu. Mnozí z těchto jedinců to dokázali a udrželi se na této cestě až do dnešní doby. Značná část z nich však z této cesty spadla zpět dolů právě nejčastěji z důvodu lpění na některých starých principech. Vycházíme i ze zkušeností těch, kteří usilovali o otevření této cesty, a přesto se jim to nepodařilo, protože nebyli ochotni se vzdát určitých návyků, privilegií z minulosti, zejména všech stop magie ve svém jednání, veškerého spojení s magií ve formě zasvěcení, používání magicky ovlivněných potravin, léků a podobně.

Cesta klanění se umělým modlám ke změně vývoje nevede

Je nezpochybnitelné, že dnešní lidstvo se nachází ve stavu duchovní krize. Mnoho lidí se na sklonku 20. století začalo zajímat o duchovní informace. Seznámili se s různými teoriemi, proč jsme tady a kudy má náš vývoj jít dál. A většina z nich přijímá tyto teorie významných duchovních učitelů a je ukolébána možností, že jednoho dne opustíme hmotu, vrátíme se kamsi nahoru a dostaneme se do pokročilejší fáze vývoje. Nesmysly a zase nesmysly. Drtivá většina veřejně předávaných duchovních teorií neodpovídá skutečné realitě duchovního pozadí dnešního světa a je pouze vedle Bohů, Prvotních Stvořitelů a absolutních Stvořitelů všeho a všech jen dalším výplodem lidských představ, lidského rozumu a ducha. Tato cesta však ke změně vývoje nevede, jak se už mnohokrát v minulosti prokázalo.

Má-li být konečně přetnut kolotoč opakujících se katastrof, je potřeba radikální obrat ve vývoji lidstva a Planety. Potřebujeme se konečně dozvědět pravdu o tom, proč jsme tady, kde jsme byli předtím a co je naším úkolem v tomto světě. Je potřeba se konečně přestat odvolávat na všemocného Boha, ale sami přijmout plnou zodpovědnost za náš další vývoj. Každý sám za sebe a také mnozí z nás za celé lidstvo.

Pouze cesta vzestupu umožňuje poznat skutečnou realitu našeho světa

Z těchto myšlenek a informací byl postupně vytvářen koncept úplně nové duchovní cesty pro lidstvo, naprosto odlišný od všeho, co tady bylo doposud hlásáno, doporučováno, rozšiřováno. Na počátku bylo poznání, že drtivá většina z nás na Planetě je nyní novým lidstvem 2. typu. Máme sice zastřené duchovní vědomí, ale hluboko v sobě máme ukrytu unikátní možnost neomezeného vzestupu přes všechny duchovní bariéry a prahy. Unikátní v tom, že stejnou schopnost původně nedostaly žádné další bytosti z této hmotné roviny našeho Vesmíru, ani jeho duchovních úrovní. Například andělé, kteří mnoha lidem připadali jako bytosti nedostižné harmonie, jsou sice duchovně výše než běžný člověk, ale nebyla jim původně dána schopnost vzestupu. Až Nová duchovní cesta dokázala tento stav změnit a možnost vzestupu přenést i na některé další bytosti, například na nejvyšší anděle Dhyany.

A tak jednoho dne roku 1999 první z nás prorazili svým vědomím výše nad rozsah našich dvanácti vnějších energetických těl a duchovně jsme začali stoupat dál a dál. A postupně se nám odkrývalo poznání, jak to duchovní pozadí našeho světa vlastně vypadá, co všechno za bytosti tam sídlí. Poznávali jsme skutečnou realitu našeho světa a jeho duchovního pozadí.

Pro NDC nemá slovo Bůh význam

Pochopili jsme, že všechny dosavadní myšlenky a teorie Staré duchovní cesty uzavřely lidstvo uvnitř hranic našeho Vesmíru. My jsme však najednou zjistili, že můžeme dál a výš. Že po určité době dokážeme po vstupu na Novou duchovní cestu duchovně vyhlédnout i mimo náš Vesmír a konečně zjistit pravdu o tom, jak náš Vesmír vznikl, kam směřuje a proč jsme tady my lidé.

Na cestě vzestupu jsme neměli důvod klanět se jménům či symbolům, které vymyslel člověk. Ale snažili jsme se poznávat skutečný stav věcí v duchovním pozadí nad naším světem. Naučili jsme se duchovně komunikovat a oslovovali jsme bytosti, instituce jménem, které jim přirozeně náleží. Na cestě vzestupu totiž dokážeme rozeznat, s kým komunikujeme nebo od koho přijímáme duchovní impulsy či energie. Zda je to samotná Příroda, prostředí, jehož jsme součástí. Nebo je-li to individualizovaná bytost: člověk – duchovní mistr, mimozemský člověk, anděl, Stvořitel. Nebo jestli je to velká obří bytost – sféra, svět, např. planeta Země, Slunce, Vesmír – Kosmické vědomí. Nepotřebujeme tedy používat neurčitá a nekonkrétní oslovení Bůh, Nejvyšší. Samotné slovo Bůh tak ztrácí pro bytosti jdoucí po cestě neomezeného duchovního vzestupu význam. Tímto také reaguji na připomínky v diskusích, že se vyhýbám používání slova Bůh, které má podle mnoha jedinců přece naprosto jasný význam.

Co jsme zjistili na cestě neomezeného vzestupu?

Na své cestě neomezeného vzestupu jsme si potvrdili, že informace, které přinesl Geoff Boltwood ve své knize Posel, opravdu odpovídají skutečnosti. Zjistili jsme, že nad naším Vesmírem a jeho duchovními úrovněmi se nacházejí tři sféry Stvořitelů. O tom však bude více v jiném pokračování „Tři úrovně Stvořitelů a tři verze životní síly v člověku“. A nad nimi ukončuje celou oddělenou strukturu našeho světa velmi pevná bariéra znamenající hranici Kosmického víru. Připomínám, že uvnitř tohoto Kosmického víru se nachází jak náš Vesmír a další paralelní Vesmíry, tak také úrovně našich skutečných Stvořitelů, ale zároveň i všechny lidmi uměle vytvořené představy o Bozích a další umělé konstrukce o způsobu fungování duchovního pozadí světa, které jsou součástí Staré duchovní cesty, ale které realitě příliš neodpovídají.

A co bylo dál? Vlastním vzestupem jsme rozpoznali, že to, co Geoff Boltwood označil jako Nekonečné vědomí, není jednolitá struktura, jedna sféra či jeden svět, ale další a další světy směrem nahoru. Každý svět měl svého Stvořitele a ten zase svůj andělský sbor, který zajišťoval fungování „jeho“ světa. Určité počty světů tvořily svaz, seskupení, který měl svého vyššího Stvořitele a jeho andělský sbor. Mnohokrát jsme narazili na bytost, vědomí, sféru, která se zdála být vrcholem všeho. Vnímali jsme například nádherné zlaté zářivé bytosti s křídly, které si o sobě myslely, že jsou samotnou špičkou celého Stvoření. Že právě ony jsou těmi nejvyššími, nejdokonalejšími. Jenže my lidé jsme pokračovali ve své cestě vzestupu i přes ně, přes tento jejich zdánlivý vrchol. A poznali jsme, že systém světů pokračuje dál dalším vyšším stupněm.

V tuto chvíli není důležité popisovat detaily této vzestupné cesty. Podstatné pro téma tohoto článku je poznání, že jakmile jsme vzestupem dorazili na místo, které se zdálo být počátkem a zdrojem všeho, vždy se jednalo jen o začátek dané struktury. Systém světů ve Stvoření však pokračoval dál a dál. Na této cestě se potvrdilo, že pojmy Stvořitel, andělé, mají naprosto reálný obsah. Také pojem Prvotní Stvořitel odpovídal reálné situaci jako Stvořitel určité rozsáhlejší struktury, celého systému světů.

Každá z těchto bytostí byla určitým vrcholem v rámci světa nebo svazu světů, za které zodpovídala. Nikdy však nebyla tím Nejvyšším Bohem, jehož existenci bere většina duchovně zaměřených bytostí jako nevyvratitelný fakt. Proto na NDC nepoužíváme slovo Bůh. Jednoduše pro nás nemá žádný konkrétní význam. Přesvědčili jsme se svým vzestupem, jak to nad námi vypadá a na základě tohoto svého poznání nazýváme a oslovujeme bytosti těmi skutečnými jmény, která jim náleží.

Dvě výhody pro lidstvo 2. typu

Jak už jsem uvedl, my lidé 2. typu máme ohromnou schopnost, kterou neměla žádná lidská civilizace 1. typu na Zemi, ani kdekoliv jinde ve Vesmíru. A kterou nemají ani Stvořitelé či duchovní bytosti ze světů nad námi. A tou je možnost neomezeného vzestupu. Schopnost překonávat všechny duchovní bariéry a prahy. To dává dvě ohromné výhody navíc nám obyčejným lidem proti ostatním.

Zaprvé – nalezli jsme účinný nástroj boje proti temným silám. Jednoduše vystoupáme svojí vnitřní harmonií nad ně a pak už energie skrze nás procházející mají větší sílu než jejich magie. A kde se tyto energie berou? Poskytují je různé úrovně Přírody, karmických institucí i další systémy Světla vedoucí Novou duchovní cestu. Můžeme tak za pomoci Přírody, karmy a dalších světelných institucí proti temným silám vždy odpovídajícím způsobem zasáhnout.

Zadruhé – nalezli jsme účinný nástroj rozpoznání pravdy. Dokážeme rozeznat bytost Světla od temné bytosti, i když ten temný je zakamuflovaný bílým zářivým obalem. Nebo naopak, i když ten světelný je umazaný a zašpiněný jako mouřenín, ale jeho podstata přesto zůstala světelná a taková bytost se může očistit, vyléčit ze svých chyb a přehmatů. Rozeznáme skutečného anděla od zrádce, tedy padlého anděla nebo od toho, kdo se za anděla pouze vydává. Takže na Nové duchovní cestě nemusíme používat mnohoznačné nebo spíše bezobsažné slovo Bůh. Ale místo toho můžeme každou bytost nazvat pravým jménem a určit její skutečné poslání.

S jakými typy bytostí jsme na cestě vzestupu navázali spojení?

S kým vším jsme na cestě vzestupu hovořili? Kdo všechno se o nás, o naši činnost zajímali? Vezmu to postupně a v následujících dvou pokračování tohoto tématu 36B. Stvořitel, andělé, Kosmická inteligence, mimozemšťané, 36C. Praktiky mimozemských zásahů na Zemi, se pak u některých skupin bytostí zastavíme podrobněji.

Nejprve to byly astrální bytosti - víly, rusalky, trpaslíci, skřítkové, vodníci, čerti, polednice, také duchové zemřelých, kteří nenalezli cestu do oddělené posmrtné sféry. Když tyto bytosti zjistily, že čistíme Přírodu a obnovujeme fungování původních přírodních struktur, začaly za námi chodit a prosit o pomoc. A potřebovaly pomoc s nalezením další správné cesty pro sebe, protože mnohdy nechápaly, v jaké situaci se vlastně nacházejí. Potřebovaly pomoc s ukončením svého vychýleného údělu, do kterého se kdysi dávno dostaly určitou chybou a celé věky musely v této pozici setrvat. Čistili jsme říše trpaslíků, do nichž prosakovala temná energie z vedlejšího temného pekla či podsvětí. Nacházeli jsme očistce s věčně trpícími bytostmi. Toto všechno tvořilo vředy v rámci Přírody. Vředy, které vnikly chybným rozhodnutím určité bytosti, a které bylo nutné zpracovat, odstranit, odpovídající oblasti očistit, vyléčit a navrátit jejich původnímu účelu, který v rámci Přírody měly. Mnoho lidí může namítnout – to jsou přece pouhé pohádky. Jenže my jsme na cestě vzestupu tyto situace jasně vnímali a prožili. A naše poznání nám už nikdo nemůže vzít.

Vnímali jsme také nižší anděly - anděly doprovázející jednotlivé lidské bytosti, anděly skupin, národů, hnutí.

Na naší cestě vzestupu nás vyhledávali také přírodní andělé (duchové), například andělé stromů, lesů, vodních ploch, útvarů v Přírodě – horských vrcholků, pohoří, historických území, kontinentů. Například přírodní duch Velkého Javoru, nejvyššího vrcholu Šumavy. Ale před lety také třeba duch Indočíny, duch Jávy a další.

Navazovali jsme spojení s duchovními mistry – a to jak skutečnými, tak i jejich umělými majestáty. Členy duchovních institucí nazvaných Duchovní hierarchie. Pochopili jsme, že lidé se jen výjimečně napojují na skutečné duchovní mistry. Většinou jde o umělé majestáty těchto mistrů – jakoby živoucí sochy, určité formy projekce, se kterými lze i komunikovat.

Někteří ze skutečných duchovních mistrů nás z duchovních sfér oslovovali, protože potřebovali naši pomoc. Například Mistr Kwan Yin, zmíněný v románu Františka Bardona: "Frabato" jako vedoucí duchovního centra Modrých mnichů nacházejícího se kdesi nad Mongolskem. Konkrétně například v situaci, kdy jejich druhá část zrozená ve hmotě nereagovala na urgentní výzvy své nezrozené části a pokračovala dál ve své vychýlené duchovní cestě. Ve veřejné přednáškové činnosti, jejíž náplň již neodpovídala skutečné realitě dnešní doby. Další nás oslovovali z mocenské pozice, protože vnímali, že naše duchovní činnost se začíná vymykat jejich řízení a kontrole. Nechtěli pochopit a uznat principy NDC, které narušovaly výlučnost Duchovních hierarchií a byly v přímém rozporu s používanou praxí propůjčování umělých privilegii, magických hodností a schopností, lidským duchovním mistrům.

Samostatnou kapitolou jsou kontakty s bytostmi mimozemských civilizací

Přišlo období, kdy nás začaly kontaktovat také mimozemské bytosti z různých civilizací operujících neoprávněně v oblasti planety Země. Postupně jsme začali chápat, na jakých mocenských principech funguje seskupení označované jako Galaktická konfederace. Vesmírní lidé, představovaní jako naši vesmírní bratři, kteří do nás od prvního kontaktu strkali svá technická zařízení, implantáty, aby nás na naší cestě ochromili, skrytě ovládli a donutili k poslušnosti. Nejprve Siriané sídlící ve středu Země, později další vesmířané, zejména Plejáďané, z vesmírných flotil operujících na přelomu tisíciletí v oblasti Země a Sluneční soustavy, Plejáďané z budoucnosti, jejichž informace přenášela Barbara Marciniaková v knize Poslové úsvitu i v dalších pokračováních.

Jedno měli všichni tito členové jiných civilizací společné – snahu o manipulaci jejich technickými prostředky, úsilí vnutit nám jejich cestu lidstva 1. typu, která je pro dnešní pozemšťany nepřijatelná. A v případě odmítání a neposlušnosti vůči jejich návrhům, následovalo od nich hrubé násilí všeho druhu. Trpělivě jsme vysvětlovali koncept a filozofii NDC a zdůrazňovali, že nemůžeme přijmout jimi vnucovanou cestu doporučovanou v mnoha vydaných knihách. Nechtěli nebo nedokázali pochopit, že lidská bytost ze Země se může dostat duchovně výše, než kde se nacházejí oni - nedotknutelní. Výsledkem nakonec byly těžké energetické konflikty jejich umělé techniky s energiemi NDC, po kterých musely tyto skupiny postupně začít opouštět Zemi, protože další pobyt zde se pro ně stával vysloveně nebezpečný.

Při kontaktech s mimozemšťany z různých planet jsme pochopili, že vývoj lidstva na jiných místech dospěl do různých hutností hmoty. Zatímco drsný vývoj na Zemi, celé věky probíhající ohromné konflikty Sil Světla a Temnoty, posunuly pozemšťany až do nejhrubší, nejhutnější hmoty, vývoj dalších civilizací, kde podobné konflikty od počátku neprobíhaly, skončil v řidší, méně hrubé hmotě. To má samozřejmě určité důsledky -  k jejich vysvětlení i k popisům konkrétních mimozemských zásahů na Zemi v uplynulé historii se podrobněji vrátím ve třetím pokračování tohoto tématu 36C. Praktiky mimozemských zásahů na Zemi.

Další kontakty po překročení hranice Staré duchovní cesty

Napojení na další skupiny bytostí se otevírá až po překročení hranice Staré duchovní cesty, duchovního prahu tvořeného 12. vnějším energetickým tělem a po dalším vzestupu vzhůru. Především andělé Dhyané, andělé nejvyšší úrovně, zodpovídající za evoluci lidské civilizace jako celku, prodloužené ruce Stvořitele. Bytosti, které přetvářely prostředí původně nehostinné planety Země, osazovaly ji různými formami nižšího života, aby ji připravily na budoucí vysazení lidstva. Právě tak, jak to sepsal John R.R.Tolkien v knize "Silmarillion – Mýty a legendy Středozemě".

Dalším živoucím systémem, se kterým můžeme na této vzestupné cestě navázat spojení, je samotná Příroda – prostředí Planety, které je naším zázemím, které nám poskytuje životodárné energie a zásobuje nás vším, co ke svému životu potřebujeme. Již dříve jsme mohli navázat spojení s dílčími úseky Přírody, které jsou spojeny s menšími útvary na Planetě – kontinenty, horskými pásmy, lesními systémy, jezery, atd.

Následují velké přírodní kosmické bytosti – samotná planeta Země jako živá bytost, Slunce, Galaxie, Vesmír.

Po překonání duchovní bariéry našeho Vesmíru se před námi otevřou stvořitelské úrovně a v nich Stvořitelé, Tvůrci tohoto Vesmíru, lidských civilizací a dalších paralelních Vesmírů a bytostí v nich. Více o tom bude v článku „Tři úrovně Stvořitelů a tři verze životní síly v člověku“.

Dále Stvořitelé vyšších světů a celých úseků Stvoření, andělé těchto vyšších Stvořitelů, duchovní bytosti z vyšších světů – například Strážci času, Mayové. Další bytosti podílející se na chodu světů – např. síla střežící chod času, Asgardové – bytosti střežící hranice dimenzí (byli ztvárněni v seriálu Hvězdná brána). Tvořivá vědomí neindividualizované povahy – např. prvotní vědomí daného úseku Stvoření, vědomí ve tvaru bílého trojúhelníku představující sílu trojice. A nikoliv naposledy, ale v průběhu celého stoupání - karmické bytosti různých úrovní a síly, kterými karmická instituce disponuje, např. karmičtí rytíři a jejich speciální oddíl – Blaničtí rytíři.

Skutečná realita našeho světa

Takto vypadá skutečná realita našeho světa a jeho duchovního pozadí. Svým vzestupem jsme v ní nenašli místo pro absolutně nejvyšší bytost, sféru, vědomí. Navíc, z logiky běžného řádu světa vyplývá, že ke každé výši vnitřní dokonalosti, harmonie a čistoty vyjádřené frekvencí vnitřní energie, na kterou je bytost naladěna, existuje frekvence, tedy úroveň čistoty vyšší. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by měla existovat nejvyšší bytost – jakýsi absolutní vrchol dokonalosti představující pro nás nedosažitelné nekonečno. Již v článku 21A. Nová duchovní cesta - vzestup za hranice Vesmíru jsem naznačil a vysvětlil, že nad každým nekonečnem existuje nekonečno vyšší. Nebo řečeno jinými slovy, že nad každým duchovním prahem, nad každou úrovní sebevyšší dokonalosti, existuje další realita, další systémy Stvoření a další duchovní prahy. To jsou fakta, o jejichž platnosti jsme se do tohoto okamžiku přesvědčili na své cestě neomezeného duchovního vzestupu.

Ve druhé části tohoto tématu 36B. Stvořitel, andělé, Kosmická inteligence, mimozemšťané se budu podrobněji věnovat povaze bytostí, které v minulosti výrazným způsobem zasahovaly do evoluce pozemského člověka a planety Země. A třetí část 36C. Praktiky mimozemských zásahů na Zemi bude speciálně věnována problematice mimozemských civilizací a jejich zásahů v minulosti na planetě Zemi.

© Jiří Novák, září 2010
www.novaduchovnicesta.cz


Anketa

Byl pro Vás tento text přínosem? Ohodnoťte prosím známkou od 1 (nejlepší) do 5 (nejhorší).

  • 268
  • 30
  • 21
  • 20
  • 37

Celkový počet hlasů: 376